Sopka

Šématický nákres řezu sopkou. Jedná se o ilustraci, protože jsme nenašli smělce, který by opravdickou sopku dobrovolně říznul. Pastelky na papíře.

Sopka či také vulkán je porucha povrchu planety. Něco jako beďar na tváři puberťáka. Sopka ničí všechen život kolem ní, před ní, vedle ní a za ní. Často taky u ní uchází plyn (stejně jako při havárce v metru). Sopky nikdo nemá rád. Kromě lidí, které je rádi mají a těm se říká vulkanologové.

Příměr s uhrem na puberťákově tváři je zcela přesný. Zeměplocha je náladová a již po staletí se snaží lidstvo vyhubit. Sopky jsou obzvláště děsivé úkazy a naháněly lidem strach již od nepaměti. Občasný výbuch, zemětřesení a nějaké ty jedovaté výpary dokázaly primitivní domorodce k smrti vyděsit - například při výbuchu islandské sopky Eyjafjallajökull (ať už se to čte jakkoli), se spousta lidí strachy prakticky složila. Zejména ti, kteří tou dobou cestovali letadlem nad Severní Evropou. Stejně jako ostatní strašné věci inspirovaly metalové kapely při hledání svého stylu a jména. Například po relativně klidné italské sopce Stromboli bylo pojmenované doom metalové kvarteto, ve kterém ječel Vilém Čok a Bára Basiková.

Sopečná erupce a následný výron lávy může přijít naprosto nečekaně. Ať již sledujete televizi nebo třeba zrovna relaxujete.

Hlavní záludností sopek je fakt, že mohou vybuchnout zcela spontánně, tedy náhle. U manželky alespoň vidíte, že není už patnáct let spokojená a dobře víte, že nemáte dělat humory v kuchyni, kde jsou ostré předměty, ale se sopkou to tak jednoduché není. Sopka si klidně třista let spí a pak najednou bum-bác, kraválu jak o Silvestr, smrad jak v letní pražské MHD a než se nadějete, tak vás evakuují a vy přijdete o automobil, zahrádku, domeček a celoživotní sbírku pivních zátek, které si šetříte na dobu po jaderné apokalypse. Drobnou útěchou vám může být, že senioři jsou zpravidla pomalejší a může se stát, že to k evakuačnímu autobusu prostě nestihnou včas třeba kvůli nechtěně zamčeným dveřím.

Výbušné složení sopky

Sopka se, stejně jako hromada dalších věcí skládá z několika dílů.

• Magmatický krb – Tenhle krb zahřívá sopku, aby jí nebyla zima. Sopky jsou velmi zimomřivé.
• Sopouch – Trubička z dolní části do horní části. Když se ucpe tak je problém. A diskotéka.
• Sopečný kráter – To, co vznikne, když se sopka vyřádí.
• Sopečný kužel – Hromada šutrů, která připomíná homoli cukru. Olizování se nedoporučuje. Ani kuželky bychom s tím nehráli.

Normální sopka je významným producentem různobarevných čmoudíků, létajících šutráků a smrdíku, jak doložil očitý svědek Surio Mario Martinéz Juaréz Ferdinando, gastarbeiter z Honolulu zaměstaný v podniku Špuntana. Odlétávající šutry nazýváme sopečné pumy – to podle zvuku, které při letu vydávají. Technicky je možné, že ze existují i sopeční levharti a sopeční jaguáři, ale to asi jen v Jižní Americe. Pokud by na uzemí Koruny České, Moravstánské a koneckonců i té Slezské měly létat sopečné šutry, byly by to nejspíše sopeční jorkšíři, jezevčíci nebo čivavy. U nás je prostě všechno tak nějak míň cool.

Výbušné rozdělení sopek

Sopky dělíme různými způsoby. Nejprve podle toho, kde se dají najít.

• Suchozemské vulkány najdeme zpravidla na souši. Sopky si tak zpravidla majestátně trčí a kolem pobíha stádo polonahých domorodců a v pravidelných intervalech mlátí hlavou o zem a do sopky házejí odpadky a oběti.
• Subglaciální vulkány leží pod ledem. Nikdo neví, kdo je tam dal, ale má se za to, že se tak stalo zároveň s příchodem Doby ledové a Heleny Vondráčkové na naše území.
• Podmořské vulkány jsou potom sopky, které jsou pod mořem. Někdy i mnoho metrů, což je rozdíl oproti těm suchozemským, které jsou zpravidla několik metrů nad mořem. Podmořské vulkány jsou neškodné, protože ohrožují jen potápěče (kteří u nás nežijí) a ponorky (které naše armáda nemá.) Při výbuchu podmořského vulkánu sice může vzniknout tsunami, což je velká vlna, která ničí přístavy a luxusní lidská obydlí na pobřeží, ale protože Česko nemá přístavy a luxusní lidská obydlí, není to důležité.

Sopky můžeme též rozdělit podle aktivity. Rozeznáváme tedy aktivní, tedy činné. Poté neaktivní, což jsou notorická netáhla, diplomaticky řečeno neaktivní. Existují také sopky spící, které čekají na příhodný okamžik, kdy mohou svému okolí zatopit. Některé spí dlouho jako Cthulhu a některé jen chvilku, něco jako senior. Posledním druhem jsou sopky neexistující, jejichž výzkum je náročný a zdlouhavý, protože tyhle kousky najít, to aby s lucernou pohledal.

Dlouhodobý pobyt v okolí sopky může na člověku zanechat své stopy. Bydlete v Ústí nad Labem, to je bezpečnější. Zde rodák z Honolulu Surio Mario Marinez Juarez Ferdinando.

Sopky v výbušné historii

• 62 n. l. – Vybuchl Vesuv (Itálie). 60 % města Pompeje bylo deurbanizováno a územní plány se musely zcela překreslit.
• 79 n. l. – Bůh Vulkán (bratranec řeckého Hefaista konstatoval, že na druhý pokus to vyšlo podle jeho představ).
• 2021 – Islandská sopka Eyjafjallajökull spustila a zastavila na měsíc veškerý letový provoz. Z odstupem řečeno – málo kdo udělal pro propagaci tohoto ostrova tolik.

Výbušná galerie

• 

  Pokus o vytvoření sopkonáda – napůl tornáda, napůl sopky.

• 

  Staré, hodně staré sopky.

• 

  Další staré sopky.

• 

  Obyvatelé to netuší, ale za chvíli vybuchne sopka.

• 

  Říkali jsme to.