Gymnázium Týn nad Vltavou
„Nejlepší brambora je protlačená přes prase.“
- gymnaziální motto
Také známé jako Anežka, Ústav pro choromyslné, Studenti v buši (někdy komoleno jako Studenti s buší či v dnešní době spíše již trefněji: Studenti s kuší) - tamější studentkou popsáno slovy „Eeeeeh... jak bych to... řekla... jakoby... nechte mě přeorganizovat si myšlenky...eeeeh...“ Aktuální osazenstvo čítá 69 mentálně nepříčetných pedagogů, více než milion dětí, jež se mohou pyšnit titulem student (a kartičkou ISIC), 5 kuchařek, 1 školníka, 1 školního rasa, 1 kata, 2 pomrdné, 4 hajzlbáby (jednu na každých toaletách), 2 honorární vařičky kafe, posluhovačku ředitele, houf zotročených žen na úklid, mraženého pterodaktyla paní Vitouškové a octomilky z jablek, jejichž odchyt po přemnožení v roce 2022 stále zajišťuje vrchní deratizátor Bert Robota, náš reprezentant pravicové ideologie.
Když jsme si teď představili personál a studentsvo, nezbývá nám než si přiblížit i samotnou školu.
Poloha[editovat | editovat zdroj]
Jak se píše na oficiálních stránkách této instituce, škola se nachází v malebném přírodním prostředí. Co se však vedení snaží zamlčet je fakt, že kromě místní jihočeské květeny se v blízkém okolí vyskytuje také kravín, domov pro duševně a tělesně postižené, jejichž pošta občas omylem chodí do gymplu, a pozůstatky starých kasáren. Nevěřte učitelům – ty děti přes den ve skutečnosti vyrábějí polystyren ve vedlejší továrně pod dozorem těch rasů učitelů, kteří je bičují a do rytmu jim zlověstně bubnují na jediný školní majetek, jímž je tympán zakoupený na exkurzi v solných dolech ve Wieliczce.
Budova[editovat | editovat zdroj]
Ač na webových stránkách této školy prezentují jakousi pitoreskní budovu v lůně přírody obklopenou štíhlými břízkami navozující dojem ruského venkova 19. století, ve skutečnosti nelze o této budově mluvit ani jako o škole...
Budova, v níž dnes gymnázium sídlí, byla vystavěna již počátkem 10. století za vlády svatého Václava, kdy byla užívána k uskladnění a uzrání otroků. Své původní funkci s krátkými přestávkami v dobách první a druhé světové války, kdy zde paní Vitoušková provozovala vykřičený dům, slouží až do dnešních dob.
Na první pohled nevábná stavba ve svých útrobách skrývá kostry obětovaných panen, jejichž obratle dodávají zdem zvláštní pevnosti, a proto od poslední přestavby v roce 1726 nebylo zatím nutné sáhnout k větším renovacím - žáci tak mají šanci dýchat stejný vzduch, jaký zde dýchali morem nakažení otroci v 18. století.
Zatímco exteriér působí dojmem nuzné chudoby, vnitřek stavby se snaží návštěvníka upoutat svou svébytnou dekorací, všelijakými tretkami, cetkami, shity, braky, serepetkami a serepeticemi. Kdyby veškeré vybavení až na nerezové nádobí, jež paní Vitoušková vyhrála na Miss Kuchta v roce 2019, nepocházelo z doby první republiky, kdy sám Tomáš Garrigue Masaryk nařídil lehkým děvám zakoupit nové vybavení budovy za honoráře získané za jejich službu vlasti za první světové války, nejspíše by se to i podařilo.
Jakmile vstoupíme do toho prachsprostého stavení, přepadne nás adstringentní pocit z nevkusných lustrů na chodbě, které od instalace zabily již 3 žáky a 2 kuchařky, někteří učitelé se pohřešují...
Po výstupu z přízemí do prvního patra nás otráví mdlá výmalba namíchaná z thallia a olova - nejen vzhledově, ale i fyzicky.
O místech hrůzy, jež slují kabinety, není radno se před dětmi, ženami a muži slabších povah ani zmiňovat. Další názor si budete muset při návštěvě vytvořit sami. Vězte, že pokud do této jadrné instituce zavítáte, budete mít též šanci zhlédnout a pocítit na vlastní kůži tolik druhů plísně, kolik by ani světem protřelý mikrobiolog nevyjmenoval, a tak neváhejte a navštivte nás!
Jídelna[editovat | editovat zdroj]
Popis a rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]
V dávné minulosti místní jídelna sloužila převážně k nelidskému zacházení s žaludky studentstva za pomoci hrůzných prostředků jako například pastýřská pochoutka, jejíž složení do tohoto dne nebylo (a asi už nebude) objeveno. Avšak těmto časům již dávno odzvonilo a zdejší šůlkantýna si prošla mnohými změnami. Především se jedná o kompletní rekonstrukci, při které bylo klaustrofobní komunistické obložení výdejního okénka vybouráno a nahrazeno nerezovými prvky. Díky zvětšenému zornému úhlu si tak konečně žáci mohou všimnout celých tváří kuchařek, které se ve skutečnosti mračí o něco méně, než si někteří doposud mysleli.
