Pražská konzervatoř

„Jelikož umění hudební v Čechách jindy kvetoucí nyní tak bylo pokleslo, že i v Praze jen s tíží lze jest sestaviti dobrý úplný orchestr, a mimoto mnoho nástrojů jen nedostatečně nebo vůbec ani obsaditi se nedá, spojili se nížepsaní k tomuto účelu a s tím úmyslem, aby umění hudební v Čechách opět povznesli a zvelebili...“

- zakládací listina SOPK (Slovenská obchodná a priemyslná komora)

Želva přežila.

Úvod

Výhled na Vltavu, Strakovu akademii, Pražský hrad a spoustu dalších krás patří k jednomu z argumentů ke studiu na Pražský.

Ústav pro choromyslné, veřejná konzervatoř zřízená hlavním městem Praha podle § 8 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, provozována pod názvem ‚Pražská konzervatoř‘ dle své zřizovací listiny, nebo zkráceně PK je extrémně prestižní škola v centru Prahy. Její adresa Na Rejdišti 1, Praha 1, 110 00 patří k nejlépe zapamatovatelným adresám neziskových organizací v rámci států V4. Právě ono „rejdění” asi nejlépe vystihuje atmosféru školy. Studují zde příslušníci všemožných i nemožných ras, národností, menšin (ze kterých se následně stávají většiny), národnostních menšin, výšek, šířek i zaměření. Motivace studentů ke studiu je různorodější, než na kdejakém, trapně mainstreamovém, gymplu.

Fakt, že jsou muzikanti úplně blbí, zapouští kořeny už na konzervatoři, koneckonců vlastní kategorie v zákoně je tomu důkazem. Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, § 86–91 ukládá: Vzdělávání v konzervatoři rozvíjí znalosti, dovednosti a další schopnosti žáka získané v základním a v základním uměleckém vzdělávání, poskytuje všeobecné vzdělání a připravuje žáky pro výkon náročných uměleckých nebo uměleckých a umělecko pedagogických činností v oborech hudba, tanec, zpěv a hudebně dramatické umění. Vzdělávání v konzervatoři vytváří dále předpoklady pro plnoprávný osobní a občanský život, pokračování ve vzdělávání a pro výkon pracovní činnosti.

Pokud si chce student ze školy odnést alespoň trochu hodnotný papír, který potvrzuje jeho pofidérní znalosti a schopnosti, musí zde zůstat alespoň 6 let. A po celých 7 let, kromě hodin kontrapunktu, ani kouskem nezavadí o přírodní vědy. Matematika je na Pražské konzervatoři skoro stejně provokativní termín jako třeba největší mýtus našich dějin, Brno.

Historie

Na obraze si můžeme povšimnout mlýna a u něj stojícího mlynáře, kterému právě přijíždí zboží. Na druhé straně vyráží sedlák, vezoucí voves, mířící za již zmíněným mlynářem. V tomto úkolu mu vypomáhají 4 (toto není prvočíslo) vraní koně. Dějový zvrat nastává potom, co mlynář odkáže sedláka, aby voves vyložil u lože jeho dcery v jiho-slovenském Senci. Konec příběhu dodnes není znám.

Pékáčko bylo založeno v roce 1808. Stejný rok jako měla premiéru 5. a 6. Beethovenova symfonie spolu s dalšími jeho skladbami. A to všechno na jednom koncertě, který trval přes 4 hodiny (srovnatelná délka z interními koncerty flétnového oddělení). Legendy praví, že se Beethoven po tomto koncertu tak strašně opil, že se rozhodl v Praze založit konzervatoř. Protože se ale pořád na něco vymlouval, škola začala s výukou až v roce 1811, kdy už to dávno ztratilo hype. Punc nejstarší konzervatoře v Evropě se rozplynul stejně, jako budoucnost jejích absolventů. V roce 1817 se kromě šmrdlání na housle začal vyučovat i zpěv. V archivech je uvedeno, že už tehdy zpěvačky nehorázně rozčilovaly celou školu.

