Gymnázium Brno, Slovanské náměstí, příspěvková deorganizace
Gymnázium Brno, Slovanské náměstí, příspěvková organizace, (zkráceně GYMNAZLO), je mimo označení "elitní brněnské gymnnázium" nazýváno převážně jeho studenty také jako odkladiště lidských existencí s poruchou autistického spektra, kteří se chtějí realizovat ve světě práce. Nikdo jim však do nynějška neřekl, že tohle není práce, nýbrž špatná hra na školu, za kterou dostávají plat v naturáliích. Provoz tohoto asistenčního centra financuje brněnská městská část Kéniksfeld.
Lidé, co si bůhvíproč říkají profesoři, když na to nemají titul (ne, ani Mir.)[editovat | editovat zdroj]
Toto elitní brněnské gymnázium disponuje širokou škálou učitelského sboru. Spektrum se pohybuje od autistického učitele a multisportovce (JUDr. PhDr. MUDr. RNDr. Mgr. et Mgr. Bc. LGBTQlog2/*+. Mir. Jabko, Th.D., DrSc., multi dr.h.c.) až po členky katolické církve (Janarva Prcalová). Klenotem a jednou z mála psychicky stabilních (v rámci mezí) osobností kantorského sboru byla studentstvem shledána ex-jeptiška MgAAAAAAA. Štěpánie Feretková, jejíž pedagogické úspěchy se zakládají na rituálním procesu tzv. mrdání bedny a neskrývané nenávisti k Mir. ustavičným nabádáním svých studentů k odcizení jeho bílého motocyklu. Trpí chvilkovými stavy úzkosti, které si vybíjí střelbou do skleněných okenních tabulí. Ředitelem ústavu je Mgr. Dalir, též známý jako "hej, dones mi kafe".
Jedním z hojně rozšířených fenoménů mezi kantory je nadměrná záliba ve studentkách. Někteří se dušují, že tu studentku opravdu milují; někteří pro studentku i vystoupili ze svazku manželského; a někteří to berou profesionálně a vypisují si pro studenky termíny. Ve většině případů se pak jedná o akt konsensuální, jelikož studentky mají jasně stanovené priority a za tu jedničku do biologie jim to zkrátka stojí - tak jako panu profesorovi samotnému.
Budova školy[editovat | editovat zdroj]
Samotná budova je naprostým zázrakem, jelikož stojí jen na vůli boží a víře Janarvy Prcalové. Okna zde jsou ovšem kapitolou sama o sobě - jedná se totiž o prvorepublikové relikvie. O jejich výměně a následném přesunu do Britského muzea v Londýně se uvažuje již přes 50 let. Peníze nastřádané na tento velmi ambiciózní projekt se ale dostaly do rukou Mirkovi, jenž tyto finance bez váhání utratil v rámci jeho vlastního projektu “Expedice Chanie”.