Mňamky[editovat | editovat zdroj]
Ale teď už něco k samotným pochutinám. Typickému jídelníčku dominuje především maso připravované asi tak na 3 způsoby – dušené kousíčky s knedlíkem a variací zelí/špenát, zbytky kůžiček a pořádně vyklepaný schnitzel. Takový přísun bílkovin dodává místnímu studentstvu dostatek materiálu na stavbu svalové hmoty, aby se mohli utkat s pterodaktylem z mrazáku, který na jaře občasně roztává. Samostatnou kapitolou je pak maso rybí, které nám údajně dodává velmi prospěšně omega-3, omega-4 a omega-666 mastné kyseliny. Pomyslnému rybímu pultu jednoznačně vévodí mražená kostka filího rybé v trojobalu, podávaná se sýrem, dovolí-li rozpočet. Názvem by tuto pochoutku mohlo zastínit snad jen VIP filé deluxe (taktéž známo jako Vysoce Inteligentní Platýs – ideální volba pro stravování gymnaziálních mozků). Nenechte se však zmást honosným výčtem cizích slov, jedná se o naprosto stejný pokrm. Za těmito dvěma, respektive jedním výstavním kouskem se krčí plátek sumečka, který se naneštěstí podává pouze jednou za půl roku. Avšak není třeba truchlit, všechny ryby jsou smažené, takže není poznat, jestli se zrovna ládujete sumečkem, platýsem či shnilou krysou.
S rekonstrukcí jídelny přišly i změny jídelníčku. Obědové stálice jako kočku na kyselo, knedlíky na deset způsobů a UHO tak v posledních letech doplnila moderní, nóbl jídla. Jelikož hrachová kaše, v místním stavebnictví hojně využívaná jako malta, už je téměř historismem, nahrazuje ji cizrna na kari. Tato poživatina je zajímavá nejen chutí, ale i vzhledem, neboť i za denního světla žlutozeleně světélkuje. Jednou z teorií je, že se cizrna místo v osvědčeném hrnci s vodou předmáčí v bazénech nedaleké jaderné elektrárny Temelín. Výrobní tajemství nám však nebylo sděleno, takže na masovou výrobu světélkující cizrny, kterou by jistě nepohrdla ani Marie Karí, si budeme muset ještě počkat.
Jelikož se v rádiu 2 km od jídelny nachází přehršel obchodů zaměřených na stavební hmoty a výrobu polymerů, mohou si studenti toto zajímavé a všestranné odvětví průmyslu přiblížit taktéž v podobě jedné sladké poživatiny. Konkrétně se jedná o pojivo lepivější než běžně užívané polyvinylacetátové lepidlo značky Herákles, a to vločkovou kaši. Tato šmakulózní krmě sestává pouze ze dvou ingrediencí – z ohoblovaných pilin z rozbitého školního nábytku a podivné substance, která občasně zůstává ve zkumavkách ze školní laboratoře. Díky tomu slepí nejen cihly, ale i žaludky a zbytek zažívacího traktu.
O původu druhů[editovat | editovat zdroj]
Pokud jste dočetli až sem, jistě jste si položili otázku, odkud pocházejí všechny tyto ingredience, zvláště k úspornému rozpočtu školy, jehož valná část neproudí zrovna do jídelny. Přesně tato záhada motivovala odvážné výzkumníky, kteří již několik generací filosofují nad tím, co že to vlastně každodenně přežvykují. Přeci jen, jste to, co jíte (v tomto případě taky někdy to, co jíte, jí vás). Jednou z teorií, která byla později potvrzena po návštěvě Krakova, je vykořisťování Polska – předloupané brambory (ano, to opravdu existuje) a polotovary z těchto krajů doplňují snad každý oběd.
Sklad masa[editovat | editovat zdroj]
Jak je již z tohoto článku zřejmé, celá jídelna a přilehlé školní sklepení spolu s mučírnou v podobě gymnastického sálku jsou tajemné místnosti opředené mnoha pověrami. Jednou z nejméně probádaných komnat je sklad masa, v němž jsou uskladněny již výše zmíněné polotovary. Asi nejpatrnější zajímavostí je, že se kolem dveří od této místnosti permanentně tvoří námraza. Mohli bychom mluvit o účinném generátoru chladu prostupujícím celou budovou, jímž se vedení snaží studentům způsobit hypotermii (podle mnohých zmrzlých duší se jedná o odplatu za neustálé zpívání oktavány oblíbené německé vánoční koledy Kling Glöckchen, klingelingeling, z níž si zřejmě vzali inspiraci). Nicméně toto je však mylná představa, hlavním důvodem výskytu teplot blízkých absolutní nule je především konzervace, a to nejen mražených sumečků, ale zejména pravěkého pterodaktyla, který je v útrobách školy a na místech přilehlých přechováván již od roku 192 168 208 před příchodem zvěrozvěstů Cyrila a Metúda. Existence tohoto pradávného stvoření je však veřejnosti a studentstvu zatajována. Hlavním důvodem je fakt, že se na gymnáziu nachází přehršel dino-nadšenců, kteří by nebohého pterodaktyla začali ihned klonovat, což by vydalo na minimálně dalších 7 filmů z dokumentárního cyklu Jurský svět, které lidstvo k životu opravdu nepotřebuje.
Školní kronika eviduje pouze jednu událost, při které byla pterodaktylova bezpečnost ohrožena. Jednoho nepříliš zajímavého dne, takže asi čtvrtka, se jistá studentka vydala jako obvykle do školy. Avšak netušila, co ji čeká. V nedávné době si totiž ze školní jídelny vypůjčila hrníček, který zapomněla vrátit, a jelikož karmické sféry školního sklepení byly ten den obzvláště aktivní, nadešel čas odplaty. Zatímco nebohá studentka mrzla před školou a čekala, až ji někdo otevře a mohla se pilně věnovat dějepisu a pomocným vědám histrionickým, ozval se podezřelý zvuk. Poklop, který skrývá propast vedoucí přímo do skladiště surovin, kam se každý týden sesypávají zbytky z nedalekého prasečáku, se otevřel a vmžiku do něj sjela i ona studentka. Když se probrala z omráčení, všimla si okousané nohy a nazelenalého stvoření, které se tyčilo nad ní. To ji zase vrátilo do bezvědomého stavu.
