Tělocvik

Tělocvik, vznešeně tělesná výchova, latinsky Sportus scholus otravus, je vskutku netradiční školní předmět povinně vyučovaný na základních a středních školách, jehož cílem je vytvořit si kladný vztah ke sportu vybít toho spolužáka, který prozradil tvůj tahák na matice.

Je to místo, kde se atletické naděje předvádějí jako pávi, zatímco ostatní bojují o přežití mezi kužely a švédskými bednami. Kromě konstatování, že principem předmětu je, že se z lidských bytostí stávají rudé zpocené trosky v honbě za cizím ideálem, je složité výuku předmětu jednotně popsat. Vyučujícím tělocviku se obvykle přezdívá "prófa kotrmelec".

Dělení

Tělocvik si můžeme rozdělit např. dle ročního období. V zimě si užiješ studenou tělocvičnu, kde se modlíš, abyste se mohli pořádně hýbat a ty ses mohl zahřát během. V létě na tebe naopak čeká rozpálené venkovní hřiště, kde se tvým nejoblíbenějším místem stane stín pod basketbalovým košem.

Rozdíly pozorujeme i mezi tělocvikem chlapců, kteří většinou preferují míčové sporty, a dívek, pokud tedy nějaký vzhledem k počtu omluvenek proběhne.

Specialitou je pak tělocvik na 1. stupni ZŠ, kde máš jednu učitelku na všechno a většinou nepovažuje tělocvik za podstatný. V lepším případě půjdeš na tzv. přírodovědnou vycházku, kde budeš ve svém maloměstě obdivovat stromy, v tom horším budeš počítat slovní úlohy.

Průběh hodiny

Přestože hodina tělocviku oficiálně trvá stejně dlouho jako všechny ostatní, opak je pravdou.

Tělocvik začíná hned po zvonění na přestávku, kdy si běžíš po schodech vzít úbor do šatny v přízemí a pak šplháš zpět k tělocvičně, která je úplně nahoře. Šatna vypadá spíše jako gladiátorský souboj o nejlepší lavičku a snaha o oddálení převlékání. Jedni si zapomněli úbor (náhoda?), druzí se modlí, aby učitel dneska nekontroloval obuv. Ti nejpomalejší si zavazují tkaničky ještě cestou do tělocvičny.

Hodina začíná pohodovým během, kde se soutěží o to, kdo se jako poslední zadýchá. Někteří učitelé trvají na nástupech, kdy se ukáže, kdo umí rychle spočítat počet (ne)cvičících. Následuje rozcvička, kdy se žáci u protahování tváří, jako by se jednalo o formu mučení povolenou Ženevskou konvencí. Učitel při rozcvičce se zájmem sleduje, jak různě se dá interpretovat pojem "natažení rukou nad hlavu".

Pokračuje se hlavní částí hodiny. Každý s napětím čeká, co to bude. Míčové hry? Gymnastika? Skok do výšky? Běh na čas? Většinou by každý nejraději dělal něco jiného; učitel vždy rozhodne, že se bude dělat neco úplně jiného.

Míčové hry probíhají tak, že pár jedinců hraje jako na mistrovství světa, zatímco zbytek doufá, že se k nim balón nepřiblíží. Pro některé jsou také testem kvality a odolnosti brýlí.

Atletika aneb běh na čas je pro většinu strašákem, neboť běhání sabotovali už na začátku hodiny.

U gymnastiky je naopak největším úspěchem při skoku přes kozu a cvičení na hrazdách nespadnout jako pytel brambor.

Na závěr si zpocení žáci zaběhnou pár koleček a provedou pár desítek poctivých kliků.

Poté se odchází do šatny, kde se někteří snaží za 3 minuty (všimni si, že se jedná o prvočíslo) osprchovat, zbytek třídy jde po zbytek vyučování cítit po levných deodorantech z večerky. Na rozdíl od výklusu na hodině tělocviku se do následující hodiny skutečně běží, neboť chemikářka nečeká.

Tělocvikář

Učitel, přezdívaný "prófa kotrmelec" či jinými názvy dle toho, co na hodinách rád dělá, se od zbytku sboru dost odlišuje. Jeho největším kamarádem je píšťalka. Bývá v podstatě něčím mezi vojenským velitelem, sportovním fanatikem a člověkem, který věří, že každý musí milovat sport. Nemusí zvyšovat hlas, stačí zapískat a všichni se seřadí.

Má specifický "humor" s poznámkami typu – "to bylo rychlý jak důchodce na přechodu", "takový tempo jsem neviděl ani na školním výletu do cukrárny", "aby ti ty nohy neupadly". Neuznává výmluvy – cvičit jde i v riflích, se zlomenou nohou se přece dají posilovat ruce.

Tělocvikáře buď miluješ (protože máte rádi stejný sport), nebo nenávidíš, jedno je však jisté – všimne si tě, když se budeš schovávat za brankou.