Školní řád

Školní řád je nezbytnou, avšak nepříliš podstatnou listinou, podle které by se za ideálních podmínek měl řídit chod školy. Tento vnitřní předpis vydává ředitel a schvaluje jej školská rada, pokud se však schválení vyhýbá nebo ho prodlužuje, ředitel ji jednoduše zruší. Není důležité, co se v něm píše. Nejpřívětivější je, když se co nejdelší a nejkomplikovanější, aby se v něm nikdo nevyznal a pravidla se dala libovolně co nejpružněji ohýbat.

Školní řád musí být umístěn tak, aby k němu ve škole měli přístup jeho adresáti (žáci, rodiče a učitelé). Nemusí být zveřejněn na internetu, proto ředitelé s oblibou dávají svůj 200stránkový řád do náhodné místnosti uvnitř školy. Dle prohlášení Ministerstva pro digitalizaci ale budou mít školy v budoucnu (kolem roku 2070) povinnost umisťovat školní řád na internet.

Funkce

Slouží jako jakési nezávazné doporučení pro učitele a zaměstnance školy. Dále je kreativním nástrojem pro žáky, kteří se ním domáhají svých práv (třeba neznámkování domácích úkolů), přestože ho četli maximálně do půlky a denně ho porušují.

Závaznost

Mnoho lidí (hlavně učitelů) se domnívá, že školní řád jejich školy je nejvyšším zákonem snad celé zeměkoule (nebo zeměplacky?).

Toto tvrzení je samozřejmě nepravdivé — nad školním řádem samozřejmě stojí mj. pravidla (spíš doporučení) MŠMT, vyhlášky obcí, zákony České republiky, Ústava, zákony a vyhlášky Evropské unie, dále pak Bible (v originále). Úplně nejvýše stojí logicky řadový učitel. Pokud na škole učí učitel, který vzhledem ke svému věku mohl Bibli napsat, je ještě nad řadovým učitelem.

Školnímu řádu jsou (resp. mohou) být podřízeny další věci (rád školní jídelny, odborných učeben, pokyny učitelů a podobně).

Obsah

Školní řád, tedy doporučení pro učitele, obsahuje mnoho předpisů. Čím více předpisů a čím více nepřehledný školní řád, tím lépe, protože se v něm pak nikdo nevyzná a dá se velmi snadno měnit a ještě jednodušeji ohýbat dle vůle učitelů.