Naštěstí pro pterodaktyla, který si mezitím stihl z křídel sklepat poslední kusy ledu a chystal se na úprk otevřeným poklopem, se do skladu přiřítila paní Vitoušková. Několika rychlými chvaty, za které by se nemusel stydět ani Jackie Chan, pterodaktyla znehybnila a odvlekla zpět do jeho přirozeného školního habitatu. Když se studentka probrala, shledala, že je celá pomuchlaná, okousaná, sežvejkaná a chybí jí pravá noha. Už už se zase chtěla vrátit do limba a světa pravých halušek s brynzou, ne té sprosté napodobeniny ze školní jídelny, ale paní Vitoušková byla rychlejší a několikrát ji propleskla, dožadujíc se vysvětlení celé situace. Studentka se nezmohla na slovo. Co se dělo pak, je momentálně hlavním z neobjasněných jevů této instituce. Stránku, která ve školní kronice pokrývala závěr této tragédie, totiž ještě před opětovným zamražením pterodaktyl vytrhl a spořádal.
Nicméně i přesto vzniklo několik až bulvárních teorií o tom, jak celá situace skončila. Jednou z nejpravděpodobnějších je, že se celý incident na veřejnosti promlčel a spory o hrneček se řeší již pouze na osobní úrovni přímo mezi studentkou a paní Vitouškovou, čemuž by nasvědčovalo i častější vaření parodie na halušky, která oné studentce způsobuje fyzické obtíže. Mezi lidem je však z nějakého důvodu mnohem populárnější hypotéza o její smrti, přestože existence studentčina dvojníka, který by nám místo ní oblažoval život, nikdy nebyla prokázána. Podle mnohých prý její tělo pterodaktyl napůl sežral a zbytky odplavaly odpadní rourou do rybníčku za školou, kde nyní slouží jako hnojivo pro jednobuněčné organismy nacházející se v této žumpě. Ač je tato hypotéza spíše fikcí, je pravda, že by k ní klidně mohlo dojít, protože o bezpečí a well-being studentů se vedení nikdy nezajímalo. Tomu, co se ve skutečnosti stalo, však přijdeme na kloub až při příští oblevě (případně až škola začne topit), kdy se díky rozmrznutí pterodaktylovy trávicí pochody opět nastartují a snědená stránka snad vyjde ven druhou stranou.
Učitelský sbor[editovat | editovat zdroj]
Bezpochyby jste celí žhaví a hoříte nedočkavostí, až si přiblížíme jedinečné osobnosti, jež dominují učitelské scéně týnského gymplu.
Nuže zde je výčet těch největších ikon!
- Eunika Knedlíková – Euniku neuvádíme jako v pořadí první bezdůvodně. Již odjakživa se totiž pasuje do role faktického vládce této zlotřilé instituce. A mimo jiné vás taky naučí, jak si spočítat možnosti, jakými si můžete osázet záhony jarními cibuloviny, a tak pokud plánujete vysadit tulipány, obraťte se na Euniku!
- Dana Splátková – kdybychom měli popsat Danu třemi slovy, nemůžeme jinak než "bohyně českého jazyka". Vskutku, tato podivuhodná žena vám v rámci své profese rozebere Máj do poslední stopy, a dokonce jako bonus dostanete zdarma suicidální myšlenky a pocity méněcennosti. Zlatíčka, jejích hodinách se prostě cítíte jako hvězdy! Tedy pakliže nebudete zírat jako vrány, jinak Kundera s vámi 🛐
- Iveta Hložková – opomíjená druhá polovina ikonického ďábelského či, chcete-li, vraního dua, jež společně s Danou tvoří. Svou frustraci si proto vybíjí na všem, co se hýbe, ale i na tom, co sedí jako paša či sedí na místě, za něž si zaplatila, ale pak musela sedět na přístavku, protože jí to ti hajzlové zasedli a tím to posrali!!! V sezóně 1938/1939 byla mimo jiné tváří reklamy na roztíratelný margarín Céres pojmenovaný na její počest.
- Hana Blumová – Hana je posledním mohykánem, pokud jde o lidi disponujícími citem pro kýč. Bez jejích brilantních idejí, nevkusných shitů a nekonformních braků bychom z gymplu neodcházeli s takovým Stendhalovým syndromem, s jakým tuto budovu každý školní den opouštíme. Interiér je doslova magický! A kdo říká, že ne, ať drží hubu a nemele mi do toho!!!!
- Jiljí Hrom – abychom dostáli genderové (čti: [genderové]) vyváženosti, byli jsme zde donuceni uvést i excelentního fyzikálního nadšence profesora Hroma. Pan profesor se studenty s perfekcionistickou pravidelností objíždí elektrárny v celé zemi, obzvláště ty jaderné – v hodinách mu pak žáci asistují při sestrojování jaderné bomby. Přejeme hodně zdaru z Černobylu!
- Juta Hořáková – kohortu angličtinářů na naší škole nejlépe reprezentuje renesanční žena v podobě Juty Hořákové honosící se mimo jiné certifikátem FCE z anglického jazyka na úrovni A1. Tento diplom si horko těžko vyhádala, když porotu odrovnala svou asertivitou, již svorně učí i další generace mladých lidí.
- Pěva Letenková – Pěva si léta Páně drží titul nejzbožňovanější učitelky. Ona je světlem temnotou prodchnutého gymnázia, ve dne Sluncem zamračeného nebe z ostatních učitelů a v noci tě zachraňuje v nočních můrách, kde se tě ostatní učitelé snaží zavraždit a jinak mučit. Despocie Euniky ji ale přivedla k rozhodnutí srovnat budovu gymnázia se zemí, leč tento počin dosud zůstává pouze na papíře a na rozhodnutí půjčovny bagrů a demoličních koulí...
