Julius Caesar
| |
|---|---|
| Jvlivs Cæsar | |
| Biografické informace | |
| Pohlaví | muž |
| Vlasy | nejprve ano, pak už moc ne |
| Narozen | cca červen 100 př.n.l |
| Úmrtí | 15. března 44 př.n.l. |
| Děti | oblíbený syn Brutus |
| Národnost | italská |
| Tituly | Cézar |
| Přezdívka | Julek |
| Povolání | diktátor, vojevůdce |
Julius Caesar, původním jménem Jvlivs Cæsar, byl římský státník, diktátor, vojevůdce, model pro ražbu mincí a odborník na recepty se zeleninou.
Život[editovat | editovat zdroj]
„Kostky jsou vrženy.“
- Julius Ceasar
Popravdě řečeno, nejvíce informací o životě Caesara pochází z animovaných dokumentárních filmů s Asterixem a Obelixem. Do té doby historici tápali, psali nesmysly a byli neustále ve při ohledně kdejakého detailu. Ovšem tím, že Francouzi namalovali tak pěkný seriál, ve spoustě dětí to vzbudilo zájem a protože dospěláci neměli na jejich otázky kloudné odpovědi, rozmohlo se takové to domácí násilí. S příchodem Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (zkráceně OSPOD), jeho všetečných otázek a slibů o odebrání dětí a svěření je do náhradní péče zazobaným homosexuálům nezbylo drahým rodičům nic jiného, než o Cézarovi něco zjistit.
Slavná osobnost Itálie se narodila 100 let před Kristem, takže kdyby byl Julius Syn Boží, mohl náš současný kalendář začínat číslem 21, což by nás dost posunulo k těm teleportům a mezihvězdnému turismu. Julius se narodil v průběhu července, existuje tedy více než padesátiprocentní šance, že byl narozen ve znamení raka a tudíž od přírody velmi empatický, citově založený a romantik. Tato predispozice se mu do života hodila, protože se později rozhodl být vojákem a pro větší slávu Říma dobýt[1] celý tehdy známý svět. Jeho rodiče nebyli žádné socky, ale také nepatřili mezi smetánku - byli spíš něco jako odtučeněné mléko. Navíc asi nebyli úplně nejostřejší tužky v penálu, protože obě Juliovy sestry se jmenovaly Julia. Zjevně se počítalo s tím, že jedna si pořídí záškrt, tetanus nebo jinou krajovou specialitu a výhledově se počet děvčat stabilizuje na jedničce stejně tak jako počet chlapců. Existuje možnost, že to byl záměr - zavoláte "Juli" a přiběhnou všecka děcka najednou, ale my se kloníme k názoru, že byli prostě jen tupí jak vagón bruslí.
| Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Julius Caesar na české Wikipedii. |  |
V průběhu Julkových jinošských let probíhalo v tehdejší Římské říši turbulentní období, kdy se tak nějak pořád válčilo, vojska sem, vojska tam, tady někoho zapíchli, tady někomu vypálili barák, prostě normální Itálie. Juliovi se to dost líbilo, ale protože mu v šestnácti zemřel otec na chorobu neslučitelnou se životem, musel se postarat nejen o sestry, ale též o matku. Aby toho nebylo málo, rok na to si udělal veselku a stal se Jupiterově chrámu knězem, což bylo stabilní zaměstnání s pravidelným příjmem a definitivou.
Tři roky nato mu do živobytí hodil jakýsi Sulla vidle, když mu zapíchl strejčka a Julka to stálo nejen kněžský úřad, definitivu, dědictví a manželčino věno, ale málem i kejhák, takže musel zalehnout na matrace a dělat s manželkou mrtvé brouky. Matinka naštěstí měla tyhlety styky a ještě kamarádila s pannenskýma kněžkama bohyně Vesty, takže se to nějak zametlo pod koberce.
Cézar nebyl žádný Filip Turek a věděl, kudy běží zajíc, takže se nevrátil do Říma, ale nastoupil do armády v Asii, kde bylo bezpečněji. Na Níkomédově dvoře strávil poté hodně času, takže si místní klepny začaly špitat o tom, že mají s Níkomédem nějaké pletky. Než stačil dát Níkoméd drbny úkladně zabít, konala se válka a Cézar tam někomu zachránil život a tak dostal občanskou korunu, což bylo super vyznamenání a už na něj nikdo nekoukal jako na bukvici a tak informátorky zůstaly naživu. Když roku 78 př.n.l. tamten Sulla odešel na čaj k Hádovi (který se v Římě buhví proč jmenoval Pluto), Julek sbalil svých pět švestek, manželku a nějaké ty morgoše a přijel do věčného města. Tam se usídlil v chudší čtvrti a stal se právníkem. Moc mu to nešlo, ale protože mu to žvanění šlo fakt dobře, lidi si všimli. Dokonce i jakýsi Cicero se o něm pochvalně vyjádřil, ale to jen protože neznal Palackého, který toho nakecal mnohem víc.
