Fekalismus

Tento článek nemá nic společného s článkem Exkrementismus. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.

	Tento článek obsahuje příliš mnoho informací.
	Pokud se je budete snažit všechny vstřebat, může se stát, že vám exploduje hlava.

Fekalismus a jeho vývoj

Vědecký fekalismus je světový názor, který můžeme definovat lapidární větou: „Všecko stojí za hovno.“ Fekalismus jako názor existoval samozřejmě již v dávných dobách, (vine se dějinami jako červená nit) ovšem lidé si dosah jeho působení neuvědomovali. Toto období nazýváme obdobím fekalismu živelného. Lidé zatím ještě zastávali názor, že ledacos stojí za hovno. Pokrok se však nedá zastavit, a tak, jak lidé postupně poznávali přírodní zákony, dobrali se názoru, že za hovno stojí naprosto všechno. Jednotliví fekalisté však toto tvrzení vykládali roztříštěně a nedovedli zdůvodnit jednotlivé stavy a děje. Toto období lze nazvat prefekalismem. Později přišlo tzv. období neofekalismu, které hlásalo, že všechno nestojí ani za hovno. Toto období omylů již naštěstí pominulo, neboť platnost věty tak obecné, jako je základní věta fekalismu, nelze popřít. Potom tvrzení, že to ani za hovno nestojí, je nutno chápat jako extrémní, ostře vyhrocený názor.

Zkoumáme-li podrobně vývoj fekalismu zjistíme, že můžeme definovat šest historických období:

1. Jeden sral na všechny – toto období již naštěstí pominulo.
2. Všichni srali na jednoho – vzniklo kvalitativní přeměnou prvního a je již také překonáno. Historici se dosud neshodují v době, kdy k přeměně došlo.
3. Všichni serou na všechno – rovněž není přesně známo, kdy k přeměně došlo. Toto období však trvá dosud a přechod k dalším vyšším formám se teprve očekává.
4. Nebude na co srát.
5. Nebude co srát.
6. Nebude čím srát.

Vývoj zatím dospěl k dnešnímu, třetímu období fekalismu, kteréžto stadium vychází a opírá se především o teorii průserů. Základní postulát již známe: všechno stojí za hovno. Utopičtí fekalisté toto tvrzení považují za axiom. Vědečtí fekalisté jej však mohou dokázat. Soustavným studiem a spoluprací předních vědeckých kapacit bylo zjištěno, že průser vyplňuje hmotu a prostor naprosto plynule a rovnoměrně. Záleží pouze na teplotě a času (v době kvasu a varu např. hustota průserů roste). Základní částicí, která je obsažena v každém atomu hmoty, je průseron. Z toho vyplývá postulát: průser je nezničitelný a nezadržitelný – proniká veškerou hmotou. Postupně bylo zjištěno, že průser pronikne i silnými skupinami ekonomů. Při mnoha pokusech skupin parlamentních, státních a stranických orgánů zadržet průser došlo k žalostnému krachu. Z toho plyne další postulát: průser je permanentní. Jako takový se dá vyjádřit dvěma způsoby:

• a) jako průserový potenciál
• b) jako tok průserů.

Průserový potenciál

Pohybuje-li se průser prostorem, vytváří kolem sebe průserové pole, jehož intenzita je dána hodnotou derivace bordelu B a podle blbosti b:

$Ip=dB/db$

Jednotkou (SI) pro blbost je jeden internacionální blb, tj. množství blbosti obsažené ve výroku „žijeme lépe a radostněji“. V praxi je tato jednotka příliš velká. Proto soustava SI připouští i užití zlomků piko-, mikro- a miliblb. Pro stranické a hospodářské akce a činy, kulturní reformy apod. je naopak jednotka 1 blb příliš malá. Proto se používá předpon jako kilo-, mega-, giga- a terablb. Jednotkou bordelu je 1 prdel, což je množství bordelu, který vzniká, když osoba nabitá blbostí jednoho blbu za hodinu vyvine činorodou práci v podmínkách vzájemného přátelství a porozumění při teplotě 20°C a tlaku 760 mm Hg.