- Hana Krůtěrová – Hanču Krůtěrovou lze v naší scholastické instituci přirovnat ke kometě – sice zde pobyla jen krátce a její působení nemělo dlouhého trvání, ale na její sveřepé jsoucno všichni se slzou v oku vzpomínáme potom, co nás tragicky opustila a začala odpočívat v pokoji centra pro sociálně nepřizpůsobivé. Jo, a taky její účes, který je stejně symetrický jako její obličej, připomíná kometu.
- Jimram Šílený – pan učitel Šílený Jimram svým neortodoxním zjevem již odnepaměti dokresluje image naší kontroverzní školy v přírodě. Jeho kabinet kuriozit v úředních soupisech vedený coby školní laboratoř skrývá věci nevídané a nechutnané – ne nadarmo představuje nejštědřejšího mecenáše školní jídelny.
- Jákob Hřídláč – věřte nevěřte, nastala v našem zvěřinci škatulata a věci se daly do pohybu. Lůza svrhla despotickou Euniku stylizující se do Velkého bratra a na pozici absolutního vládce gymnázia byl dosazen symbol nynější pracující třídy Jákob Hřídláč. Ten se okamžitě chopil moci, jakož i předmětu zvaného SBiCh (pro veřejnost: seminář z biologie a chemie; v reálu: sabat bisexuálních chlípníků), kde každé úterý terorizuje (a nejen to...) studenty zejména mužského pohlaví.
- Jiřina Bobošíková – na závěr vám přinášíme naši osobní favoritku paní magistru Bobošíkovou. Tato jadrná žena z lidu vás naučí vše o průmyslu a ekonomice v socialistickém Československu! Poví vám i o fauně na celém světě (např. na Kanárech žijí kozy) a svá barvitá vyprávění, životní zkušenosti a rady neváhá podložit řadou neaktuálních dokumentů. A pamatujete, jak v 80. letech se ztratili ti Češi v Africe a pak je rozebrali na orgány? Ne?! Nevadí, Jiřinka vám to vyloží.
Aktivity[editovat | editovat zdroj]
Naše všeobjímající scholastická instituce na veřejnosti vystupující pod zkratkou GTNV, která se může na první pohled jevit neznalému pozorovateli jako pouhý sčot prvních písmen jejího názvu, ale jež v sobě skrývá po vzoru Kohoutova přelomového díla Katyně, která pro zdejší vedení znamená totéž co Komunistický manifest pro bolševiky, mnohem děsuplnější skutečnosti, pořádá plejádu různorodých převážně dobrovolně povinných aktivit. Kdo se neúčastní, opakuje ročník a je odsouzen po zbytek školního roku obírat holubí zobáky do tzv. polévky rychlé, deliciózní ňaminky od kuchařky Márinky.
Nehovořmež však déle o lahodách školní kuchyně a pojďme hodit voko na ty všeobjímající výlety, výletíky, výletníky a výletáky, jakož i další skotačivé akcičky.
Výlety do německy mluvících zemí[editovat | editovat zdroj]
S ohledem na fakt, že se s výukou jazyka německého započíná v našem ústavu již v primě, musejí si zmatení a jazykově nenadaní žáci dle mínění svých laskavých pedagožek ověřit němčinářské dovednosti co nejdříve v praxi, což v reálu znamená, že vás ideálně v prosinci vyvezou do prvního města za hranicemi s Německem či Rakouskem (to, že jste o něm nikdy neslyšeli a nikdy předtím se tam nejelo, je marginální detail) a ponechají vás napospas osudu. Tuto situaci lze připodobnit tomu, kdyby vás někdy předhodil jakožto bigotního křesťana v antickém Římě lvům, plamenům a divé zvěři, ovšem ti lvi by dokola opakovali "Wie, bitte? Was? Was möchten Sie?", plameny by vás spalovaly tím, že nevíte, jakého rodu je jabko na špejli, a divá zvěř by prostě spustila slovní průjem složený z neidentifikovatelných slov majících co do činění víc se svahilštinou než němčinou.
Potom, co si povinně projdete předražené "adventní trhy", které by se daly shrnout do tří slov: chlast, jídlo, tretky, a svedete onen výše nastíněný slovní souboj, abyste nezemřeli v nehostinných podmínkách německé mrazové pouště hladem, taky možná dostanete šanci projít si nákupák a zakoupit povinné Made in China německé suvenýry.
Co nesmíme opomenout, jsou bodré průvodkyně, pro něž se bez ohledu na to, že to mohou být všechno jiné osoby, vžilo označení Matýskova babička (krajově též Glamour lady). Sveřepé, ba přímo jadrné ženy tohoto typu vám navíc po cestě vyloží, jaká pekárna v Husinci peče nejlepší chleba či kde žijí bobři, nemluvě o ikonickém vzhledu vyjeté lehké ženštiny, jež měla po skončení své hvězdné kariéry na výběr: buď dát se na dráhu bordelmamá, nebo provádět děcka v Pacově. No neber to.
Jo, a kdo má suicidální myšlenky, může si zajet s Ivetou do Švýcarska skočit z Matterhornu, pokud už to neukončí během oné úporné cesty. Více informací žel bohu nemáme, protože jsme byli v průběhu jejího monologu o Chuchichaschli vykázáni za dveře.
Pussi baba!
Výlet do Polska[editovat | editovat zdroj]
Věřte nevěřte, spíš nevěřte, protože většina účastníků se nevrátila.