V roce 1866 se o místo ředitele ucházel, tehdy ještě slyšící, Bedřich nízkotučná Smetana ke šlehání. Konkurzní komise tehdy ale dala přednost řediteli varhanické školy Josefu Krejčímu. Historie tedy potvrzuje, že konkurzy na ředitele byly na této škole vždycky pofidérní. Na vedení ale stanul varhaník, což zaručuje úspěch.

V roce 1890 se pak Beethovenův levoboček spojil s českou, tradiční, kvalitní a prestižní Varhannickou školou a tím začala doba temna. Například nastala zásadní strategická chyba – výuka klavíru. Tuto chybu už se nikdy nepodařilo napravit. V minulém století (protože za komunistů bylo přece nejlíp) se škola definitivně přesídlila na svoje současné místo. Začaly se vyučovat obory jako herectví, nebo tanec, ale to stejně nikoho nezajímá.

Budovy školy

Hany Bany

Šedá eminence Pražské konzervatoře. Pokud se na nějakém místě rozhoduje o stěžejních záležitostech, je to právě tenhle odpornej pajzl v samém srdci Starého Města. Chcete poznat někoho ze školy? Navštivte Hany. Potřebujete se levně ožrat? Navštivte Hany Bany. Nevíte co se životem? Navštivte Hany Funny Bany. Hledáte celoživotního partnera? Navštivte Karlovo náměstí.

Křižíkova (neplést si se stanicí metra)

Tuhle budovu vlastní Taneční konzervatoř. Z PK tam mají výuku primárně herci, takže se v rámci zachování ochrany mládeže nebudeme o fungování této budovy zmiňovat.

Pálffyovský palác

Skutečná fotografie pořízená v PP.

Zvaný Palfáč, Pálfik, Pálfič, nebo výstižnější Terárium pro želvy je bezkonkurenčně nejdivnější, nejstrašidelnější a nejhnusnější majetek observatoře. Jazykem prostého lidu: Něco jako když si koupíte vilu na Vinohradech a k tomu dostanete chátrající chatu v Chomutově. Nechcete ji ani vidět a radši ji necháte nadobro zchátrat. V lepším případě třeba vyhoří.

Interiér budovy je, stejně jako Ústecký kraj, ve velmi pofidérním stavu. Diverzita podlah je stejně pestrá jako národnostní složení předválečného Československa, stěny nasáklé jak houba (vlastně tam občas i houby rostou) a mobiliář ve stavu: „Když to nefunguje, tak to prostě vem a urvi.” Trauma navíc podporují i vyučované předměty: Většinu výuky zde totiž tvoří tělocvik a povinný klavír. Na Palfáči naneštěstí sídlí gangy jistých oddělení. Bubenické „kukaně” podléhají přísné cenzuře a dovnitř smí jen povolaní. Popis těchto prostor je tedy zakázaný. Jednoho dne o něm možná uslyšíte ve zprávách.

Škola se pokusila zrekonstruovat alespoň koncertní sál, který ale stejně nikdo nenavštěvuje, protože se tam nikomu logicky nechce. Tímto gratulujeme k nominaci na cenu Nejhůř utracené veřejné prostředky, v kategorii charity a neziskové organizace.

Většina studentů trávicích zde dlouhodobě čas buď skončí v nemocnici, na učňáku, nebo to na nich minimálně zanechá trvalé následky. Jediný živočišný druh, který zde přežívá jsou překvapivě želvy. I na ty byl ale spáchán atentát ve formě upálení, nebo udušení kouřem (zde se závěry neshodují). Objevují se jisté spekulace, že požár založil závistivý student, který neunesl psychickou pohodu našich mazlíčků a budovu zapálil. S politováním musíme konstatovat, že želvy i budova bohužel přežily a jedna ohořelá učebna alespoň perfektně doplňuje celkový stav a atmosféru paláce.

Rejdiště

9/10 Respondentů uvedlo zrcadlo ve 4. patře jako nejoblíbenější místo a poslední naději v životě. Denně zde vznikne v průměru 7 fotek.