Tok průserů

Zde je třeba definovat optimální tvar křivky zvané řiťoida. Podle této křivky se šíří průser do prostoru tak, aby v době co nejkratší zachvátil co nejvíce lidí. Rychlost šíření průseru může dosáhnout vysokých hodnout a blíží se často rychlosti světla (např. posvítí-li si někdo na něco, vznikne průser okamžitě). Zrychlování průserů nastává vždy, když se v daném prostoru nabitém průserem vyskytuje alespoň 1 pikoblb (kritické množství). Zrychlení je potom přímo úměrné počátečnímu stavu blbosti. Zbývá ještě definovat přenos potenciálu nasranosti z osoby a na osobu b. Potkají-li se dvě osoby, z nichž jedna je nasraná na potenciál a, a druhá na potenciál b, jsou po rozchodu nabity již novými potenciály A a B, přičemž platí:

$PnA=(a+b)/2+a;PnB=(a+b)/2+b$

Slovy: potkají-li se v prostoru dvě osoby mírně nasrané, rozcházejí se ještě nasranější. Z toho plyne postulát: je-li první osoba nasraná a druhá nikoli, po setkání je druhá osoba nasraná o to, oč více byla nasraná osoba první. Tato je pak nasraná průměrně. Zároveň je tím i splněna podmínka toku průserů, kdy potenciál nasranosti je již tak vysoký, že nemůže dále překročit svoji hodnotu. V poslední době se naši vědečtí pracovníci ujali problematiky souvislosti mezi průserem a srandou a jejich práce byla korunována úspěchem. Bádáním byla objevena antičástice – průseron minus, která byla nazvána srandon. Rovněž byla zjištěna zajímavá skutečnost, že průser je nejen nezadržitelný, ale při průchodu skupinou, která se pokusí průser zadržet, ještě logaritmicky vzroste. Podmínkou ovšem je, aby v této skupině byl přítomen 1 pikoblb, což je však podmínka stoprocentně splnitelná, ba dokonce běžná. Zjistilo se nezvratně, že při práci význačných skupin (či význačných osob) se kumulují a skládají částice zvané bordelony, což jsou elementární částice bordelu. Tyto jsou energeticky stabilní, ačkoli u nich převládají kladné průserony. Při nadměrném množstvi bordelu uvnitř skupiny se však bordelony začnou chovat neklidně (jako jaderná výbušnina) a dosáhne-li bordel svého kritického množství, stačí, aby jeden pikoblb vyvážil jeden průseron a dojde k explozi – řetězové reakci, při níž se průserony šíří rychlostí světla, a shodně s Einsteinovou teorií jejich hodnota roste. Zároveň dojde k dalšímu jevu, který se dá shrnout v postulát: Vznikne-li explozí bordelu na jednom místě průser, na druhém místě z toho mají srandu. Zákonitost je ovšem vratná, takže ti, co měli srandu, mají z toho po čase průser. Posledním zjištěním skupiny badatelů v tomto oboru je skutečnost, že průsery mohou existovat samostatně bez antiprůserů (srandonů), které naopak samy o sobě nejsou schopny existence, čili s každou srandou jde ruku v ruce průser. Ale průser může existovat samostatně a nabýt takových rozměrů, že při nich přestává každá sranda, o čemž svědčí řada praktických zkušeností z poslední doby. Nezbývá tedy, než čekat, až postupným nahromaděním průserů dojde ke změně náboje a potenciálu z průserů na srandony.

---

Závěr

Je třeba podotknout, že ani náš stát nelze vyjmout ze světového fekalistického společenství. Nové jméno republiky po rozpadu Československa nebylo zdaleka od věci, když jeden z vynikajících vizionářů fekalismu Miloš Zeman navrhoval Středoevropskou republiku, ale pro přílišnou průraznost zkratky (SER) tento návrh neprošel a byl potlačen zdejšími odpůrci fekalismu v parlamentu. V současné době už je majetek státu zcela prošustrován, máme hovno a vidíme tedy, o jak prozíravý návrh šlo.

Zbývá dodat, že ve fekalismu jsme u nás v českých zemích i na mezinárodním poli dosáhli mimořádných výsledků. Máme nepřebernou řadu institucí a institutů, které dělají hovno anebo jsou na hovno, serou na všechno anebo jsou pro srandu.

K otázce, zda mají fekalisté založit vlastní stranu, je však třeba zvolat rozhodné NIKOLIV!, protože zač by taková strana stála, uvážíme-li základní poučku fekalismu, že všechno stojí za hovno.

Jeden za všechny - všichni za hovno!

Použité zdroje

• Vladimír Borecký: FRAGMENTY FEKALISMU

Doporučená literatura:

• J.F. Svoločov - Fekalii v miru - Moskva 1958 (samizdat)
• K.L.Durakov - Ščitka i fekalii - Leningrad 1986 (samizdat)
• J.Husk - Fekalismus a Marxismus - Praha 1973 (samizdat)
• C.Pikertn - Troubles and fecal - Chicago 1991 Univerzity of babbling
• J.Lallations - Péter et féces - Paříž 1963 Université dans jaspiner
• H.Hacmanov - Fäkalien und blamage - Mnichov 1938 Universität in krimskrams
• Leo III - Fecali ori pagan - Vatikánská knihovna 816 L.P spis cxcv/79501