Zde jest výrok/recenze na tuto exkurzi jednoho studenta, jenž jako jeden z mála dorazil zpět do školy:
"No, každopádně... máme partnerskou "školu" v Osvětimi. Jenomže stojí v tom areálu, co je obehnaný ostnatým plotem a vchází se tam velkou branou hlásající nějaké optimistické heslo s prací, ale přeložit to neumím, protože jsem nedával při němčině pozor.
Když už se po běžném ranním budíčku ve 3 ráno nasoukáte do autobusu, ani ne za 7 hodin se octnete v té skvostné, léty prověřené instituci. Tam si pár dnů pobudete, jen teda nejdřív tam projdete takovým jako výběrovým řízením, kdy si tam stoupnete ještě na perónu do fronty a takový pán vám ukáže, jestli máte jít doleva, nebo doprava. Já jsem šel doprava a na ty z našeho zájezdu, co šli doleva, jsem nějak od loňského ledna ještě neměl tu čest natrefit, takže vám nepovím, co se dělo tam – já jen vím, že potom, co jsem tedy šel doprava, následovaly ty nejhezčí 3 měsíce šití peněženek a pletení provazů, jaké jsem v životě zažil. Podivte se do své peněženky, protože pokud budete mít štěstí, najdete tam můj zub.
Když utekly 3 měsíce, dojely si nás tam vyzvednout naše milované učitelky německého jazyka. Zapomněl jsem totiž zmínit, že ti pánové, co se tam o nás starali, mluvili jen německy, ale jak jsem psal, moc jsem té němčiny ve škole nepochytil...
Každopádně cestou zpátky jsme ještě šli natěžit tucet pytlů soli do Wieliczky, kde jsme stěží zamezili smrti z dehydratace lízáním soli ze stěn. Návrat už mám trochu zamlžený, protože jsem zežloutl, otekla mi játra a měl jsem vysoké horečky. To mi ale na mém zážitku nic neubralo, a tak bych všem tento povznášející exkurz srdečně doporučil."
Výlet do Anglie[editovat | editovat zdroj]
Příležitostně (což je podle školy každé 4 roky, v reálu však spíše jednou za nikdy) se na vás usměje štěstěna a naskytne se vám šance vycestovat někam dál než do Německa, což není ani moc výlet, když celé jižní Čechy působí jako odepsaná německá kolonie. Proto je exkurze do Anglie pro mnohé jako světlo na konci Eurotunelu.
Pokud dokážete přežít bezesnou noc v pojízdné krabičce sardinek a neuženete si svalovou horečku po 30 nachozených kilometrech denně, můžete se těšit na autentické ubytování u echtovních anglických rodin, kde dostanete i najíst, budete-li mít štěstí. Na nás určitě zanechala dojem jistá Rita pocházející buďto ze Zimbabwe, Guyany nebo Bhútánu – kvůli silnému přízvuku jsme byli rádi, že jsme se dozvěděli, jak že se to jmenuje. A i to je sporné, a tak berte v potaz též jména Gita, Zita a Klita. Rita jako jediná zná tajemství správného italského rizota, a to, že se musí nechat uležet na způsob zvěřiny alespoň měsíc na olezlé pánvi. Jo, a taky jí někdo zlomil klíč...
Je nutno podotknout, že se jedná o zemi, jejímž jediným kulturním dědictvím v oblasti gastronomie (neboli poživatelnou věcí) je jacket potato, takže doporučujeme přes hranice propašovat několik řízků, ovšem pokud použijete alobal coby obalovou fólii, v Calais vás seberou četníci a s okamžitou platností deportují na Svatou Helenu.
Výlet do Itošky[editovat | editovat zdroj]
Jestli stále ohrnujete nos nad výše nabízenými destinacemi (což zcela chápeme), jistě vás zaujme výlet do Itálie, který by se vlastně ani neměl konat, jelikož k tomu škola nemá sebemenší záminku. Někteří se to pokoušeli obhájit skrze poznávání kultury a historie, avšak skutečnost je o něco prostější – studentsvo chce k moři.
To se však ještě netušilo, že Alpy nejsou branou do Středozemí, nýbrž do Středozemě a minimálně sever Itálie představuje hrůzy Mordoru a Bermudského trojúhelníku zároveň. Mimo to, že žijete v konstantní nejistotě kde budete dneska spát natož večeřet, tak jste zároveň neustále odkazováni na všelijaká místa, která ve skutečnosti neexistují ani na Google mapách. Chcete si koupit místní autentický pizza žvanec či ozkoušet čerstvě vyloveného mečouna? Smůla! Jediné, čeho dosáhnete je, že se ztratíte na okraji pochybného městečka a po otázání místních domorodců na cestu k vašemu fiktivnímu cíli budete považováni za schizofrenika. Nebo byste raději dali přednost obdivování historických památek? V tom případě místo vydlážděné cesty počítejte s toulkami místním pralesem plného komárů infikovaných malárií, v němž v případě vaší smrti dříve zetlejete, než vás vůbec někdo najde.
Ale ani večer nejste v bezpečí, temné síly si po vás přijdou i po setmění v podobě vymrzlého pokoje (na což jsou však studenti ze školy zvyklí) a nebo veřejného ukamenování za to, že jste debilní Čech, co v pozdních nočních hodinách leze do moře, což je jak proti místním zvykům, tak proti zákonu o ochraně vod vzhledem k poměru tuku a dalších chemikálií, které obsahuje tělo takového obyvatele střední Evropy.
