Lumír
| |
|---|---|
| Lumír | |
| Biografické informace | |
| Pohlaví | muž |
| Diagnóza | veršotepec, zpěvák |
| Vlasy | ano |
| Děti | těžko |
| Národnost | staročech |
| Náboženství | pohan |
| Sexuální orientace | gay |
| Tituly | božský, moudrý, slovanský pěvec |
| Přezdívka | Lumča |
| Povolání | smuteční řečník, zpěvák |
„Perun!“
- Lumír
Lumír, plným titulem Božský moudrý Lumír, slovanský pěvec, byl básník, skladatel a zakladatel staroslověnské pop-music na našem území.
Hrdý Český národa provázely v historii lecjaké útrapy. Je pravda, že se Čechové nemuseli trmácet 40 let po poušti jako Židé, ale zase museli časně z rána vystoupat na horu Říp a společně s praotcem Čechem sledovat jak to tam strdí, protože štětská papírna zrovna čistila kotle a chrchelná elektrárna Mělník, náležící k Horním Počápům, ale ležící na katastrálním území Křivenice, zrovna jela na plné koule, aby si lidé mohli pouštět fény a vařit kafe. Aby toho nebylo málo, v dáli se zrovna Spolana Neratovice rozhodla, že má moc dioxinů, a tak pustila něco málo po Labi do Německa, ať si skopčáci taky užijou.
Usazení se v okolí Řípu se ukázalo jako chyba, protože široko daleko není žádný důl na humor a tak byl život fádní a nudný. Až s příchodem Přemyslovců se nálada ve společnosti zlepšila a to zejména právě zásluhou Lumíra, který byl od dětství postižen obezitou a tak nemohl chodit lovit kance, obdělávat pole a musel se živit inteligencí. Po absolovování dvouleté základní školy v Bezděkově (dnes součást národní tragédie jménem Roudnice nad Labem) se u něj vyvinulo chronické básnické střevo, homosexualita a počínající pleš. Aby tuto zakryl, nasadil si na hlavu věnec z bobkového listu. Tímto se stal trendsetterem v oblasti módy a posléze i kapitalistou, protože se to velmi brzo rozkecalo a novinku postupně přejala i Řípská říše. Samotný Julius Caesar si nechal věnec pozlatit, ale poctivě posílal Lumírovi každý rok dvě otrokyně a příslib, že Čechy nevyhladí úplně a bude se raději věnovat odbojným Galům.
Slušně rozjetý módní byznys, společně s hampejzem[1] na parkovišti u Rudné poskytovaly Lumírovi dostatek peněz, aby se nemusel lopotit s prací, takže začal provozovat hudbu. Narozdíl od tradičních bubnů, flétny a fujary importované z Ovčích hor začal hrát na loutnu. Loutna byla v té době čerstvá novinka, neboť ji tepve před několika lety Slované poctivě ukradli Řekům. Čechům proto nevadilo, že na ni Lumír (minimálně zpočátku), nehrál moc dobře, protože neměli ani áhnung, jak má správně znít. Lumír byl od přírody nejen na chlapy, ale také tvrdohlavý jako beran a tak se během několika večerů u táboráku se zpěvníkem Honzy Nedvěda naučil hrát poměrně obstojně „Stánky“ a „Na kameni kámen“. Alespoň tak to popisuje Helenka Vondráčková a není důvod jí nevěřit.
Již ve věku 16 let se stal Lumír národním umělcem a vyhrál okresní, krajské i celoknížecké přebory ve zpěvu. Zlí jazykové tvrdí, že je to protože o soutěži nikdo jiný nevěděl a tak Lumír soutěžil sám, ale zde je třeba podotknout, že Lumír není žádný Filip Turek a k takové podlosti by se nesnížil. To už spíš uvěříme drbům o nájemných vraždách konkurentů, protože nehody se stávají a jelikož v té době nebylo STK, lecjaký povoz neměl koně úplně v cajku.
| Chcete-li se pobavit, a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Lumír na české Wikipedii. |  |
Lumír, coby národní poklad, národní umělec a idol pubertální mládeže, byl tehdejší popularitou srovnatelný s Karlem Gottem. Byl zván k potentátům na večírky a mít jej na svatbě bylo otázkou prestiže. Ačkoli to nepotřeboval, Přemyslovci si jej vydržovali na Vyšehradě tučnými platbami a jídlem. Moudrá kněžna Libuše totiž věděla, že lidé s nadváhou daleko neutečou a tudíž nepůjdou budovat za valuty kariéru do zahraničí. Tradiční přístup v podobě únosu dítěte a výhrůžek jeho smrtí se u Lumíra zcela míjely účinkem.
Literární přínos[editovat | editovat zdroj]
Za svůj život Lumír složil nespočet eposů, lyrických básní a dětských říkadel. Svou nesmrtelnost ovšem získal závěrečným veršem své řeči na pohřbu kněžny Libuše, kdy se mu pečlivou dikcí povedlo zrýmovat „Libuše - mrtvice“. Podle očitých svědectví byla samotná řeč tak dojemná, že se někteří pozůstalí chtěli vrhnout do ohně za svou milovanou kněžnou. Dokonce i novopečený vdovec musel utřít sazi pod okem. Lumír byl ovšem profesionál - zatímco Libuše na hranici stále ještě doutnala, on už stihl složit na její počest celý epos a ještě ho nechat naučit děti na škole v Budči.
Lumír je také autorem mnoha mouder a proto snese srovnání se Sokratem nebo Konfuciem. V moudrosti a používání přísloví jej trumfla snad jen teta Kateřina. Zatímco u tety Kateřiny jsou si vědci významem jisti, k rozluštění Lumírových mouder byla najata předražená americká uměligence a výzkum stále probíhá.
„Bez obinušku mluvit, toť je jako v křivolaké lučiště se obrátit!“
- Lumír
„Boje se chřestu, nechoď v les!“
- Lumír
„Kámen se na jednom místě dvakrát neobalí!“
- Lumír
Některá moudra se již povedlo rozluštit a doufáme, že brzy zlidoví:
„Břich tlustý – leb pustý.“
- Lumír o Alešovi Juchelkovi
„Kdo nemáš, s kým by ses vadil, pojmi sobě ženu!“
- Lumír o manželství
Diskografie[editovat | editovat zdroj]
- „Čížku, ptáčku“ - debutové album, s megahitem jako titulní písní
- „Krleš“ - soubor pochodových písní inspirovaných Germánií, kromě loutny se na albu vyskytují i píšťaly a kladivo tlukoucí do železa - technicky je to spíše industrial metal, něco jako Rammstein
- „Líba“ - multiplatinová deska s eposem o Libuši a Přemyslovi
- „Krávo a pořádek“ - zhudebněná nauka o chovu skotu a úklidu chléva
- „Best of Lumír“ - kritiky oceňovaný výběr nejlepších hitů z vydaných alb; kromě „Čížku, ptáčku“, „Líba“ a „Morho!“ obsahuje též Lumírovu nejoblíbenější skladbu „Pocem, hošku“
- ↑ Zde pracovaly ony darované otrokyně, protože Lumír pro ně neměl využití. Tedy až na jednu, jakousi Sze-here-sad, která byla předtím knihovnice v Alexandrii, napadala na levou nohu a uměla pozorovat každým okem zcela jinou scenérii. Ta dělala Lumírovi zapisovatelku, stenografku a vinný střik.