Pejr

Tento článek je potřeba pěkně dojebat a upravit.

Potřebné úpravy: Prodloužit poslední části, přidat o trochu více humoru

Na tento článek je přesměrováno heslo Pelhřimov.

To je dobře, protože se jedná o synonyma.
Toto jest správně, neboť jde o slova souznačná.

Pejr
základní data
status:	městský stát
kraj:	Pejr
okres:	Pejr
historická země:	Pejr
katastrální výměra:	půl Jihlavy, když počítáme i bramborová pole kolem města km²
obyvatel:	15 000 Pelřimáků a 4 návštěvníci
nadmořská výška:	lehce pod pět set m
PSČ:	není zapotřebí, všichni to tu znají
adresa úřadu:	Masarykovo nám. 1
starosta:	Ladislav Med (ODS)

Pejr či Pelhřimov je zapomenuté město uprostřed tmavých hvozdů a bramborových polí, na rozhraní Lihočeského kraje a Vysočiny. Středobodem města je náměstí s historickou zástavbou, u které bohužel nezjistíme její stáří, protože si to nikdo nepamatuje. Nalezneme tu i několik panelových sídlišť, pár fabrik a nemocnici.

Historie

První zmínky o Pejru najdeme v Kosmově kronice. Autor zde vyjadřuje konstatování, že v Pejru „chcípla liška“. Jedná se ovšem o uměleckou nadsázku, protože v tehdejším Pelhřimově chcípl pes a to konkrétně poloslepý a na zadní nohy ochrnutý jezevčík. Revizní komise Obrozenců tuto skutečnost na míste zjistila a obohatila Češtinu o slovní spojení „Tak to je v Pejru“, které mělo ambici nahradit zastaralé „Tak to je v prdeli“. Naštěstí to dlouho nevydrželo, protože obrozenci zjistili, že existuje něco takového jako Bruntál.

V průběhu husitských válek se místní přiklonili na stranu táboritů, které město podporovalo. Město bylo ovšem chudé a jelikož nemohlo husitům darovat ani biskupa ze slepice, dali jim alespoň Mikuláše Biskupce. Toho beztak ve městě neměl nikdo v lásce, protože odsuzoval smilstvo, obžerství a hazardní hry. Což byly shodou okolností jediné věci, kterým místní zhusta holdovali. Jako odměnu za tuto podporu zde poté konal své sjezdy Jiří z Poděbrad, který se zde kolikrát sjel totál do mrtva a nebýt místní léčivé vody Poutník, nepochybně by byl již dávno v Pánu.

Obrovským milníkem v historii města byla 60. léta 20. století, kdy se město obyčejné stalo městem okresním a mělo dokonce i vlastní SPZ (PE). Na druhou stranu se k městu přidružil Pacov a ještě i Humpolec. A to včetně kopce, kde o pár desítek let později páchali často dopravní nehody politici. Naštěstí se v Humpolci objevilo ložisko aluminia a protože alobalové čepice byly žádaný artykl, město bohatlo. Zbohatlo natolik, že si v roce 1969 pořídilo městskou památkovou rezervaci, kterou vzápětí vybouralo a postavilo si tam obchoďák, parkoviště a paneláky. Zvláště po panelácích místní toužili již od té doby, co karavana Pejřanů navštívila Jižák, tedy ghetto ve Stověžaté matičce. Tam je okouzlila zejména místní kultura, Gangsta Hip-Hop, hra na útočné ukulele a tance v rytmu samby a pervitinu.

Stejně jako se zapomnělo na město, tak se z většiny zapomnělo i na jeho historii. Jediná jakž takž historická zmínka o městě se datuje do roku 1984, kdy navštívily město čtyři cestovatelé z budoucnosti, kteří tu hledali sešit se vzorcem na přemisťování kontinentů ba i světů, který vlastnil místní mladiství občan Adam Bernau. Snaha této výpravy byla korunována neúspěchem, první sešit shořel v plamenech požáru rodinného domku, a druhý sešit byl popsán jen pubertálními malůvkami. O této události bychom se vůbec nedozvěděli, kdyby nebylo spisů místní Veřejné bezpečnosti a jednoho štourala a zarověn pamětníka, který spojil případ samovolného spuštěný kolotočů s případem vypuštění rybníka již zmiňovaným Adamem Bernaurem, a případem tragické nehody nákladního cisternového vozu s benzínem, při které zemřel místní občan Alois Drchlík. Dokonce tento nejmenovaný štoural a pamětník publikoval o této události knihu, ale ta nebyla oblíbená a upadla v zapomnění. Po rozpadu ČR se zase zapomělo, tudíž o městě máme minimum informací. Jediné, co víme, je, že se město prohlásilo za městský stát.

Průmysl

V Pejru nalezneme dva významné provozy – výrobu košťat a kartáčů a výrobu vidlí v Agrostroji. Z finančního hlediska je ovšem největším sponzorem městské kasy místní Krematorium, které proslavil film „Vesničko má středisková“. Jedná se o brutalistní stavbu, kterou svět neviděl. Výstavba byla v plánu již v roce 1980, jak dokládá zápis v městské kronice. V zápise je psáno, že místní hřbitov praská ve švech a je potřeba postavit novou obřadní síň a mrazáky, Obřadní síň byla řádně dokončena v první pětiletce pouze se čtyřletým zpožděním, tedy 1989 a krematorium hned vzápětí.

Stavba si mezi místními získala obrovskou popularitu, protože v místní čisté krajině suplovala chrchelnou elektrárnu, kterou místní Mělníku záviděli již od středověku. Znám je případ, kdy v roce 2010 místní hasiči postavili dřevěnou maketu na náměstí včetně urny a nechali tam místní házet své osobní dopisy, stížnosti, prosby, propadlé kuponové knížky a vlastnoruční poezii a následně byla maketa zapálena. Místní se tímto zbavili kompromitujících informací, žháři mezi okolostojícími i zástupci sboru si přišli na své a opravdové krematorium zůstalo nedotčeno.

Slavní rodáci

• Joffrey de Peyr - hrabě a francouzský čaroděj. Dokázal proměnit hlínu ve zlato a tím devalvovat měnu podobně, jako to udělali komanči 1. června 1953. Tu alchymii většina lidí pochopila, ale čím očaroval Michèle Mercier, to zatím nikdo nerozluštil.
• Angel Wicky - blond playmate a oceňovaná herečka charakterních rolí.
• Lubomír Lipský - herec, komik. Autor gurmánského receptu „Šest medvědů s cibulkou“
• Oldřich Lipský - režisér. V roce 1969 způsobil světový skandál svým přiznáním, že zabil Einsteina, pánové.

Doprava

Železniční stanice Pejr (místními nazývané kostka)

Ve městě se nachází hafo silnic, pár kolejí a jedna kostka sloužící jako nádraží.

Statistika

počet semaforů, které znemožňují průjezd městem	3
počet návštěv z budoucnosti	1
počet krematoríí	0
počet domů	nespočteno; na první pohled dost