Pokud vás váš spolubydlící neudusil ve spánku polštářem, úspěšně jste přežili tuto survival hru v hard modu a můžete se těšit na výlet lodičkou! Vy se ale netěšíte, protože vám došlo, že pokud na souši bojujete o holý život a marně se snažíte čímkoliv si naplnit žaludek, tak to na moři bude ještě horší. A navíc vás děsí otevřené prostory a fakt, že se v tomhle pověstném bermudsko-taliánském 69-úhelníku ztrácejí převážně lodě. Ale jste student gymnázia, a tudíž už z principu máte suicidální myšlenky, takže si řeknete YOLO (pro neznalce "i Yingshanosauři občas lyricky odumřou") a nasednete na trajekt, který vás jako Cháronova bárka snad bezpečně dopraví na druhý břeh.
Zbytek výletu si nepamatujete, neboť jste se nadýchali rybiny, která vám zatemnila mozek na následující týden.
Sportovní skotačení a Čilympiáda[editovat | editovat zdroj]
Již od primy nám kantoři nutí myšlenku, že slovo gymnázium vychází z nějakého pradávného výrazu pravděpodobně čínského původu, jehož význam nám není plně znám, ale prý je to důvod, proč bychom se měli hýbat. Ač nejsme zastánci matematiky, stále jí věříme o něco více než pochybně dekódovaným poučkám z východní medicíny, a tak jsme velmi rychle odhalili pravou podstatu věci – inteligence je totiž nepřímo úměrná fyzické aktivitě. Důkazem budiž Stephen (čti [štephenь]) Hawking, který se po ukončení dráhy profesionálního sportovce nechal v zájmu vědy upoutat na vozík, aby byl jeho pohyb naprosto minimalizován, a záhy mu to začalo myslet tak moc, že vydal několik set fyzikálních publikací za jediný rok - pro nás je samozřejmě velkým vzorem.
Avšak vedení nezastává ideu, že by se naše geniální mozečky měly opečovávat, a tak se žel bohu musíme dobrovolně povinně účastnit tělotužící akce zvané sportovní den, a to hned dvakrát ročně. S tímto skotačením nás organizátoři pravidelně otravují již dva týdny předem, což chudinkám pohybově nenadaným studentům způsobuje panické ataky a srdeční palpitace ještě před započnutím celé veselice. V tento čas se také ve třídě objeví papír se seznamem sportů, na něž se máme přihlásit, což je v podstatě ekvivalentem upsání se ďáblu. Intelektuálové každoročně hrají mrtvého brouka a tento list hrdě ignorují, ti moudřejší z nich dokonce v zájmu přežití v mrtvého brouka metamorfují a doufají, že je stejně jako Řehoře Samsu někdo velmi rychle vynese na lopatce pryč z tohoto ústavu. Když už nadejde den D, tak se většinou jedná o relativně zklamávající zážitek plný ulejvání doplňovaného o pofidérní hudební doprovod a hádku skupiny dětí o férovosti zápasu. Alespoň je zde bufet, takže ta prázdná místa po další ztrátě mozkových buněk můžete vyplnit cukrem a tukem.
Před několika léty se však vedení (nebo minimálně jeho vokálnější část) shodla na tom, že naše IQ výrazně překračuje hodnoty pro bezpečné vedení scholastické instituce, a je proto třeba průměrnou míru inteligence i nadále intenzivně snižovat pohybem – to nám alespoň bylo řečeno. Světlo světa tak spatřila tzv. Čihovická olympiáda, zkráceně též Čilympiáda pokud chcete nebohé duše mystifikovat tím, že se místo o sportovní akci jedná o střevní potíže vyvolávající gastro fest (i za to bychom byli radši).
Budeme-li pokračovat v připodobňování k jídlu, dalo by se mluvit o prokleté svačině. Jejím základem je krajíc chleba, který je však sportovně založen z kvásku, jehož ingredience tvořil proteinový prášek a plnotučné mléko, a má tak místo měkké střídy pekáč buchet. Pod plátkem Juniora či sendvičovým nářezem reprezentujícím zbytečnou barevnost, hudebnost a otravnost celé akce nalezneme šikovně schovanou politickou vrstvičku másla. Hlavní záminkou celé akce (mimo provádění hromadné lobotomie studentům za pomoci onoho chlebu a levné uzeniny) je totiž diplomatické setkání s dětmi z protější lesní školky. Nenechte se oklamat těmi andělskými tvářičkami, jde o organizaci dosahující pověsti mafie. Dělají si zálusk na naši budovu, aby měli více prostoru, než jim poskytuje ta jejich jurta, a vedení se marně snaží vyhádat ponechání statutu quo. Poslední jednání však nedopadlo moc příznivě a ti malí zálesáci již infiltrovali naši školu, kam nastrčili své zvědy, kteří pravidelně chodí kontrolovat kvalitu poživatin jídelny. Je jen otázkou času, kdy dojde k převratu... což je vlastně dobře, neboť by to znamenalo konec Čilympiády!
Projektové a diss-kusní dny[editovat | editovat zdroj]
Aby se neřeklo, že nás škola neustále mučí, zavedla se tradice jednoho dne alternativní, interaktivní výuky, která je nám vlastně všem včetně učitelů proti srsti, ale aspoň je to nějaké odreagování od dennodenního stereotypu a zákonu džungle - i když o dosažení oné poloviční nirvány také mluvit nelze z důvodu konání dané akce zpravidla na úplném konci roku, kdy se studenti s vidinou vykoupení v podobě prázdnin už nacházejí ve stavu mouchysněztesimě, a tento happening jim tedy přijde jako mucholapka zabraňující hmyzu a jiné divé zvěři v jejich rozkladu a odchodu študákovy duše k Bohu, Ďáblu, případně Hádu, Hel, Anubisovi, pro fajnšmekry je též na výběr Mictlantecuhutli, Kálí a reinkarnace, či nicota bytí, je-li student bezpáteřním ateistou.
