Jak se chovat v tramvaji

Jak se chovat v tramvaji je soubor společenských norem, kterými by se řádně vychovaní cestující měli řídit.

Historie

Za předchůdce tohoto kodexu slušného chování zle považovat první vydání brožury „Lidu elektrickému“ od Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského z roku 1908. Leták vznikl na zakázku pražského dopravního podniku, kterému klesly zisky v důsledku První světové války a rozvoje bezdomovectví na území hlavního města a turisté si stěžovali na nevhodné chování cestujících. Leták se těšil velké oblibě a lidé jej brali od kolportérů po hrstech, aby si jej doma četli na WC, takže tiskárny omezily tisk Biblí a návodů na domácí spotřebiče a netiskly prakticky nic jiného. Souhrnný náklad se odhaduje na desítky milionů kusů a dá se říci, že v té době nebyl v Praze nikdo, kdo by leták nečetl. Zhruba po dvou týdnech sjel z rotaček leták na jemnějším a levnějším papíře, aby se ušetřil materiál. Cestující změnu uvítali, neboť původní dvoustovková gramáž škrábala.

S podobnou myšlenkou koketovalo vedení města Brna již od zavedení koněspřežky r. 1869, ale protože většina cestujících v Moravské metropoli byla negramotná, nápadem se začalo zabývat mnohem později. Tou dobou už parní tramvaje nahradily koně, ty elektrické stihly nahradit ty parní a do kraje dorazili nebojácní misionáři se zrcátky a jabloneckou bižutérií, čili v roce 1912. Z obav, aby nezůstali pozadu, místní odborníci na etiketu narychlo sesmolili dokument „Šalinové manýry“. Ten byl vychytrale vytištěn frakturou, takže připomínal královský glejt a tudíž vypadal důležitě. Brňané se k tomu postavili jako vždycky a hodili na to bobek.

Guth-Jarkovský, který neměl pořádnou práci, se rozhodl s touto roztříštěností něco udělat a zabránit morální anarchii. Vznikl kompilát obou předešlých prací, kombinující ty nejlepší a nejzdvořilejší části a vyšel ve dvou vydáních: „Jak se chovat v elektrice“ pro Prahu a „Nebuď buran v šalině“ pro Brno. Později, ve spolupráci s odborníky na exotické východní jazyky, vzniklo ještě vydání „Nebuď cyp v huntě“ pro Ostravsko, ale ten se mezi lidi nedostal. Karavanu velbloudů z pražské tiskárny do Ostravské distribuce po cestě přepadli Mechováci, kterým tradičně došel toaletní papír a celý náklad zrekvírovali a rozdali potřebným.

Novodobého vydání se zhostil odborník na etiketu Ladislav Špaček a na konci roku 2024 spatřila světlo světa aktualizovaná brožura „Jak se chovat v tramvaji“ v obecné češtině. Do moravštiny jej přeložil sbor jazykovědců a pro snadnější pochopení doplnil obrázky Heleny Zmatlíkové. Uvažovalo se i o leporelu, ale vědecká obec se nakonec shodla, že až takhle blbí zas Brňáci nejsou.

Pravidla

Brožura čítá neuvěřitelných 600 stran včetně tiráže a věnování, uvádí jemné nuance slušného chování a společenského vystupování společně s příklady. Uvádíme pár základních pravidel:

