Pero

Možná hledáte: Václav Klaus?

Pero (v popředí). V pozadí inkousty.

„Pero je mocnější meče.“

- William Shakespeare

„Pero je mocnější než meč. Jen je nutné ho v pravé chvíli vrazit nepříteli do oka!“

- Marcel Deli

„Postačí.“

- John Wick

Tento článek nemá nic společného s článkem Penis. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.

Pero, anglicky "pen", staročesky "Tinteselbstnachfüllendkugelschreiber" je převratný vynález, který pomohl psát dějiny.

Historie

Dnes už se asi nedozvíme, který chytrý mozek se kdysi dávno podíval na husu na dvorku a řekl si: "Měl bych najít nějaký dub, na něm ty divné výrůstky, co vznikají díky těm divným vosám, upražit je, rozemlít, smíchat s vodou, převařit, odpařit vodu, celý to obohatit nějakou oškrábanou rzí a až se to spojí a vyschne, znovu to naředit a pak zkusit tyhle huse vytrhnout z pdele brk, seříznout ho do špičky a zkusit tím psát nějaký básničky...", ale je na bíledni, že to byl velmi chytrý počin. První pera byla opravdu z husích prdelních brk, kterým se říká ocasní pera. Proto intelektuálové dodnes říkají perům brko.

Židovský obchodník řeže husí brk do špičky, za účelem úspory drahocenného inkoustu při zapisování dluhů. Povšimněte si soustředěného pohledu.

První pera na psaní byly seřízlé na tupo, takže umožňovaly psát tlusté znaky, které se hodily pro psaní frakturou. S nástupem slabších písem, zejména Arial a Comic Sans bylo možné ušetřit drahý inkoust a tak se brka seřezávala více šikmo. Při ztupení bylo možné pero ještě několikrát znovu seříznout a tím se předcházelo mrhání domácí drůbeží. Husy, které byly kompletně zbaveny ocasních brk totiž trpěly hanbou a v celých hejnech se vrhaly do jezera v touze po utonutí. Naštěstí tehdejší rybníkáři neměli na bagrování dna technologie a tak byla většina rybníků i jezer velmi mělkých a husy bez prdelních brk měly vodu ledva po břicho.

Rozšíření psaní brkem mezi zbožnými mnichy způsobilo první revoluci v pracovním právu. Nové knihy se tehdy moc nepsaly, ale o to více se kopírovalo. Ač je to k nevíře, kopírky tehdy neexistovaly a vše se dělalo ručně. Protože ovšem kopírování bylo dobrý byznys, představení kláštera záhy spatřili budoucnost v masivní paralelizaci zavedením manufaktury kombinované s pásovou výrobou.

Prvotní nastavení vyžadovalo po každém mnichovi, aby stránku pečlivě přepsal, doplnil ilustrace a následně je i vybarvil. Ano, množství mnichů pracujících na malých stolečkách činnost urychlilo, ovšem mniši se nudili, stěžovali si na bolesti zad, migrény, hlad, karpální tunely a podobné Kategorie:Věci a přísun morgošů zdaleka neplnil očekávání správní rady. Došlo tedy ke specializaci a následné segregaci mnichů na psáče, ilustrátory a vybarvovače. Proces doplňovali sušáci a dozorčí směny, coby výrobní manažer.

Jako první vzali lejstro do ruky psáči - ti poctivě přepsali písmenko po písmenku a po vyplnění celé stránky ji předali sušičům. Ti vějířemi urychlovali sublimaci zbytkového dihydrogenmonoxidu z pergamenu a posléze tento předali ilustrátorům. Ti se specializovali jen na první písmenka, která byla velmi zdobná a na píčoviny dole na stránce, které přidávali textu humor a skrzevá publicitu zvyšovaly prodej díla. Vybarvovači pak dodávali jásavé barvy, zejména červenou, žlutou a zelenou, protože s modrou byl notorický dodavatelský problém. Práce šla jako na drátkách a otec představený jen zřídka musel použít rákosku nebo jiný motivační nástroj.

Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Leffinqwellův–Bronštajnův psací stůl na české Wikipedii.