Povzbuzen pochvalou vyrazil Cézar na dovolenou na Rhodos a tam se učil od Cicerova učitele filosofovat a jiné soft skilly. Což se mu hodilo, když jej pak v Egejském moři přepadli piráti a rozhodli se za něj požadovat výkupné. Cézar se dobře orientoval v obchodu a znal svou cenu, takže je nabádal, aby si řekli o víc. Piráti to udělali, dostali zaplaceno a ledva se Cézar dostal na souš, sbalil vojsko a piráty zajal. Chtěl je nechat popravit, ale místní boss byl proti a chtěl je prodat do otroctví. V tomhle se s Julkem úplně nepotkali, tak se Julek vrátil a na vlastní náklady je nechal ukřižovat, což bylo tehdy v Itálii hodně v módě.
V Římě se pak stal tribunou a zanedlouho pronesl smuteční řeč za tetu Julii. Ano, ta rodina byla celá dost máklá, když se tam všichni jmenovali buď Julius nebo Julie. Něco jako v Mostě, kde se každý druhý jmenuje buď Dežo nebo Gejza. Řeč byla super, Julek byl v kurzu a protože mu umřela žena a nikdo mu neříkal, že má být doma, odjel do Hispánie. Tam si pořídil depresi, protože v jeho věku Alexandr Veliký už dávno dobyl svět a on nic, takže si pak vzal vnučku toho Sullyho, co ho chtěl nechat kdysi zabít a začal budovat kariéru.
Pomocí pletich a křivých žalob se zbavil politických oponentů a stal se veleknězem. Také si pořídil nějaké ty dluhy a i když za něj něco kámoši zacvakali, musel zase do Hispánie, kde to nandal místním Iberům a pak i divochům na území dnešního Portugalska. Z kořisti zatáhl dluhy a stal se Imperátorem. Protože mu ale šlo spíš o politickou moc než o tu vojenskou, nechal armádu před městem a pustil se do politiky naplno. Překecal Pompeia a Crassa, aby si dali trojku, které se říkalo triumvirát. Aby bylo všechno pojištěno, Pompeius si navíc vzal Caesarovu dceru Julii[2].
Jestli něco Ceasarovi šlo stejně dobře jako tlachání, byla to výroba dluhů. Naštěstí mu byly svěřeny 4 legie a tak mohl dobývat, plenit a z kořisti splácet spotřebitelské úvěry a hypotéku. Jeho CK Caesar podnikala výlety do Germánie, Galie a dokonce i do Anglie. Angláni se Julkovi rovnou vzdali, Germáni dělali chvilku ofuky a Frantíci tradičně mávali bílou vlajkou. Až na tu jednu vesnici, ve které šéfoval Majestatix, velitelem kontrášů byl Asterix a jádrem silových složek Obelix. Tato vesnice odolávala Caesarovým útokům a dá se říci, že uhráli plichtu.
Okolo roku 50 př.n.l dorazil Ceasarovi e-mail s rozkazem, že se má vrátit do Říma a rozpustit armádu. Julek věděl, že když tak učiní, bude ho to stát flek a tak vzal armádu s sebou. 10. ledna roku 49 př. n. l. přebrodil řeku Rubikon s jednou jedinou legií a nastartoval občanskou válku. V tehdejší době se války dělaly hodně za pochodu, takže se se soky utkal v Řecku a pak v Egyptě, kde pomohl na trůn Kleopatře tím, že si s ní spíchl sviště Ptolemaia XV. Protože ale Kleopatra byla náladová jako všechny ženy, Asterix, Obelix a eskamotér Panoramix jí pomohli vyhrát sázku se stavbou luxusního resortu a v Egyptě bylo vedro, sbalil se a jel válčit o dům dál. Poté, co v Turecku nasekal králi Farnakovi II., poslal domů slavnou stručnou zprávu "Veni, vidi, vici.", protože telegram byl na tu vzdálenost fakt drahý jak válka.