• Při vstupu do dopravního prostředku je žádoucí nahlas spolucestující pozdravit. Nejvhodnější variantou je „Pozdrav pámbů“ a je zdvořilé odpovědět „Dejžto pámbů“. V případě spěchu postačí „Dejžto“. Uvedením věku, společenského postavení a profese vyjdeme vstříc kultivované diskusi na aktuální téma. Zubaři, pádlující lékaři a herní vývojáři mají žolíka a mohou přispívat do jakékoli debaty.
• Boty se zouvají již na zastávce, ve voze se zouvají jen venkované a burani. Přezůvky máme vlastní, protože rozpočet dopravního podniku není nekonečný.
• Při nástupu oznamujeme řidiči, kde budeme vystupovat. Řidič pak může optimalizovat trasu a vyhnout se zastávkám, kde nikdo vystupovat nechce.
• Po seznámení se s ostatními cestujícími je vhodné se zeptat, kdo je poslední na řadě na výstup na naší zastávce. Dříve nastoupivší mají přednost.
• Mentálně retardovaným se neposmíváme a neděláme na ně „budliky budliky“, i kdyby bylo pokušení sebevětší.
• Pasažéři v první nebo business třídě mají při evakuaci přednost. Zároveň se ale očekává, že budou ostatním cestujícím blahosklonně kynout.
• Sluší se sociálně slabším cestujícím pochvált buket a obdarovat je zálohovanou prázdnou lahví od piva.
• Cestuje-li dáma s psíkem, nehladíme ani psíka ani dámu, byť by ten pes byl sebehezčí.
• Výstup na zastávce oznamujeme v Praze hlasitě zdviženou pravicí a v Brně ustáleným „Chci vylízat“.
• Pokud je třeba za jízdy telefonovat, je nutné dát telefon nahlas, aby se ostatní cestující mohli zapojit a přispět svou troškou do mlýna.
• Řidiče za jízdy nekrmíme. Počkáme na zastávku.
• Jsme-li svědky hrdinského činu nebo vyprávění o něm, tleskáme. Zdržíme se ovšem tleskání o vypravěčovu tvář, je to nespolečenské.
• Stisk nouzového tlačítka by měl být melodický, aby se předešlo panice. Starší jedinci mohou napodobit rytmus znělky pořadu „Cvičme v rytme“, mladší např. „Refuse/Resist“ od Sepultury. Opravdoví gentlemani mohou zahrát skladbu „Má vlast“ od Bedřicha Smetany; „Skákal pes přes oves“ je ovšem společenské faux-pas.
• Pokud známe optimálnější trasu nebo zkratku, je dobré se o tuto informaci s řidičem podělit. Nikdo učený z nebe nespadl.
• Silnější jedinci se v zatáčkách naklánějí na opačnou stranu a pomáhají tak pádící vůz vyvažovat. Chrti a lehké ženy tutu povinnost nemají.
• Pláče-li v prostředku dítě, zahájíme zpěv sprostonárodní písně, která vyhovuje udané tónině. Skladbou „Hej Slované“ nic nezkazíte.
• Stoupá-li vozidlo do kopce, povzbuzujeme jej. Mladší lidé se mohou rytmicky komíhat ve směru jízdy a tím výstup usnadnit a ušetřit nějaké to mluno.
• Spatříme-li cestujícího, který je zjevně trpící motorista, ale hromadnou dopravou cestuje z úsporných důvodů, utěšujeme jej slovy „drrn drrrn“, čímž simulujeme osmiválec s turbem.
• Pokud jsme byli s dopravou spokojeni, patří k dobrým mravům nechat řidiči tuzéra. Od dvacetikoruny výše, abyste jej neurazili. Cestující z venkova mohou zanechat plato vajec nebo krajáč mléka. Otep slámy nebo klestí je pak už přecijen trochu moc.
• Pod každou sedačkou je plovací vesta, kdyby se dopravní prostředek dostal do řeky. Není slušné její přítomnost kontrolovat, dopravnímu podniku se věří.
• Potápějící prostředek opouští nejprve revizor, který poté usměrňuje lodní dopravu. Následují děti, ženy a neplavci. Muži v buřinkách setrvávají na místě coby bójky a označují místo nehody. Je otázkou cti řidiče jít ke dnu společně se svým strojem.
• V letních měsících zavěšené dámě s karfiólem v podpaží pochválíme Eau d'Pižmo. Slzy statečně ukrýváme, i kdyby měla odér jako ruská delegace nebo cikánské hračky.
• Cinká-li na nás kolejový dopravní prostředek při přecházení, odpovídáme máváním na pozdrav. Řidiči jsou také lidé a potřebují obveselení.
• Dáma s RVHP taškou tuto odkládá na sedadlo vedle sebe, aby nezabírala místo stojícím.
• Dorazíme-li až na konečnou, odměníme úsílí řidiče potleskem.