I přesto patří projektové dny k relativně vítané akci, neboť zde má člověk možnost volby, což je v podstatě ze strany vedení dar největšího milosrdenství. Volit můžeme mezi stálicemi jako cyklovýlet či lingvistické hrátky s kapkou prevence pí uč. Splátkové nebo máme možnost se fláka- ehem, bavit a vzdělávat na nově vznikajících odvětvích o well-beingu a podobně nepotřebných věcí, jak by řekla půlka učitelského sboru, zatímco se vám snaží jako propagandistický plakát vsugerovat myšlenku, že právě jejich projektový den je nejlepší ze všech.
Na základě dobrých ohlasů taktéž započala tento rok snad (ne)úspěšná tradice diss-kuzních dnů, což je jistá odnož dnů projektových s rozdílem v poměru praktična ku teoretičnu. Celá náplň spočívá ve skládání diss-tracku na předem dané téma vzešlé ze studentských řad. Po jeho prezentaci následuje diss-kuze určená pro diss-tingované šprty. Když všichni oponenti projeví svůj diss-ent, proběhne finální diss-kurs, který stanoví nastolení konečného dogmatu, potažmo nového školního řádu. Se všemi diss-identy je poté naloženo podle diss-pozic speciálního diss-ciplinárního řízení, které vede odborník v oblasti diss-tracků Bert Robota DiSS.
(Bez)předmětné olympyjády... a SOČka[editovat | editovat zdroj]
Na poli vědomostí jsou študentíci našeho gymnázia bezpochyby na úrovni paličkovice nachové - napadnou všelijakými způsoby nervózní šprty, tu kvetoucí pšenku budoucí inteligence, nasajou jejich vědomosti, otráví svými toxickými kecy porotu, která je jako pod vlivem drog vynese do nebe, a oni sami pak zaujmou vrchní místa.
Chráněnci psychiatrické léčebny GTNV každoročně objíždějí i ojíždějí okresní, někteří úspěšnější krajská, a výjimeční jedinci dokonce celosvětová kola všelijakých olympiád. Jen ty sportovní ne, protože jsme gympl, ne sportovní škola. Naše břicha vypadají jako pekáče buchet, ale ve stavu, kdy jsou buchty ve fázi přípravy a pekáč je vymazaný kostkou husího sádla...
Co rok září v tak krasodušných odvětvích, jakými jsou jejich rodný český jazyk – nezaměňujte s čečenským, ale ono by to bylo vlastně fuk, protože v tom excelují taky. Dále mezi jejich sféry zájmu patří dějeprava a geografie, na něž je připravují učitelky pamatující jak husitské války, tak vznik Země. Proslýchá se, že prý magistra Bobošíková si před 14 miliardami let vysadila na své skalce netřesk z Lidlu, jenomže jí začal vzcházet až přespříliš, až natrhl vesmíru černou díru, a byl Velký třesk.
Pár šprtů se taky podílí na nějakých matematických a technických oborech; za to jsou ale také náležitě šikanováni, neboť matematika se podle didaktických příruček ze školní knihovny nadále považuje za – cituji - "umění černé, jehož po nocích na Ďáblu rajtující čarodějníci a ženy divé vykonávají". Stejná moudrá kniha dodává, že pakliže někoho uspatříme "vykonávaje ono řemeslo Ďáblovo, údy horní, dolní i v mužův případě úd prostřední mu dotyčný uzříznout povinen jest, jazyk odetnout a pozůstatky na hranici všeočištující spálit musí".
Takže tolik k matematice. Čas od času se pořádají i čarodějnické procesy na vyučující těchto předmětů, ale po zásahu z ČŠI se dovolují jen každý přestupný rok. Těšíme se v roce 2028!
Jednou za uherský rok se taky objeví příčetnosti zbavený žák, jenž chce své štěstí vyzkoušet i v SOČce (neplést s čočkou, neboť dovednosti v boji s ní si totiž každý pátek ověřují žáci ve školní jídelně – kontaktní osoba: ThDr. Marie Kája Mařík-Vitoušková, DiS. et DrSc.). A i kdyby se, nedej bože, dostal skrze silnou konkurenci snad až do krajského kola, na Prokopa Duchoně a jeho SOČ/ČOČku nemá, protože z toho jeho dělbuchového traktátu nezůstala v porotě koule na kouli. Střílel svými dělostřeleckými argumenty tak silně a přesně, až přihlížejícím prostě a jednoduše popadaly koule natotata.
Akademie[editovat | editovat zdroj]
Každý rok se blíže určené předvánoční dopoledne sjíždějí do ospalého otrokářského městečka Týn nad Vitouškovou zástupy, ba přímo konvoje divadelních, hudebních i literárních kritiků, aby zhlédli tu ikonickou akci.
Každý rok. Lístky již od ledna bezkonkurenčně vyprodané.
Pohybově nenadané děti, rozvrzané housle, ukrákaný harém sotva dospívajících holčiček říkající si hrdě "školní sbor", scénky, u nichž nevíte, jestli lkát nad svým osudem či absencí talentu naší elity národa. Nesmíme ani opomenout debutní výstupy primánů, které vám v nedostačujících 20 minutách přiblíží zásadní kunst-historicky-politicky-sociologicky-kulturně antropologické problémy lidstva, a každoročně tak nasadí laťku ještě níž, než byla loni.
To vše korunováno trapčením pedagogů, a to za akční cenu 19,⁹⁰.
Gympl – tady je svět ještě v pořádku.
Kult paní Vitouškové[editovat | editovat zdroj]
Mimo výše zmíněné skotačivé aktivity také Gymnázium v Týně nad Vltavou nabízí povinně volitelný předmět Náboženství. Nejedná se však o ohrané katolictví, jak by leckdo na takové vesnické škole čekal, nýbrž se jedná o kult uctívající paní Vitouškovou nebo, chcete-li, Matku, Pannu Mařenu či Bohyni školní kuchyně.
