SOŠEP

Střední odborná škola ekologická a potravinářská, pro zasvěcené: Středisko Opravdu Šílených Ekologických Praktik, je známa po celém Jihočeském bloku a možná i malé části státu Moravstán. Do tohoto zařízení chodí nejčastěji puberťáci či dospělé existence. Oba dva tyto typy nevzdělaných a životem zakoušených individuí mají na starosti tzv. "kantoři". Zařízení je známo pro své sklony k přehnanému výskytu vegetariánů, posluchačů punku a rapu či takzvaných Vidláků. (O těchto druzích či odrůdách mentálně labilních osob ovšem tento článek nepojednává).

Typický žák

Obvyklá průměrná bojová výzbroj každého žáka zahrnuje maximálně tři sešity (jeden dokonce obalený) a čtyři a půl učebnice, které jak již vyspělejší a zkušenější žáci později zjistí, obsahují mnoho obrázků a černých podivně vyhlížejících útvarů, kantory odborně označovanými jako text. Nadstandardní vymožeností je následně propisovací tužka či metr průhledné izolepy. Pokud tedy žák z nějakého důvodu, nejčastěji opilost či dokonalý úkryt při hře na schovávanou nebo slepou bábu, dorazí do ústavu, dochází k selekci do jednotlivých "kotců", pacifisty označovanými jako třídy. Do kotců jsou nejčastěji žáci děleni podle věku ale v některých případech i podle "dovedností".

Přijímací řízení

I když se může zdát, že největším problémem žáka je příchod do zařízení, není tomu skutečně tak. Abyste získali, dříve modrou a nyní oranžovou pecku, musíte složit zkoušky tzv. "Středoškolské připravenosti" či cizími slovy: "přijímací zkoušky". Abyste se dostali do tohoto zařízení, musíte tyto zkoušky alespoň podepsat, nicméně každý bod se počítá a tak vám bude milostivě dovoleno v místnosti, s matematickým či literárním formulářem, sedět maximálně hodinu a ještě si své rozhodnutí naposledy rozmyslet. Pokud se podpis podaří v centrále cermatu dekódovat, rozluštit a přečíst, pak vítejte na SOŠEP.

Školní výbava

Porovnání imperialistických serveroven se serverovnou Jihočeského bloku. (podobných strojů se používá i v jednotlivých "kotcích")

Škola jako taková je naopak důkazem, jak moc se Jihočeský blok díky industrializaci, a to zejména trojpolnímu systému a pětiletkám, vyvinul v přepychovou velmoc. Škola momentálně disponuje velkým množstvím výdobytků, které s největší pravděpodobností nebyly k vidění v Praze ani za vlády císaře Rudolfa II. Habsburského. Škola je například již od roku 2018 plně bezbariérová. Vjezd vozíčkáře po železné rampě ve tvaru písmene L je umožněn až po tom, co prokáže svou neschopnost chodit či se plazit. Nicméně škola tuto rutinní prohlídku následně kompenzuje dokonalým samohybem připomínající podvozek útočného bojového tanku KV-2, který s rychlostí 10 schodů za minutu bez problému dopraví hendikepovaného až do třetího patra, kde se nachází mimo jiné jediná, ale o to přepychovější, bezbariérová toaleta. Dalším výdobytkem je vybavení jednotlivých "kotců". Každý kotec obsahuje alespoň deset stolů a minimálně stejný počet židlí. (Počet židlí vychází nejčastěji z úspěšnosti daného kvartálu.) Každý kotec je také vybavený alespoň jednou tabulí a dvěma fixami, nejčastěji vypsané barvy. Do tříd je také zaveden elektrický proud, který napájí nabušený počítač, jehož předlohou byl bezesporu Ural 2. Tyto stroje dokonce obsahují i procesor a klimatizační zařízení. O propojení počítačů s ďábelskými monitory RGB-Mars se prozatím pouze spekuluje. Místní odborníci však předpokládají, že by propojení těchto dvou komponent mohl výrazně urychlit práci s počítačem, který je dodnes používán především jako producent bílého šumu a vrčení k uklidnění frustrovaných žáků.