Rejdo bylo v 15. století jarním sídlem rodu Šliků a je pravda, že se tradice šluku stále udržuje. Je to poměrně sympatickej barák, až na to, že se veškerá teorie odehrává ve 3. a 4. patře. Výtah slouží pouze pedagogům, nebo lidem s dočasným tělesným handicapem. Takoví jedinci, pokud dostanou čip od výtahu, se rázem stávají největšími přáteli všech studentů (podobného efektu se dá docílit i přinesením zbraně). Na druhou stranu výšlap v průměru 342 schodů denně zajišťuje alespoň minimální mobilitu žáků. Vzhledem k povaze školy je to často jediný pohyb za den. Svým provozem si pobočka Na Rejdišti nezadá s kdejakou nemocnicí v Ústeckém kraji: Budova žije téměř 24 hodin denně, ale v noci se stejně nikomu pracovat nechce a taky to podle toho vypadá.

Pálfybus

Linka 194, která s přehledem strčí do kapsy všechny Hop On Hop Off turistické pasti, by zanedlouho měla být zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO. Není se čemu divit, panorama turistického centra metropole by bez tohoto nádherného minibusu zkrátka nebylo kompletní. Díky svým kompaktním rozměrům se vejde do sebemenší díry a proklouzne kdejakou zrádně úzkou uličkou. Pálfybus má kapacitu kolem 20 konzervatoristů (13 s nástroji – prvočíslo). Nikdo jiný tímto spojem totiž nejezdí. Nalijme si čistého vína, Pálfybus je něco jako český dabing Zaklínače 1 – slavný proto, jak je špatný. Kvalita je tak otřesná, že od provozu dal DPP ruce pryč a linku začal provozovat „dopravce” About Me. Ten lince zajistil unikátní pestrost vozového parku – co spoj, to jiný typ autobusu. Všechny je každopádně spojuje absence odpružení, protože utrácet za pohodlí pro studenty KP jde proti smyslu této instituce. Jízdní řád je stejně irelevantní jako předvolební sliby politických stran. Pálfybus prostě někdy přijede, ale spíš ne. Pokud zrovna nestojí v kolonách, stojí v kolonách jinde.

update: Frekventanti školy právě podali petici, aby se z linky 194 stala kyvadlová lanovka provozovaná pouze mezi Rejdištem a Palfáčem. O stavu této žádosti budeme nadále informovat.

Fotografie zachycující jednu z nejlepších jednotek Pálfybusu v provozu.

Třídy

Automaty ve 3. patře jsou místem setkávání a nekonečných diskuzí nad výběrem vhodného snacku na následující hodinu. Automat na balenou vodu je často poruchový, automat na kávu permanentně přetížený, automat na všechno ostatní zas furt něco kecá.

Před rozborem jednotlivých tříd je potřeba upozornit na jistý jev, který vědci popsali jako Mühlfaitův paradox.

Plechovka provozuje v každém ročníku pět tříd, protože si to může dovolit. Rozdělení se může na první pohled zdát podle oborů, ale fakticky se jedná o selekci podle finanční zajištěnosti, určené dle cen nástrojů. A se pohybují ve vyšších statisících, B v nižších statisících, C jsou v desetitisících, D ve stovkách, E jsou chudší, než kostelní krysy.

A

Streichy a harfy, když nějaké přijmou. Třídy, kterým rozhodně nechybí sebevědomí. Na papíru se jeví jako dojemný případ komorního smyčcového orchestru, realita je však poněkud jiná.

B

Dechy, oddechy, výdechy, nádechy, vzdechy či přídechy. Třídy plné zpravidla nekonfliktních, možná skoro až příjemných lidí, nepostradatelných v symfonickém orchestru. S D se neustále přetahují o první místo na tabulce Mühlfaitova paradoxu.

C

Zlatá střední cesta. Složení „ten zbytek” ovšem neznamená odpad. Naopak pestrost zaměření utváří velmi zajímavé vztahy, spolupráce a rodiny (spíše mafiánské). Dominantou každého céčka jsou pochopitelně klavíristi, kterých z nějakého důvodu prostě neubývá a každý rok je jich víc a víc a jsou lepší a lepší. Vedení proto navrhlo přijímat klavíristy pouze ze Středočeského kraje a imigranty z Pobřeží slonoviny. Tam si totiž občané váží života a nehrajou na klavír. Další obory jsou počtem většinou vyrovnané: Bicí (divná sorta lidí, radši se s nimi moc nebavte), držky, kytary, skladatelé, dirigenti, cembalisté a třešničkou na dortu varhaníci.

