Krematorium

Krematorium, ve většině příčetných jazycích „krematorium“, jen v angličtině „crematorium“ a ve francouzštině „crématorium“, je úžasný vynález, který pomáhá šetřit místem na hřbitově. V zimních období je vyhledáván nejen lidmi, ale i volně žijícími živočichy, kteří potřebují trošku zahřát. O křehké mentalitě pracovníků krematorií pojednává dokumentární film Juraje Herze „Spalovač mrtvol“ z roku 1968, který je součástí náborového rituálu při nástupu nového zaměstnance.

Krematorium v akci. Paralelní dvoukomorový provoz. Vlevo dietář, vpravo dobře živený jedinec.

Historie a současnost

Že brzy dojde místo na hřbitově a všechny hřbitovy budou muset být vícepatrové, se vědělo již od pradávna. Ve starověkém Egyptě se s problémem vyrovnávali pomocí sušení na poledním slunci, což snížilo objem nebožtíka o pěkných pár procent. Jak uvádí Helenka Vondráčková ve svých memoárech - v období vlády faraonkyně Kleopatry došlo výrazné inovaci, když byli zesnulí vysoušeni na parobolickém plechu, takže je poté bylo možné štosovat do trubek jako brambůrky Pringles. To samozřejmě souvisí s tehdejší představou o koloběhu života, kdy se Egypťané domnívali, že tyto sušenky je možné přivést k životu přidáním živé vody. Živou vodu ale našel akorát Jiřík, který sežral toho divného hada a pak rozuměl řeči zvířat, ale s Egypťany se nepodělil. Tisíce instantních obyvatel pouštního státu tak čekají na novou šanci dodnes a podle pověsti přijdou zemi na pomoc, až bude nejůře.

V zemích Koruny České, Moravské a konec konců i té zatrolené Slezské nikdy nepražilo Slunce tolik, aby se podobná akce vyplatila. Proto byli nebožtíci zavíráni do truhel, aby neutekli a následně s nimi bylo zatopeno, protože u nás bylo vždycky sychravo, pošmourno a celkově tak nějak na hovno. První zmínku o kremaci přináší Lumír, slovanský pěvec ve svém eposu o Libuši. Proces byl ovšem ve verzi cabrio, tedy bez střechy a řádného odvětrávání spalin, takže obecenstvo mělo plné oči sazí a slzelo. Nejeden z nich připomínal po obřadu pandu nebo mývala. To v závislosti na umístění a také na tom, jak často si ty oči mnul a jak moc byl nářek opravdový. Žeh byl praktikován ze zcela prozaických důvodů - lid měl jistotu, že se takový nebožtík nezapojí do případné Zombie apokalypsy a nevrátí se ani jako upír. Ne nadarmo jedno české přísloví říká, že „Sichr ist sichr“ a v případě tchýně nechce riskovat nikdo.

Tradice open-air žehu v Evropě přetrvávala dlouhá staletí, kupříkladu známý heretik Jan Hus 6. července 1415 tak zakouřil celé blízké okolí Kostnice, že se místní obávali brzkého nástupu podzimních mlh a vydali se hledat Rákosníčkův rybník. „Scheißrauch“, komentoval kacířův kouř kostnický kronikář Konrád Kreuz. Ten také konstatoval, že kremace na volném prostranství dává podobný smysl jako české filmy a vnukl vrchnosti myšlenku na výstavbu specializovaných zařízení. Tento nápad následně v první polovině 20. století Německo rozvinulo a zařízení exportovalo do celé Evropy v rámci mezinárodní pomoci organizace Černého kříže a urychlilo tím plynofikaci nejedné ze zaostalých oblastí.

Nejznámější funkční krematorium na našem území se nachází v Pelhřimově a jeho sláva je tak veliká, že si zasloužilo vlastní článek. Ostatní krematoria jsou strategicky rozmístěna tak, aby to nebožtíci neměli daleko - viz krematorium v Brně-středu. Případně tak, aby sloužily jako záložní zdroje - viz krematorium na Mělníku. To je schopno při vhodném směru větru a dostatečném zásobování plně suplovat nejen Spolanu Neratovice, ale i papírnu Štětí a chrchelnou elektrárnu, která se sice jmenuje Elektrárna Mělník, ale adresa má v Horních Počaplech, přičemž fyzicky leží v Křivenicích. Mělnicko je celé divné a doporučujeme se tím dále nezabývat. Nedá se opomenout ani krematorium Jihlava, která donedávna neměla důkladné spalování a při severním větru si Rakušáci stěžovali na plíživý nelegální export zesnulých.

Chcete-li se pobavit, a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Krematorium na české Wikipedii.

Funkce

Většina krematorií je v současnosti již plně automatizována a zastaralé třídící linky se vyskytují jen minimálně. A pokud ano, nepracují na nich lidé, ale roboti nebo agenturní pracovníci z Východu. Vstupní materiál je zařazen do zásobníku, neboť vyhasnutí a následné vychladnutí pece je drahé a neekonomické. Revolverový zásobník pojme typicky až 6 kousků, které postupně pokládá ná lože a posunuje do pekelné výhně.

