Řád templářů
Ježíš osobně zhodnotil tento článek a dává mu své požehnání.
Autorům článku mohou být odpuštěny tři lehké, nebo jeden smrtelný hřích.
Jeho Svatost papež zhodnotil a následně schválil tento článek a požehnal mu ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Autorům i všem, kdo článek upravovali, z moci mu svěřené Nejvyšším, odpouští všechny hříchy! Alleluia!
Řád templářů byl katolický (později heretický) rytířský řád, jehož příslušníci se účastnili křížových výprav proti husitům Jana Žižky z Trocnova, a to až do doby, dokud papež Klement V. pod nátlakem francouzského krále Filipa IV. Slizníka a jeho poskoka Viléma z Nogaretu celný řád nezrušil a všechny jeho členy neprohlásil za kacíře. Od té doby templáři uctívají modlu jménem Bafomet, boha plodnosti s kozlí hlavou a velkým mužstvím ověnčeným dvěma hady. Katolická církev odjakživa považovala Bafometa za podobu satana a jeho kult za odpadlictví od pravé víry (hreze) a projev satanismu, který je nutný Svatou inkvizicí pronásledovat. Řád se oficiálně jmenoval Řád chudých rytířů Krista a Šalamounova chrámu. Po papežově zrušení přešel řád do hluboké ilegality a přejmenoval se na Tajný řád rytířů Bafometa Kozovládce, ovšem mnozí se od řádu odštěpili a založili nové organizace, jakým byl Řád svobodných zedníků nebo Převorství siónské. Každý templář je povinován u sebe nosit meč, mít červený kříž na viditelném místě, bojovat proti zlu a uctívat Bafometa prostřednictvím jeho modly ve tvaru penisu, která se při modlení či uctívání musí strkat do úst, zadku či jiného tělesného otvoru... je to jeden z nejrozšířenějších způsobů jak Bafometa uctívat a dle templářské legendy to byl samotný démon Bafomet, který se vtělil do sultána Saladina a skrze něj templářům nařídil, aby tyto rituální praktiky ve svém řádu zavedli, jinak že jim nepředá svou magickou guli.
Založení bratrstva a vznik řádu[editovat | editovat zdroj]
Bratrstvo založil spolek francouzských rytířů a rytířek vedených Hugem z Paynsu, Bobrmanem ze zelených luk společně s vikingy norského nájezdníka Žlutého Kazozuba Hrolfa během křížových válek někdy v roce 1120. Bratrstvo se zpočátku potýkalo s nedostatkem finančních prostředků, přestože Hrolf Žlutý Kazozub se svým drakkarem bojechtivých vikingů plenil pobřeží Kilikijské Arménie, přesto dokázal on i jeho cháska všechny nastřádané finance rychle propít a prošustrovat v libanonských bordelech. Přesto byl řád následujícího roku papežem Piem VI. ustanoven a schválen jako řád katolické církve s posláním chránit Jeruzalém před husitskými hordami Jana Žižky z Trocnova, kterou si najal egyptský sultán Saladin pro dobytí Palestiny. V období bezvládí se Janu Žižkovi z Trocnova skutečně podařilo několikrát ovládnout Gazu a Palestinu, ale nedokázal dobýt Jeruzalém ani pevnost Aškalón, což se pak později projevilo v neudržitelnost celého regionu. Dalším posláním řádu templářů bylo hledat Zlatý grál v rozvalinách Šalamounova chrámu. Dokazují to franským jazykem napsané nápisy na jeruzalémském Skalním dómu, které zní takto: Hledáme, hledáme, ale nemůžete to najít..., tyto nápisy poprvé objevili autoři slavné knihy Zlatá krev a zlatý grál, dva nechvalně proslulí astrální cestovatelé a magoři Jiřina Švorcová a Čurina Kozolič Pičurin. Křesťané dlouho považovali Jeruzalém za střed světa, který je plný magických předmětů - např. již zmíněný Zlatý grál, dále zbytky trnové koruny Ježíše Krista, mumifikovaná hlava Jana Křtitele, Bafometova magická gule, Archu pomluvy, svitky o Ježíšově krevní skupině, Šalamounův recept na výrobu kamene mudrců Harryho Pottera, legendární Kopí osudu kterým byl Ježíš probodnut, Gilgamešův pramen nesmrtelnosti, mimozemský stroj času, embryo Chucka Norrise apod.
Vznik řádových stanov a pravidel[editovat | editovat zdroj]
Ctění rytíři a svůdné rytířky templářského řádu přísahali na svou chudobu, že budou žít život podle křesťanského ideálu v dobrovolné chudobě a skromnosti. To také vyžadovalo nosit i skromné oblečení. Proto bylo v řádových domech a komendách předepsáno nosit pouze trenýrky, bikiny a tangáče bílé barvy na jejichž výrobu je nejmenší spotřeba látky. Porušení tohoto posvátného přikázání se přísně trestalo a červený kříž byl na prádlo přidáván ve formě výšivky. V některých komendách bylo dokonce doporučováno, aby si žadatelé kvůli nedostatku látek nechávali červený kříž namalovat nebo vytetovat na holé tělo, nejlépe na viditelné místo jakým bylo rameno, temeno hlavy nebo oblast podbříšku. Červenou barvu nebo tatéra bylo možné vyhledat ve stáncích města Tyru, avšak červené barva byla smývatelná a tetování bylo velmi nekvalitní a bolestivé. Další odstavce řádových regulí se týkají používaní toalety v řádovém konventu a popíjení alkoholových nápojů tajných receptur u řádového baru "U Šalomouna", který byl vyhrazen pouze pro členy řádu. Chodit k barům jiných rytířských řádů (obzvlášť k johanitům neboli maltézským rytířům) bylo zakázáno a mělo se podle řádových předpisů trestat nejpřísněji, stejně jako prozrazení tajné receptury. Nejlepšími nápoji byla templářská vína tzv. "Božská mana" a "Gilgamešův pramen", jejichž receptury jsou dodnes záhadou.