D

Zpěvačky (a 1,43 zpěváka na ročník) jsou jako Sudetští Němci. Nikdo je vlastně nemá rád a všichni si z nich dělají prdel. Je ale potřeba se poučit z historie a uvědomit si, že jsou dle slov Kateřiny Konečné utlačovaná většina a že se zároveň jedná o skupinu s největším revolučním potenciálem.

E

Herci.

Orchestry

Exkluzivní foto z interpretačního semináře smyčcových nástrojů. Její aktivní napodobenina se nazývá Soubor smyčcových nástrojů se svojí znepokojující zkratkou ss.

Kariérním vrcholem všech studentů je potom aktivní účast v Symfonickém orchestru Pražské konzervatoře, tzv. SOPLu. Nejčastějším výrazem komentujícím úroveň jednotlivých hráčů je: „Zní to úplně z prdele, ať se proboha naučí ladit.”

Pro nadšence do staré hudby je tu barokní orchestr, což je podobně trollící záležitost, jako tento odborný článek.

Komorní orchestr kvůli přání jistých vlivných lidí spadá pod cenzuru.

Jo a prej je tu i Divadlo Na Rejdišti.

Psychické zdraví studentů

Možná hledáte: Cigarety nebo Alkohol? A co třeba Hulení?

Vyučované předměty

Krásná ukázka vztahu studentů k matematice.

Český jazyk: Na čestině se Moraváci učí mluvit česky, zbytek nic nedělá.

Anglický, nebo německý jazyk: Ano, na půdě léčebny může průměrný student studovat pouze jeden z těchto jazyků. Praxe dobrovolných nemčinářů je pak často taková, že stejně maturují z angličtiny. Po 4 letech studia tohoto malebného jazyka se zpěvačkami, které ho mají povinně, se není čemu divit.

Kontrapunkt: Ahahahah. Více informací viz vedení.

Hudební formy: Nauka o tektonické stavbě skladeb. Při posledních maturitách byla naměřena seismická aktivita až 7,3 M. Po tomto zjištění vyslala japonská vláda svůj tým expertů, protože ve střední Evropě taková hodnota nikdy nebyla spatřena. Nadstavba nad tento předmět se v 5. a 6. ročníku jmenuje An(n)aLízá skladeb.

Harmonie: Předmět, ve kterém se člověk tři roky učí v podstatě jenom rozvádět citlivé tóny. Po maturitě však zjistí, že všechno, co se naučil je turboarchaismus a že takhle stejně už nikdo nepíše.

Tělocvik: Bambusová tyč.

Dějiny hudby: Nejexponovanější teoretický předmět. Univerzální odpověď: Händel.

Dějiny moderní hudby: Actually banger skibidi předmět.

Občanská nauka: Život je simulace a Země je placatá.

Literární seminář: Další příležitost k testu z literatury. Děkujeme a posíláme klíčenku.

Intonace: Tři roky snahy pedagogů o předání elementárních hlasových dovedností. Z výuky si už zhruba devátá generace odnáší nenávist k Jaroslavu Kofroňovi a noční můru v podobě cvičení doremi miredo. Na příští hodinu cvičení 25/1, 28/15, 139/2, 141/3, 145/1, 178/1, 180/1, 187/3, 190/5, 195/3, 199/4, jo sry, síla zvyku.

IT technologie v hudbě: Něco jako hawaii pizza – buď ji nesnášíš, nebo ji miluješ. Obsah hodin není podstatný.

Dějepis: Červená nebo modrá pilulka? Rozhodne o osudu celé výuky.