V roce 45 př.n.l. to Julka přestalo bavit, vrátil se zpátky do Říma a všichni mu začli lézt do zadku. Nejprve mu dali nový titul "Osvoboditel", nějaké ty pravomoci a pak přejmenovali měsíc červen na Julius. Den jeho narození se stal státním svátkem a dnem pracovního volna. Caesarův profil, zejven inspirován egyptskými malbami, se objevil na prvních mincích. Zreformoval zákoník, rozdával občanství jak na běžícím páse a zreformoval stát. Výsledek byl vskutku impozantní, ale je nutno poznamenat, že to se to člověku vládne, když mu do toho nekecají ministři.
K vrcholům patří i to, že sjednotil kalendář, který skromně pojmenoval po sobě Juliánský. Ten měl už 365 dní, každý čtvrtý rok jeden den navíc a vydržel až do roku 1582, kdy se do toho začal vrtat papež Řehoř XIII.
Smrt[editovat | editovat zdroj]
„Pojmenujte po mně salát!“
- Julius Caesar, předposlední věta před smrtí
„I ty, Brute?“
- Julisu Caesar, poslední věta před smrtí
14. března byla středa a to je sice méně debilní den než pondělí, ale rozhodně není tak super jako pátek. Navíc se Cézarově aktuální manželce zdálo, že se stane něco blbého, ale Julek neposlouchal. Takže šel ve ctvrtek 15. března normálně do práce do divadla, i když mu bylo toho rána šoufl a to je špatné znamení. Před příchodem dostal varovný dopis, že se na něj chystá atentát, ale Julius Caeasar jej nečetl, což bylo také hodně špatné znamení. Ovšem nejšpatnějším znamením bylo, že se ho tam pokusili podříznout a posléze jej pobodali. Julius Caesar se tak stal prvním potentátem, kterému bylo divadlo osudné. Druhým byl Abraham Lincoln.
Jedním z lidí, kteří zaparkovali svůj nožík do Caesarových zad byl i Brutus. Jak to mezi Julkem a Brutem bylo ve skutečnosti není úplně jasné, protože někdy se o něm mluví jako o Juliově synovi, někdy jako o blízkém příteli. Pro tu druhou variantu hovoří Caesarovo první jméno, tedy Gayus. Ale mohla to být jen pomluva, víte jak to na vsi a zvláště v Itálii chodí. Každopádně je to zvláštní, protože Brutus byl narozen ve znamení lva a jako takový měl mít k Caesarovi, coby rakovi, velmi vřelý vztah. Je ovšem možné, že mu Julek dlouhodobě pil krev a jemu prostě ujely nervy. To se stává i v lepších rodinách a jsou toho plné černé kroniky. Například ta Kosmasova, ve které se barvitě popisuje, jak svatý Václav vykrvácel u bran kostela poté, co jej mladý Boleslav nechal píchnout jako sele o Masopustu[3].
Podle očitých svědků Brutus činu litoval. Chtěl pronést nad umírajícím Caesarem řeč, ale nikdo ho neposlouchal, protože se vsichni šli vraždou chlubit na balkon. Navzdory jejich plánu obyčejní lidé smrt milovaného diktátora neoslavovali a tak Brutus utekl do Malé Asie, tam dostal od Julkových fanoušku na prdel a spáchal sebevraždu. Julis Caesar sice natáhl domácí obuv, ale pomstěn byl a tak je to správné.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Caesarova matka byla Aurelie Cotta. V ranném mládí stvořila slavný zákusek Panna Cotta.
- Julius Caesar si našel čas i na psaní knížek. Napsal třeba Zápisky o válce Galské, ve které popisuje tehdejší způsob válcování plechů ve Francii. Bestseller, co vám budem povídat.
- Slavný vojevůdce je autorem šifry, která je po něm pojmenovaná. Protože většina lidí tehdy neuměla číst ani psát, byla v tehdejší době neprolomitelná. Dodnes je ze stejného důvodu neprolomitelná na Východním Slovensku.
- ↑ Tohle je taková zajímavost - kdybychom použili měkké "i", nebyla by to hrubka a technicky vzato by to bylo zcela správně.
- ↑ To jste nečekali, co? My taky ne.
- ↑ Pro obyvatele méně civilizovaných krajů - o fašanku. Tedy 40 dnů před Velikonocemi.