Legislativní proces schvalování oprav

Jedná se o proces, kterým musí požadavek projít, než je schválen a může být předán příslušným odborníkům v dané problematice. Grafické znázornění tohoto procesu prozatím není možné zveřejnit z důvodu porušení autorských práv, protože nápadně připomíná trajektorii letu družice Spudnik okolo planety Země. Proces se ovšem poslední dobou opravdu osvědčuje a vedení hlásí snížení žádostí o opravu o minimálně 99% v případě prasklé žárovky a 100% v případě nefunkční tiskárny či kopírky. Nicméně nic není vždy jen kladné, a tak jsme s politováním nuceni oznámit, že nelegální výměna prasklé žárovky vzrostla v budově o 150%, což je ovšem únosná cena za zlepšení životní úrovně školních odborníků, zejména pak vrchního alchymisty.

Žádný hwjezdy

Jedná se o dramatický útvar, který se postupně vyvinul z astronomického kroužku. Vše začalo, když se astronomický kroužek snažil pomocí legislativního procesu získat od školy alespoň lupu nebo divadelní kukátko. Žádost se bohužel ztratila někde mezi 130. až 141. zasedáním. Zoufalí nadšenci do astronomie pojmenovali spolek jako "Hvězdáři bez dalekohledů". Jméno se později kvůli náročné výslovnosti změnilo na "Žádné hvězdy". Astronomové byli dokonce tak zoufalí, že spolek následně přejmenovali tak, aby byl v rozporu s místní spisovnou azbukou a vznikl název "Žádný hwjezdy". Následně pozvali do školy rozvědku Jihočeského bloku, aby na školu uvalili sankce za špatné výukové praktiky v oblasti spisovného jazyka bloku Jihočeského. Astronomové ovšem podcenili význam školního lihovaru.(Později pouze pivovaru.(Viz. článek níže.)) I když se celá inspekce protáhla na dva týdny ve školním ústavu a tři dny na záchytce, členové rozvědky nezjistili nic závažného, co by bylo v rozporu s místní vyhláškou. Po, pro hvězdáře, nezdárném zátahu na školu se uchýlili hvězdáři k poslední akci a nacvičili divadelní hru, která měla poukázat na školní nedostatky. Došlo ovšem k opravdovému nezdaru, protože nebyla pochopena hlavní myšlenka a zápletka divadelní hry. Vedení školy si totiž myslelo, že se "herci" vysmívají nevyspělosti města Brna, a ihned poslali poštovního holuba s žádostí o zapsání nového divadelního kroužku. Součástí žádosti byla také zvuková ukázka z představení, nahraná na voskové válce. Rada Jihočeského bloku tuto žádost jednohlasně odsouhlasila poměrem 1:N ( Kvůli špatné čitelnosti údaje, způsobeného pravděpodobně kečupovou skvrnou ze školního bufetu, bylo původní číslo nahrazeno písmenem "N".), a tak vzniklo divadelní uskupení "Žádný hwjezdy".

Školní (mini)pivovar

Příběh školního pivovaru se datuje k samotnému vzniku školy. Původně byl ovšem, místo pouhého pivovaru, velmi sofistikovaným lihovarem, který školu následně dokázal vytáhnout z hromady problémů, spojených s místní školní rozvědkou a problémem z hygieniky. (Původně totiž byla budova zapsána jako lihovar, nikoliv škola. Toto umožnilo "škole" spoustu výhod.) Lihovar od začátku své existence výrazně prosperoval a jeho export se rozrostl do extrémně velkého seznamu položek. Jednoho krásného dne, došlo však v Jihočeském bloku ke kolektivizaci. Většina školních pozemků byla zabavena a místní švestkové, meruňkové a hruškové sady byly vypáleny a předělány na úrodná pole a jeden fotbalový stadion.(Význam konkrétně fotbalového stadionu je z důvodu fyzického stavu místních obyvatel, jaksi nejasný.) Škole nicméně zůstal pouze malý kus půdy, na kterém bylo možné pěstovat pouze okolo pěti ovocných stromů. Vedení školy zasedlo a hledalo přijatelné východisko. O týden a dvacet tisíc tři sta dvacet jednu a půl nadávky později, se škola rozhodla zariskovat. Ze všech destilačních aparatur vytvořila dokonale vybavenou chemickou a biologickou laboratoř, větší část školních terárií a oken.(Jak se ovšem později ukázalo, využití skla na okna mělo své nevýhody. Způsobilo totiž extrémní snížení rychlosti připojení k internetu, či jak se to jmenuje...) Poslední část lihovaru, která měla být také zdemolována a sklo použito na skleničky do školní jídelny, byla zachráněna příchodem dokonalé plodiny, která se nazývala "hops". Tento imperialistický výmysl byl následně přejmenován na chmel a začal se pěstovat na zbytku školních pozemků, který zbyl po kolektivizaci. Malá část dřívějšího lihovaru byla přestavěna na minipivovar. Pivo sice nedosahovalo takové kvality, jako pálené alkoholické nápoje, nicméně po delší době si na ně lidé také zvykli.