Vedení školy

ředitel: doc. MgA. Ivo Kahánek PhD. Po cinknutém konkurzu v roce 2025 se stal ředitelem školy pan docent Ivo Kahánek, který si srdce studentů získal prodloužením možnosti cvičení do 21:45. Kdo cvičí do 22, tomu budou mu useknuty obě ruce. Podle určitých zdrojů po večerech cvičí na cembalo.

zástupce ředitele pro teoretickou výuku: Mgr. Karel Veverka PhD. Vítěz nikdy neuskutečněné ankety o nejoblíbenějšího pedagoga. Sám je otcem tří dětí, ale náhradním otcem všech studentů. Učitel dějin hudby.

zástupce ředitele pro informační systémy: Mgr. Martin Šochman PhD. Další doktor. A ještě má na starosti Edookit, což je horší než zdědit dluhy po dědovi z Chomutova. Wagnerián a jaderný reaktor školy, učitel čeho bude chtít a zapálený varhaník (myšleno obrazně, ne jako Palfáč).

statutární zástupce: Daniel Prokeš BMus. Něco jako kontrapunkt – nikdo vlastně neví k čemu je a jak funguje, ale škola ho přijala a začlenila mezi sebe. Učitel harmonie.

asistentka ředitele: Marcela Knížková. I přes povahu své práce, kterou například tvoří neustále opravování špatně napsaných žádostí si udržuje nakažlivě dobrou náladu.

zástupkyně ředitele pro divadelní činnost a jevištní praxi: Mgr. Jana Balašová Trčková. Drží ochrannou ruku nad třídami D, E. Jako paní Knížková, oplývá záviděníhodnou náladou.

zástupkyně ředitele pro studijní záležitosti: PaedDr. Veronika Höslová. Pro řadu studentů naděje v temných chvílích chaosu a útoků v dobách bez ředitele. Nadšená zpěvačka a učitelka intonace.

Slavné osobnosti

Učitelka z konzervy

Vlastním jménem Lenka Dandová je nejen mezi studenty oblíbená učitelka intonace a ansámblového zpěvu. Počet 2566 sledujících na InstaMegagramu (ke dni 6. 10. 2025) ji vystřelilo na první příčku nejvlivnějších lidí konzervatoře mimo konzervatoř, učící zakonzervované konzervatoristy na konzervatoři.

Řezník z Nelahozevsi

Ředitel školy v letech 1901 až 1904, ředitelování ho tedy evidentně zabilo. Je ale perfektním důkazem, že škola potřebuje pevné vedení. Prý pro zábavu trochu komponoval, ale proto ho na školu určitě nevzali.

Karel Gott

Vzhledem k jeho úspěchu musel dle Mühlfaitova paradoxu vykouřit tak 3 krabky denně. Ze školy ho každopádně vylili, což je fakt trapný.

Hygiena a teplá voda na toaletách jsou samozřejmostí.

Inspirativní místa v okolí

Tajná stanice metra Klárov

Objekt K-111 nacházející se v blízkosti zastávky Pálfybusu Malostranská, patří k unikátům pražského podzemí. První pokusy o stavbu metra vznikaly v Československu už za dob protektorátu. Po válce, v roce 1952, pak přišel tehdejší ministr vnitra s návrhem na stavbu několika stanic, které by zároveň splňovaly účel i jako kryt při válečném ohrožení. Tohoto principu se soudruzi drželi i při již uskutečněné stavbě v šedesátých letech.

Projekt metra z poloviny minulého století vznikl za několik měsíců a byl překvapivě detailní. Komouši sem ale z Ruska nechtěli poslat odborníky, protože měla Praha tehdy údajně jiné hospodářské problémy. Plánovaná stavba tedy do roka skončila. Akorát že vůbec. Zlaté české ručičky začaly na vlastní pěst stavět stanici na Klárově a to dokonce jako přísně tajný projekt. Jedná se eskalátorový tunel ústící do jednolodní stanice, ze které se stalo jen technické zázemí. Dnes je celý prostor veřejnosti nepřístupný a je stále opředen mnoha tajemstvími.

Btw projekt stál 82 milionů Kčs, což je jednoznačně další adept na cenu za vyhozené peníze.

Masna Kosina

Retro masna Kosina je tradiční řešení všedního obědu pro konzervatraktoristy. Díky své lokalitě zasáhne všechny společenské vrstvy. Průměrná fronta v masně díky tomu vypadá následovně: muzikant, filozof, bezdomovec, řemeslník, muzikant, feťák (poslední dvě zmíněná jsou téměr synonyma), dělník a nakonec ještě jeden herec.