Paní Vitoušková je polomytická bytost, jejíž existence není zcela do dnešních dob doložena. Čas od času se v době oběda, tedy mezi 11:30 až 13:35, zjevuje přízrak paní Vitouškové a nandává studentům i pedagogům polední krmě - z toho důvodu se občas mylně pokládá za běžného živoucího člověka.
Pravda je však taková, že iluze těla, jímž paní Vitoušková disponuje, vzniká optickým klamem podobným fata morganě, takto tedy zní ta nejpravděpodobnější teorie o existenci paní Vitouškové, leč druhá skupina lidí zastává názor, že paní Vitoušková je substance, jež může sublimovat a desublimovat dle libosti. Pokud se rozhodne přejít do pevného skupenství, bere na sebe podobu lepé školní kuchařky se všemi náležitostmi včetně fialového melíru, okouzlujícího úsměvu a zvonivého hlásku – dalo by se říct, že je to taková gymplácká siréna, lákající zbloudilé studenty na oběd.
Tak či onak třída, která ten rok chodí v pátek poslední na oběd, musí před každým úplňkem paní Vitouškové obětovat 3 lidské oběti – neposkvrněnost obětí je zaručena, neboť tohle je gympl. Co se s dotyčnými oběťmi děje poté, co se zabouchnou dveře školní jídelny s obětovanými ponechanými napospas na jídelních stolech, není dosud zcela vyjasněno. Z živého vyprávění statečné sekretářky jsme se však dozvěděli, že pokaždé, když v pondělí ve 3 ráno přijde do práce, nalezne jídelnu celou ohozenou od hrachovky...
Obzvláště studenti oktávy jsou známí coby ctitelé paní Vitouškové, dokonce si vyrábějí votivní sošky, jež pak ve své třídě vystavují...
Invaze zmutovaných jablek[editovat | editovat zdroj]
Dne 22. 11. 2022 došlo v ospalé instituci jménem Gymnázium a Kafilerie pro lenochody Týn nad Vltavou k poprasku, jenž byl zapříčiněn výjevem dosud nevídaným.
Nebohá uklízečka a ve volném čase také latexová domina na vilné noze paní Zdenička se v době, kdy slunce právě vrcholilo v nadhlavníku, pokojně procházela zšeřelou chodbou, načež v tom ji přes její ladně tvarované chřípí praštil zápach způsobující chvilkovou ztrátu vědomí, jakož i dočasnou ztrátu čichu. Když se Zdenička z mdlob probrala poštípaná od octomilek, jala se přijít na původ onoho čpavého zápachu, který ji dovedl až k nevinně vyhlížejícím lístkovnicím, socialistickým úschovnám porno kazet z NDR pro nenechavé ruce.
Po otevření těchto nebohých skříněk se vyvalila tlaková vlna v čele s houfem rojících se broučků, jež Zdeničku opět srazila na kolena, což v ní vzbudilo traumata z kostela, a rozpálila se doběla - zda vzrušením či v amoku, to není dosud známo.
Rozlícená jako lítá Lítice nalítla na své nebohé oběti sextány (dnešní oktavány), tehdy sídlící v třídě napadené latentním kmenem mozkožravé plísně, jež dvěma žákům zatemnila jejich již tak obskurní mysli natolik, že je přivedla k nevídanému, neslýchanému, ale především dosud necítěnému činu, a to naládování lístkovnic, chcete-li kartoték, bio/eko/vegan ovocem za účelem výroby jablečného vína s přídavkem kiwi, banánů, pomerančů, mandarinek, hrušek a dalších lahůdek z ovocné říše, nemluvě o párku dvou bezlepkových tyčinkách s náplní z podrcených molů a můr vybraných ze zásobníků chorvatských lapačů hmyzu.
Nebohé, ba přímo neblahé plody z ovocných stromů tuzemských i exotických, starosvětských i zámořských však v oněch pikslách zkvasily a kvůli jejich svárům pochybné kvality (byly totiž Made in DDR - kde soudruzi udělali chybu?) začal jemně alkoholický předchůdce ovocného tutti frutti vína protékat do o něco málo mladších příbuzných komunistických kartoték a poškodil několik výukových materiálů a skript snaživé žákyni tehdejší kvinty (dnešní septimy) jménem Ornela.
Následoval céres pí uč. Dany Splátkové, jenž však oproti céresu či chcete-li céretu nebo v některých odlehlých částech školy též céreru od Ivety Hložkové zdál se býti pouhou parodií.
Spolužačkám zlotřilých viníků se však ubohého děvčete zželelo a jaly se pachatele nelítostně dohnat k vlastnímu udání - stejně jako ve starém Řecku létaly zločincům okolo hlavy bohyně Erínye (v Římě příhodně Fúrie), tak mládencům přilétávaly zprávy z whatsappové skupiny, jež jim způsobily mžitky před očima, přivádějící k šílenství...
Se slzami jako hrachy v očích sepsaly sebeudání a Haně jej vlastnoručně doručili skrz Teamsy, pseudosociální síť zakrývající pod svými aktivitami vykořisťování, otroctví a týrání dětí.
Vše se nakonec v dobré obrátilo, jako protislužbu si vzali študentíci pod křídla vznikající embryo časopisu Můj čas na sextičku, jenž se stal jedním z nejoblíbenějších občasníků na škole, a též dostali za odměnu od své třídní učitelky důtku, jíž se do dnešních dob pyšní, avšak pouze v elektronické verzi, kde je jim platná jak hovno na trhu...
„Das ist alles, danke für Ihre Aufmerksamkeit!!!“
- paní Vitoušková po návštěvě Karl-Marx-Stadtu
