Krematorium Pelhřimov

„Tak víš co? Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš.“

- MUDr. Skružný

Krematorium Pelhřimov je nejznámější krematorium na území Koruny České, Moravské a konec konců i té zatrolené Slezské. Tak jako každý muslim by měl vykonat alespoň jednou za život pouť do Mekky a každá smažka by měla alespoň jednou zkusit odvykačku, našinec by měl navštívit tuto slavnou stavbu alespoň jednou za život. Nejlépe nějak ke konci, ale nechceme nikomu radit.

Historie

Pelhřimov dlouho trpěl nedostatkem vzduchem distribuovaných aerosolů, protože široko daleko není žádná chrchelná elektrárna a tak byli místní slabí na prsa. Když přijeli do Ústí nad Labem, zachvátil je chrchel jako by 20 let rubali v dolech a při tom vytáhli minimálně krabku denně. Tento nedostatek se podařilo místním úspěšně nahradit krematoriem, které proslavil český film „Vesničko má středisková“. Do té doby o krematoriu nikdo nevěděl a dnes do obce míří autobusy plné turistů, aby pohlédli na slavnou brutalistně-funkcionalistickou stavbu s barokními prvky a renesančním průčelím. Není nadsázkou prohlásit, že se jedná o stavbu, jakou svět neviděl.

O plánech na výstavbu řádné obřadní síně s krematoriem se zmiňuje již záznam v místní kronice z roku 1980, kdy místní hřbitov začal praskat ve švech jako Juchelkovo sako. Bystré hlavy okamžitě přispěchaly s nápadem na vícepatrový hřbitov. Počítalo se s dvanácti suterénními patry a tudíž by se krchov stal prvním hlínodrapem na našem území a dost možná i v celé Evropě. Projekt byl zastaven ve fázi studie proveditelnosti, protože místní romulanská kopací společnost odmítala z náboženských důvodů kopat hlouběji než 3 metry a to by nestačilo ani na jedno podzemní patro. Stejně tak se nenašel nikdo, kdo by stávající hřbitov chtěl držet ve vzduchu, než se podzemní patra vykopou. Levitace samozřejmě v té době nebyla ještě široké veřejnosti k dispozici.

Naštěstí bylo pohřbívání do země zakázáno zákonem o skládkování a žeh se stal novou normou. Kvůli chybějící spalovně se místní uchylovali k pálení kopřivami, ale výsledky nebyly dobré.

Zástupci města navštívili podobná zařízení v Čechách i v zahraničí a inspiraci nalezli v Polsku. Vítězem zakázky se stal německý architekt Gottlieb Offen, pokračovatel tradice výstavby spalovacích zařízení a motorů. Samotný projekt nebyl zrovna levný, ale výsledek stojí rozhodně za to. Díky stachanovskému úsilí postavili v první pětiletce obřadní síň jen se čtyřletým zpožděním a hned vzápětí i samotné krematorium. Město za to obdrželo Řád práce a lidé se za odměnu mohli poplácat po ramenou a druhý den jít v šest zas na šichtu.

Budova a funkce

Budově vévodí velkoryse pojatá vstupní hala s antickými sloupy za devíti schody s obligátním věčným ohněm, která je inspirovaná starověkým Řeckem. Shromaždiště pozůstalých připomíná dvorek na Pankráci a samotná obřadní síň je strohá, přísná a ozdobena toliko tmavě červeným kobercem. Lavice jsou poctivé, masivní a mají nepohodlné sedáky, takže znemožňují usnutí ani při těch nejnudnějších smutečníhch proslovech. Budova je nevyhřívaná, takže osazenstvo má husí kůži už při prvních tónech smutečního marše a díky špatně odvětrávanému prostoru je po chvíli do pláče i zatvrzelým drsňákům. Není divu, že pelhřimovské krematorium obdrželo titul Pietního místa roku několikrát po sobě a na Google Maps má v komunitě plaček plné pětihvězdičkové hodnocení a stovky doporučujících recenzí.

Vnitřnosti budovy skrývají opravdový technický skvost. Jedná se totiž o plně mlunofikované hypermoderní zařízení s automatickým podavačem, pětikomorovým spalováním ve čtyřtaktním cyklu s třísměnným provozem, dvoučlennou obsluhou a pro případ velkého návalu i jedním turbo režimem. Zdálky je patrná plynová fléra, která funguje jako maják a pomáhá řízení letového provozu nad naším uzemím. Zejména letadla na cestě z Prahy do Koněpůlek upozorňuje na levotočivou zatáčku, aby nedolétla, nedej Bože až do Brna. Budova je obehnána thůjovým plotem, lipovou álejí a vzrostlou loukou, což pomáhá do pláče zejména alergikům. Stromy nejsou prořezávány a to žene slzy do očí jak arbologům, tak arbofilům. V areálu je přísný zákaz provozování vozidel se spalovacím motorem a povoleny jsou jen elektromobily, takže pláčí i motoristé. Navíc je na zdi sprejem nastříkaný nápis „Větší polovina národa jsou debili“ a u toho spolehlivě řvou jako želvy matikáři i češtinářky. Pelhřimovská radnice prostě neponechala náhodě vůbec nic.

Samotné zařízení funguje jako kogenerační jednotka a odpadním teplem zásobuje přilehlou aglomeraci pomocí ústředního topení. Je tedy možné, že vás ten místní nerudný dědek ještě zahřeje v radiátoru. Díky rekuperaci, instalaci vlastní fotovoltaické elektrárny a výkupu aromatických uhlovodíků ze širokého okolí jej řadíme mezi pasivní stavby a čisté výrobce energií. Svou činností pomáhá též potravinářskému průmyslu, neboť vůní spálených špekáčků poskytuje reklamu zdarma zejména výrobcům uzenin.

Modernizační plán počítá s plnou automatizací celého zařízení, přičemž lidská obsluha by měla na starosti jen ty činnosti, které vyžadují empatii. Je tím myšleno zejména vytírání chodeb a čištění pece, proslovy mohou být nahrazeny uměligencí a kondolence pomocí SMS. Ostatně v průběhu epidemie Covidu se ukázalo, že třesení pravicí je dávno překonaná záležitost a pozůstalí jsou smutní i tak.

Maketa

Největším škarohlídem Pejru je samozřejmě Humpolec, který jim krematorium závidí až za hrob. Proto se Pejrováci uchýlili ke lsti, kterou, ač proběhla tiskem a sockami, Humpoláci dodnes neprohlédli. V roce 2010 místní hasiči postavili dřevěnou maketu krematoria přímo na náměstí včetně urny a nechali tam místní házet své osobní dopisy, stížnosti, prosby, propadlé kuponové knížky, vlastnoruční poezii a jiná umělecká díla a následně byla maketa zapálena. Místní se tímto zbavili kompromitujících informací, žháři mezi okolostojícími i zástupci sboru si přišli na své a opravdové krematorium zůstalo nedotčeno. Fotografie byly zaslány Humpolákům a ti podlehli bujarým oslavám, jako by jejich fotbalový mančaft vyhrál minimálně vesnickou ligu.