Události v ústavu i mimo něj

1.Boj s Pandemií Covid-19

I přes veškerou snahu vedení Jihočeského bloku se podivné onemocnění, sužující okolní státy s výjimkou státu Moravstán a jeho hlavním monopolem Brnem, (Vědecká poznámka: Předpokládá se však že nulový výskyt nákazy v Moravstánu má co do činění spíše s neschopností místních občanů identifikovat na více než 45 centimetrů cokoliv, co nepřipomíná šalinu či půllitr.) rozšířilo po části bloku a pod hrozbou uzavření místních hospod byli všichni žáci nejdříve donuceni poprvé respektovat pravidla a nosit na obličeji roušky a po vcelku krátkém čase byl celý ústav kompletně uzavřen. Dle slov místních samozvaných odborníků to ovšem nebylo kvůli vyhlášce ale kvůli nedostatku financí. Předpokládá se totiž, že žáci význam roušek špatně pochopili a brali je jako jasnou snahu státu o snížení konzumace alkoholu, což je na zdejší poměry zcela logické. Přeci jen, pokud máte na obličeji roušku, napít se něčeho je poměrně složité… Tato špatně pochopená restrikce způsobila, že celkové HDP Jihočeského bloku přestalo existovat a akcie dramatického spolku Žádný Hwjezdy dosáhly takových záporných hodnot, že by v takovém mrazu zmrzla i vodka, jak nezapomněl vědecky dodat místní ekonom a vyhlášený notorik.

Během lock downu šel výkon všech žáků od nuly k deseti. (A tentokrát to není myšleno jako známé lidové přísloví, které popisuje množství promile alkoholu v krvi, ale jako konstatování, že došlo k neuvěřitelnému zlepšení) Celkový úspěch je připisován tomu, že se do školních úkolů zapojovala celá rodina a byly i zaznamenány příklady, kdy docházelo k náznaku spolupráce žáků. Poslední jmenované však ztroskotalo na tom, že většina „spolupracujících“ zcela ignorovala podpis jejich „spolupracovníka“ a práci odeslali pod cizím jménem. Opětovné navrácení do ústavu se setkalo s očekávanými výsledky, nikoliv však školními ale ekonomickými. HDP Jihočeského bloku opět začalo existovat díky nárůstu poptávky po alkoholu a kebabu v okolí ústavu, který na tom byl až tak dobře, že pořídil dezinfekci, kterou obohatil o jakousi zapáchající lepkavou látku, s největší pravděpodobností, ropného původu. Lepkavá látka se ovšem ukázala jako velice strategický tah, protože minimalizovala počet lidí, kteří by si chtěli položit hlavu či jakoukoliv končetinu na pravidelně dezinfikovanou lavici, na dobu delší než minutu, protože by se mohlo stát, že se dostatečně neobezřetný student k lavici přilepí na dobu neurčitou. (Délka přilepení totiž závisí na tom, za jak dlouho dorazí složka pověřená opravami a technickými řešeními ve škole, která nemá ve zvyku pospíchat.)