Psací půltík byl obvykle redukován na naprosté minimum, aby se mnichů do místnosti vešlo co nejvíce a využilo časové úspory plynoucí z paralelního zpracování zakázky. Zde pomohla slavná metodika zvaná Leffinqwellův–Bronštajnův psací stůl, prezentovaná docentem Miroslavem Zajícem. V prvotní verzi adaptované na potřeby mnichů byl kalamář s inkoustem umístěn v pravém horním rohu, diagonálně směrem ke středu desky, kde ležel pergamen pokrývaly hadry, které lapaly kaňky. V levém horním rohu pak byl primitivní, analogový pohlcovač tmy poháněný prudkou oxidací včelího vosku. Dolní rohy zůstaly neobsazené, protože mniši neměli na kafe ze Starbucks peníze a na stole místo.

Situace se znovu změnila s vynálezem kovového brka, které umožnila průmyslová revoluce na počátku 19. století. Pera byla nově ze železa, byla těžká, ale prakticky nerozbitná. Nemalou výhodou bylo též to, že od té doby nebyl žádný písař neozbrojen ani v práci. Nevýhodou pak bylo, že práce byla namáhavá a protože každý písař díky železnému brku nikdy nebyl zcela neozbrojen, docházelo k incidentům. Incidenty nemá nikdo rád a zavedení BOZP nic nevyřešilo a tak byly brka přepracována a nově vyráběna z moderního aluminia, protože budoucnost patří aluminiu.

Ani ty však dlouho nevydržely a proto dnes používáme pera plnící, která jsou ocelová. Lenost, coby motor pokroku, opět nezklamala a tak se kalamář s inkoustem miniaturizoval a byl zabudován do těla pera. Tím se získalo pero plnící, které se dá plnit opakovaně a tudíž několikrát. Studená válka zavedla mezi obyčejné špiony a jiné záškodníky pera bombičkové. Takové pero definitivně potvrdilo Shakespearovo tvrzení, že pero je mocnější než meč.

Druhy per

• analogové pero - klasický model. Dnes jej používají jen snobové, papaláši při různých významných příležitostech a lidé, kteří milují mít modré prsty. Dost statusová věc, něko jako IPhone, luxusní automobil nebo silikonová blondýna.
• analogové pero bombičkové - sofcore verze výdobytku studené války, obsahuje malou kapsli s inkoustem, která se v nejnemožnější chvíli náhle uvolní a vám vyteče do pusy, protože jste to kousali zubama. Uživatele bombičkového pera poznáme podle modrého koutku úst.
• elektronické pero - poháněné čistým mlunem z rozvodu, někdy mlunočlánkem. Používá se k vysvětlování, co je ofsajd v kopané a proč měl zrovna tenhle hokejista při hře poslat puk přes modrou čáru, kde čekal ten úplně plonkový útočík a měl perfektní příležitost dát gól, ale nevyšlo to, to je škoda, snad napřesrok budem zase mistři jako v Naganu. Hop hop! kdo neskáče není Čech!
• kuličkové pero - pero složené z kuliček, které by jinak patřily do kuličkových ložisek. S nadbytkem kuliček do ložisek se hledalo využití a proto v kuličkovém peru kulička kuličkuje, čímž roznáší inkoust, který se přichytává na papír. Versatilní nástroj, minimalistické provedení, zpravidla málo zdobné. Uživatele poznáme podle modré kapsy u košile.

Kontroverze

Poklidné vody písařství a papírnických potřeb narušilo několik incidentů. Pomineme-li písemné disputace mezi Teslou a Edisonem, výhrůžné dopisy různých králů, ministrů a literárních spolků. Perem bylo spácháno několik doopravdy závažných zločinů. Vzpomeňme na duo komiků Marx-Engels a jejich Komunistický manifest - toto dílo stálo život několik milionů lidí a mnohonásobně více lidí přišlo o celoživotní úspory a iluze. Pomiňme taky na fakt, že perem se podepisuje vázací akt známý jako svatba. Zde jsou zejména materiální škody nevyčíslitelné.

Největším zločinem spáchaným za pomoci pera ovšem nadále zůstává Chilsko-česká válka, kterou rozpoutal Václav Klaus ukradením ceremoniálního pera 4. dubna 2011.