1. Přezouvání, tj. alfa a omega každé školy. Tomu, kdo se nepřezouvá, hrozí postih.
2. Již existující pravidla — není nad to opsat kecy o drogách z pěti různých zákonů a deseti různých vyhlášek. Sekce s těmito úpravami školního řádu bývá většinou umístěna hned u začátku, aby se čtenář co nejvíce nudil a zbytek si nedočetl, popř. jsou tato pravidla nahodile rozházená po celém řadu.
3. Zbytečnosti, aneb proč tam nenapsat, že "žáci mohou žádat o založení kroužku u ředitele školy při předložení 12 podpisů zájemců", apod.
4. Alkohol — ten jsem ještě určitě nezmínil. Proč tam přece nenapsat, že žáci prvního stupně nesmí ve škole chlastat?
5. Práva žáků, tj. v podstatě jediná sekce, kterou žáci čtou pečlivě. Nedozví se z toho absolutně nic, protože půlce nerozumí a druhou půlku tvoří opět jen opis již existujících pravidel. Někteří si zapamatují jedinou věc — žák má právo na výuku. Přestože dle svých vystupování v hodinách nepůsobí, že by měli zájem se tohoto práva někdy domáhat, opak je pravdou, když je učitel za vyrušování pošle za dveře. To, že i jejich spolužáci mají na výuku stejné právo jako oni a nepřejí si být rušeni, jim je tak nějak jedno.
6. Klasifikační řád, neboli známkování. Píší se tam doporučení, podle kterých se učitelé mohou řídit (třeba by nemuseli známkovat úkoly a zkoušet u tabule nebo by mohli zohlednit (kladně) i aktivitu při hodině). Je-li uvedeno, že známka na vysvědčení se nemusí rovnat průměru, pak si toto doporučení učitel vyloží tak, že známku může zhoršit, rozhodně ne však zlepšit. A ještě, že 2.50 je jasná trojka.
7. Cigarety. Pokud není školní řád z 20. století, jsou zmíněný i ty elektronické.
8. Kázeňská opatření, tedy: kdo se závažně proviní proti školnímu řádu, dostane k vysvědčení ještě jednu "á pětku", na ní však nebude pochvala za "vzornou reprezentaci školy". Je to sice selský rozum, ale proč to vynechávat?
9. Jedy. Ani ty nesmí žáci do školy nosit.
10. Povinnosti žáků. Cože? To tam není, ne?
11. Povinnosti učitelů — jen jedna jediná, tedy řídit se doporučeními školního řádu.
12. Povinnost řídit se pokyny zaměstnanců školy — ano, žák musí vyslechnout každičký pokyn a řídit se jím, jako by byl zákonem nejvyšším (je).
13. Organizace opravných zkoušek také nesmí chybět. Kdyby náhodou žák propadl (což se stejně nikdy nestane, protože učitelé pětky rozhodně dávat nechtějí), může se v srpnu dostavit k tzv. opravkám, kde se pokusí si pětku opravit.
14. Zákaz hraní hazardních her — hned po přezouvání druhá nejdůležitější věc. A běda, jestli bude někdo nachytán, jak hraje karty o pětikorunu!
15. Mobily!!! To ještě důležitější než to nejdůležitější. Zákaz bez výjimek během hodin, někdy během přestávek, někdy povinnost ukládat je do speciálních skříněk. Pokud si ředitel myslí, že rozumí moderním technologiím, zakáže i chytré hodinky, tablety, atp.
16. V hodině se nejí a nepije.
17. Perličky, tj. vše, co se nevešlo do ostatních kategorií. Tedy třeba zákaz běhání po schodech a chodbách, službičky, zákaz manipulování s vypínači na světla a zároveň povinnost služby zajistit, aby byla světla při odchodu z učebny zhasnuta (mají říct dozoru na chodbě, ať jim tam zhasne, jak logické). Dále třeba zákaz běhání po schodech a chodbách, povinnost zdravit učitele ve škole i mimo ni (i když se odpovědi nedočkáte). Nesmí chybět zákaz běhání po schodech a chodbách, doporučení ostatní nešikanovat, absolutní zákaz bránit se šikaně, povinnost jít svých chováním příkladem mladším žákům. Dále je vždy uveden zákaz ničení školního majetku (tedy běhání po schodech a chodbách, které se během po nich ničí, dále ničení zeleně, školních WC a grafitování).

Přesně takto by to ve škole vypadat nemělo, kdyby žáci dodržovali školní řád.

Výklad

Přístup žáků k pravidlům

Přístup žáků je ke školnímu řádu velmi rozmanitý.

Jedni ho nečetli a rádi všem říkají, že ho nečetli a nezajímá je (teda dokud nedostanou kuli z domácího úkolu).

Druzí ho nečetli (nebo dočetli do půlky nadpis) a rádi se chlubí, jak ho perfektně znají.

Třetí ho četli celý (šprti).

Čtvrtí ho v životě neviděli, ale slyšeli od několika kamarádů o tom, co v něm prý je, tak říkají to samé, co druzí.

Pátí ho četli a rádi se chlubí tím, jak ho stále porušují a nikdo je zatím nepotrestal (třeba chodí po chodbě vlevo).

Přístup učitelů k pravidlům

Mnohem jednodušší. Tady tomu velím já! Pravdu mám já! V hodině se nejí!

Je trochu paradoxem, že po žácích chtějí, aby byli v hodinách kreativní (alespoň to s oblibou prohlašují), ale když přijde na jejich přístup ke školnímu řádu, každý učitel k němu přistupuje zcela stejně jako jeho kolega (že by snad od sebe opisovali?!).