Objednat si jídlo u Kosiny je speciální skill. Správná objednávka tedy zní: Jeden poloviční vývar s sebou, dvě pečiva a lžičku. Potom ohřát čtyři hot stripsy, kartou. Vynechaní jakékoliv z informací je hrubé porušení pravidel, za které budete spolehlivě zpíčováni. První návštěva vás vyděsí, ale po nějakém čase zjistíte, že místní obsluha je nejlepší na světě a jedná se o nejdůležitější lidi ve vašem životě. I přesto zapomeňte na dýško. Vy jste student a Vy potřebujete peníze – po prokázání Ajsickem vám bude vráceno.

Masna je společně s HB nejdůležitější budovou v životě konzervatoristy.

Úhelný trh

Super fajn jídelna, kde se se ctí drží svého motta: "Nejlepší spoření, je na dětech šetření". Pokud se vám vůbec povede dojít, přes interiér, kde ještě obědval slavný, a již zmiňovaný Řezník z Nelahozevsi, čekají tam na vás super dobrůtky, které tak rychle, jak je přijmete, tak rychle z vás i odejdou. Kdo ví, třeba pana Řezníka nezabilo ředitelství, ale, jak studenti tuto tajemnou komnatu rádi nazývají: "zasraný Úhelný Trh"

Bageterie u metra

Slavná prodejna Bageterie Boulevard u stanice metra Staroměstská se často používá jako třetí jídelna Pražské Konzervatoře. Na průměrného studenta drahé, a peníze by se daly rozhodně zužitkovat jinak a stokrát lépe, stejně tam studenti chodí denně nakupovat své obědy. Kdo by totiž dobrovolně jedl v "zasraném Úhelném Trhu".

Žába (Žabka) u Bageterky

Další inspirativní místo v okolí. Zde, v milované žábě dáte za jednu plechovku coly sice celou ledvinu, avšak pořád se zde dá fantasticky najíst, dokonce si zde energetickými nápoji doplníte energii na večerní část vyučování!

Mekáč na Malo

Na rovinu – značná část vězňů má značně nekonzistentní stravovací návyky. Pobočka Mc Trump's, přezdívaný Mekka, je tedy vítaným pomocníkem při oslavách, nebo jen prasení za účelem dostat do žaludku něco teplého. Rekonstrukce v roce 2025 vlastně ničemu nepomohla a byla tak velkým zklamáním. Alespoň vnitroblok má svůj genius loci. Stravovat se v blízkosti močící sochy hned pozvedne chuť do jídla.

Pokud budete mít dostatečně silnou vůli, hned vedle je naprosto geniální sámoška U Vacka. Ceny a zboží jako z průměrného Coopu na Vysočině.

Socha je sice krásná, ale posuďte sami: Kombinace s fontánou není nejšťastnější.

Památník Jaroslava Ježka

Evidentní provokace, o které ale většina účastníků závodu o nejrychleji přetížená játra neví. Památník je ale další způsob jak vytočit Ježkárnu. I ten Ježkův pokoj je u nás a ne někde v Braníku.

Mánes

Mánes je takový base camp všech studentů PZK. Touhle dobou by se dala dát ruka do ohně, že tam všichni mají svůj respawnpoint.

Pro uchazeče

Milé uchazečky, milí uchazeči, milé uchazečstvo,

pokud po přečtení tohoto článku nechcete podat přihlášku na Kražskou ponzervatoř, nevím, co jako chcete jinýho dělat. Menší zlo už v našich končinách nenajdete. Nechoďte prosím do Teplic, homosexuálů je i u nás dost. Nechoďte prosím do Ostravy, tam vás za špatný prospěch zmlátí. Nechoďte ani Deyla, škola je sice krásná, ale většina studentů to stejně nevidí. Navíc se tam cvičí od nevidim do nevidim. Jděte radši na učňák.

Pokud jste již podali přihlášku, blahopřejeme! Přijímačky zvládne s určitým peněžitým obnosem v obálce každý.

Pokud jste byli na školu nedejbože přijati, upřímnou soustrast! Dobrovolně jste si podepsali ortel smrti a záruku doživotní chudoby. Teda ještě můžete prodávat perník na Karláku.