Samotný žeh má několik fází:

• Přípravná fáze- objekt je krátce ožehnut, aby se udělala kůrčička. Ta zabrání následnému rozsypání se po celém loži a minimalizuje potřebu úklidu.
• Spalování - cyklické zvyšování a snižování teploty v trouby, které zajistí rovnoměrnou destrukci materiálu.
• Forsáž - záverečná fáze hoření. Vysoký žár a turbodmychadlo protáhnou zbytky nebožtíka spalinovými cestami a při dobrém větru jej rozpráší do širokého okolí.
• Výmet - zbytky jsou staženy pod pec a sklopkou nasypány do připravené nádoby. V případě, že se nebožtík drží zuby nehty, je obsluhou seškrábnut špachtlí a jsou vyndány zbytky v podobě zlatých zubů, silikonových ňader a mobilu, kterého se nepovedlo nebožtíkovi vyrvat z ruky. Lože je pak připraveno na další várku.

Po přetřízení druhotných surovin je výmet pietně nasypán trychtýřem do kyblíku s víčkem, takzvané urny, která je následně předána příbuzným. Nebožtík pak v urně dlí na kredenci nebo skříni zhruba rok, kdy „už je to fakt divné, babi, měli bychom dědu už fakt uložit, nemyslíš?“ a tak je urna uložena do hrobu, kolumbária nebo pod jabloň na zahradě. Jsou-li chmury příliš velké, je možné se nechat rozptýlit na loučce, kde létají včeličky, mušky, skáčou luční koníci a všelijaká jiná havěť.

Staré pořekadlo „Dobrý den, celý den bába letí komínem“ nabývá významu, když je s krematoriem něco špatně. Typicky nefungují hořáky nebo má komín špatný tah. Žádná bába by neměla letět komínem tak dlouho.

Ekonomický pohled

V případě války nebo chudoby lidé šetří na kvalitě pohřbů. Typicky se objedná papundeklová rakev namísto fortelné dubové, na obřadu se mluví jen krátce, případně vůbec, hudbu neobstarávají ani varhaníci ani šumaři, ale úplně obyčejný MP3 přehrávač, zvuk je jen mono, černí koně táhnoucí valník s rakví jsou spíše šedí a plačky jenom štkají, než že by si rvaly vlasy a drásaly dekolty jak se sluší a patří. Na kremaci se šetřit nedá a v případě války, živelné katastrofy a epidemií moru se zcela přirozeně zvyšuje odbyt. Krematornictví je velmi stabilní byznys, který nepotřebuje propagaci v novinách ani na sociálních sítích, protože zákazníci přicházejí sami. Všechna krematoria, které registrují Google Maps mají pětihvězdičková hodnocení. Prakticky nikdo ze zákazníků si nikdy nestěžoval a proto žádné krematorium nemá ani Knihu přání a stížností, ankety na webových stránkách a dotazník spokojenosti. Krematorní newsletter je též velmi vzácný, ovšem věrnostní režim s hromadnými slevami existuje, byť je k dispozici pouze pro diktátory a náboženské fanatiky.

Protože je podnikání v krematornictví výhodný business, Evropská Unie jej samozřejmě řádně reguluje pomocí zákona o ovzduší. Hobby krematornictví je zákonem zakázáno, takže si člověk nemůže proletět komínem u sebe doma, ale musí se nechat nejprve dopravit do certifikovaného zařízení. Bohužel, Česká pošta nadměrné balíky nepřeváží, ale Zásilkovna pracuje na rozšíření Z-Boxů i do krematorií a bude tedy možno ušetřit alespoň na dopravě. Existují plány na posílání zesnulých potrubní poštou, ale na tuto novinku není společnost ještě připravena.

Domácí kremace je v současnosti možné provádět pouze papouškům, křečkům a jinému ptactvu, protože to snadno svedete na manželčino kuchařské umění. Kdo nikdy nezapomněl dvě hodiny sekanou v troubě na 250°C, ať hodí první kamenem. V souvislosti s poznámkou Konráda Kreuze připomínáme důležitost povětrnostních podmínek.

Tipy a triky

Samotná kremace nemusí být smutnou záležitostí a ačkoli se jedná o jeden z posledních momentů, stále ještě vás může uvést na první stránku novin. Když před svou smrtí zkonzumujte větší množství suché kukuřice, vaše kremace bude epická a zaměstnanci ústavu si o ní budou vyprávět ještě dlouhé roky. Není-li k dispozici kukuřice, protože všechnu sežraly ty nenažrané slepice, doporučujeme konzumaci luštěnin - zejména čočky a hrachu. Vaše kremace bude poté snadno rozpoznatelná díky vysokému, jasnému plamenu z krematorního komína. Budete-li mít štěstí a vaše kremace proběhne ve večerních hodinách, budete díky vám komín zařízení připomínat Sauronovu Barad-dûr, nebo fléru rafinérie v Kralupech nad Vltavou. Tím prodloužíte zpěvnému ptactvu čas na námluvy a astrologové si stihnou dát před šichtou u dalekohledu ještě cíčko, kafe a sjet na internetu nějaké prasárničky.

Životní optimisté a estrádní baviči mohou před skonem pozřít několik desítek balíčku s čarovným bejlím Ponikelské báby™ a ještě naposledy tak rozesmát své okolí.

Černý humor je specifický druh humoru a komiky založený na tom, že paradoxně vyvolává smích prostředky, které ve své podstatě vůbec k smíchu nejsou.