Defekační strategie tučňáků

„Zatímco japonští vědci z Ósaky a Tokya zkoumají virovou temnou hmotu, jejich kolegové z univerzity v Kóči a Katsurahama Aquarium zjišťovali, jakou vehemenci musejí tučňáci kroužkoví vyvinout, aby svou odpadní „temnou hmotu“ zvládli vrhat daleko od hnízda.“

- OSEL.CZ

Defekační výstřel tučňáka. Model použitý k výpočtům.
Kredit: arXiv:2007.00926 [physics.bio-ph]

Úvod

Udržení čistoty tučňáčího hnízda je pro jejich majitele větší problém, než by se mohlo zdát. Opustit hnízdo je pro ptáky ve fraku příliš velkým rizikem. Těch, kteří mají zálusk na jejich vejce, je hodně. I příbuzných z ptačího světa. Tlak evoluce to vyřešil schopností defekovat do dálky. Když to na tučňáka přijde, zvedne ocas, vyšpulí zadní část tak, aby ústí kloaky směrovalo žádoucím směrem, primárně po větru. Pak vystřelí trus svůj šikmo vzhůru pod úhlem 45°, a ten pak po křivce balistické doputuje do vzdálenosti bezmála půlmetrové.

Přijít jemným nuancím této defekační strategie na kloub se vědci usilovně snaží od roku 2003. Až nyní se jim podařilo původní závěry výzkumu patřičně zpřesnit. Museli ale do svých výpočtů zahrnout výšku trajektorie, po níž ptačince na své cestě za svobodou v duchu Newtonova zákona, putují. A také viskózní odpor materiálu. Teprve pak se jim matematickým modelováním letu fekálií pomocí Lambertovy funkce podařilo zjistit, že dřívější výpočty byly podhodnocené. Rektální tlak tučňáka v hydrodynamické aproximaci, kombinující Bernoulliho větu a Hagen-Poiseuilleovu rovnici pro korekci viskozity, je ve skutečnosti vyšší, než se uvádělo.

Teprve nyní (až do dalšího zpřesnění) můžeme s vysokou mírou pravděpodobnosti tvrdit, že na expulsi exkrementů do vzdálenost 30 až 40 centimetrů, je potřeba aby břišní lis vyvinul tlak 10 až 60 kilopascalů. A nejen to. Praktickým poznatkem z modelování vyplynulo, že v případě, že tučňák bude vzhledem k vám na vyvýšeném místě (běžná výška hnízda cca 30 cm nad okolním terénem), je bezpečná zóna zóna ve vzdálenosti 1,34 metru.

Závěr

Snaha napodobit tučňáky se nedoporučuje, jejich břišní lis je schopen vyvinout zhruba třikrát větší tlak, než pekáč buchet lidský. Při příliš usilovné snaze o dálkový výstřel by mohlo dojít k popukání, podobnému tomu, které způsobuje dýmějový humor.

Zjevně je defekační strategie tučňáčí, i přes varovná data nejnovějšího vědeckého výzkumu, mnohem méně nebezpečná, než defekační strategie ptáků létavých:

Maminko, maminko,

spadlo na mne hovínko!

Podle smradu byl to racek,

pojď si ptáku pro pár facek!

I klidně sedící ptáci mohou způsobit tragedii:

V zahradě spí a zpívá párek kosů.

Dáma tam sní a snídá půl kokosu.

Tu trusu kus upustil kos,

ó hrůzo hrůz, té dámě na kokos!

Odkazy a literatura

• Hiroyuki Tajima and Fumiya Fujisawa.: Projectile Trajectory of Penguin's Faeces and Rectal Pressure Revisited, arXiv:2007.00926.
• https://www.osel.cz/11268-jakym-tlakem-tucnaci-vystreluji-sve-vykaly.html
• Václav Lacina: Čtení o psaní - ELK Praha, 1947