V momentální době škola prochází druhým zavřením a na celkový vývoj situace se stále čeká. Nicméně se naše redakce rozhodla udělat ještě menší průzkum, který odhalí, jak žáci vnímají toto virové onemocnění. Pokud jde o příznaky, není, jak ji žáci popisují, rozhodně horší než kocovina. Nutno podotknout, že na SOŠEP se s kocovinou setkáte jen zřídka, a to kvůli jasnému závěru místních mudrců a filozofů. Jejich jasná a srozumitelná téze se totiž na škole dochovává přibližně tak, jako archa úmluvy v období, kdy Mojžíš cestoval po poušti. Vynecháme-li vulgarismy, zní takto: "Není možné mít kocovinu, pokud nevystřízlivíme." Obecně je také známo, že není zrovna moudré na SOŠEPU dělat průzkumy, nedej bože šířit mezi studenty dotazníky. Průzkumy jsou totiž nejasné a kouř ze spalovaných dotazníků, s příměsí divokých bylin, totiž velmi zatěžuje větrací systém školy, který je již tak ve stavu, v jakém by se dal těžko označit za systém. Pravděpodobně se tak jednalo o náš poslední průzkum a pro budoucí generace se doporučuje spíše pokládat své dotazníky v online prostředí, protože je menší pravděpodobnost, že bude část jejich dotazníku užita k vyvolávání psychotických stavů.

Distanční "výuka"

Toto radikální a zcela inovativní řešení problému pomocí moderních technologií a zastaralých zařízení dostupných v mnoha domácnostech Jihočeského bloku se v dlouhodobém aspektu jeví jako velmi efektivní. Je sice pravdou, že jednotná streamovací platforma by práci výrazně zjednodušila, používání více streamovacích služeb najednou má své důvody. Hlavním důvodem je to, že Jihočeský blok je zcela demokratický a každý učitel má tak možnost svou online hodinu provést klidně přes video chat předních českých seznamek, či chatovacích systémů počítačových her Among us a Fortnite. Zadávání úkolů je však na druhou stranu velmi přehledné a zprostředkovávané pouze přes jednu jedinou platformu, zvanou Edookit. Ta funguje prakticky bezvadně, maximálně s půlhodinovým zpožděním, což sice může negativně ovlivnit včasné odeslání online písemek, na druhou stranu však poskytuje jeho nestabilita, často přirovnávaná ke stabilitě Difluoridu tetrakyslíku za pokojových teplot připraveného analogicky, geniální výmluvu pro studenty, kteří nemají ani dostatečnou mozkovou kapacitu, aby si napsali, popřípadě alespoň nakreslili, tahák. Výmluvy se samy o sobě staly velmi sofistikované a jejich nepravdivost lze dokázat pouze velmi složitě. Obecně lze však z informací podaných žáky zjistit, že v Jihočeském bloku jsou funkční kamery, mikrofony a notebooky vzácné, asi jako banány v době těžkého komunismu. Kolapsy rozvodných sítí a poskytovatelů internetu jsou také na denním pořádku a dle podaných informací již vichřice a sníh v Česku poničily přibližně 95 % všech rozvodných drátů a signálových vysílačů. Celé to nevylepšuje ani systém Windows, který aktualizace plánuje vždy na termíny, kdy má být daný žák zkoušený, či má psát složitou písemnou práci. Nečekaná aktualizace se pak z pravidla protáhne na celý zbytek dne. Aktualizace také, dle tvrzení samozvaných třídních IT specialistů, můžou poškodit harddisk. Tento jev se často děje před termíny odevzdání vědeckých prací, seminárek či protokolů. Nebozí studenti jsou tak prakticky odkázáni pouze na svá mobilní data, která ovšem u většiny z nich nejsou k dispozici a průměrná výše mobilních dat studentů se dle jejich ujištění snížila minimálně o 3 cifry, a tak není možné si online hodinu zpustit přes ně. Z výše uvedených informací tedy jasně vyplívá, že přes veškerou snahu studentů není Jihočeský blok ideálně technologicky připraven a velké korporátní organizace zcela znemožňují vysokou úroveň vzdělání, kterou je SOS-Veseli, zcela po právu, pověstná.