Templáři v Jeruzalémě[editovat | editovat zdroj]
Podle tajných protokolů z Templu byl Zlatý grál po dlouhém hledání objeven na Chrámové hoře a poté předán do opatrovnictví templářskému magistrovi Bobrmanovi ze zelených luk, který dostal za úkol od Huga z Paynsu odcestovat do Francie a předat jej do opatrovnictví katarského hnutí Albigenských. Tehdy byl velkomagistr Hugo z Paynsu tajně prohlášen za velmistra řádu během templářského shromáždění v konventu, neboť triumvirát se nadobro rozpadl s Bobrmanovým odchodem do Francie a stálou absencí Hrolfa Žlutého Kazozuba, který Templ navštívil jen zřídka a jako stálý host více času raději trávil v Libanonském bordelu, jenž dostal příhodný název "U nadrženého vikinga". Dnes nikdo přesně neví, jak Zlatý grál vlastně vypadal; někteří jej popisují jako kalich zlaté barvy nebo pohár ze zlata, jiní jako přístroj mimozemské civilizace. Nejpravděpodobnější verzí tohoto mýtu je legenda o velkém meteoritu, magické kouli, kterou předal Bafomet templářům - tzv. Bafometova magická gule, v tomoto případě by Zlatý grál i Bafometova gule byla jeden a tentýž předmět. Hugues de Payns nalezl tento prastarý artefakt a rozhodl se jej uchránit před katolickou církví, která chtěla Zlatý grál využít k ovládnutí světa. Tento zázračný artefakt údajně přinášel templářům nadpřirozené schopnosti. Díky němu vítězili templáři v bitvách a nadměrně bohatli, protože Zlatý grál vyráběl ryzí zlato. Bafomet byla bytost s hlavou kozla, pravděpodobně démon pocházející z jiné dimenze, podle církve se jednalo o samotného satana, který Zlatý grál získal od Jidáše Iškariotského, který jej ukradl z Ježíšova stolu poslední večeře.
„B A P H O M E T! BAPHOMET! BAPHOMET! Óóóó Bafomete náš, ty jenž dlíš v zápeklí Abyssu, mocný kozovládce pekla, buď vůle tvá, začaruj se gule tvá, zlatem svým naplň náš grál. Děj se tvá vůle jak na nebi, tak i na zemi, stejně tak i v podzemí kde leží tvé temné království, a ochraňuj náš řád, ó mocný... (dále následuje specifické přání) ...vyzýváme tě a prosíme, aby náš bratr Hrolf Žlutý Kazozub procitl a vrátil k nám z libanonského bordelu "U nadrženého vikinga", prosíme tě, abys mu ukázal pravou cestu do náruče našeho svatého řádu...“
Řád v Česku a Moravě[editovat | editovat zdroj]
Templářský řád se usadil na našem území v roce 1323. V roce 1348 se tehdejší český prezident Karel IV. stál členem řádu, což pobouřilo zejména dosud nejednotné kmeny Moravistánců. V následujících letech byl řád vypuzen z Moravistánu organizovaným povstáním, které vedli moravanští náčelníci a stařešinové, kteří byli popuzeni templářským řádem a jeho snahám přinutit moravistánský lid přijmout křest. Do té doby obyvatelé Moravistánců uctívali boha Peruna, dědky a totemová zvířata. O několik let později templáře pozvali do Moravistánu samotní stařešinové a náčelníci, neboť si získat tajnou receptoru lahodného moku - do té doby jim neznámého vína (původně Moravistánci pili převážně močůvku). Jako sídlo řádu byly zvoleny Čejkovice, kde byly postaveny i sklepy, z té doby se také obvykle datuje položení základů prametra.
V roce 1350 se českým králem stal velmistr Jacques de Molay, původem Francouz a nástupce Huga z Paynsu, který předčasně zemřel v bitvě s husity a Saladinem. Po svém zvolení vyhnal všechny bídné Němce a cikány z Česka a Moravistánu. Roku 1352 ustanovil povinnou školní docházku pro všechny Čechy a v roce 1359 prohlásil kult Bafometa za oficiální náboženství Pražského hradu. Nejcennější modla Bafometova údu věnovaná velmistrem českému prezidentovi byla ukryta v chrámu sv. Víta v Praze, avšak za vlády Karlova syna Václava IV. je Bafometův kult potlačen a během husitských válek postupně mizí. V Česku se podařilo templářskému řádu přežít nacistický i komunistický režim a dnes se převážně živí distribucí a prodejem templářských vín z Čejkovic.
Templáři a Zlatý grál[editovat | editovat zdroj]
Je všeobecně známo, že Albigenští neboli kataři byli po dlouhá staletí ochránci Merovejských králů, tedy i pokrevní skupiny Ježíše Krista, jehož posvátná krev v jejich prastarém rodě kolovala. Kataři postavili v Languedoku hrad Montsegúr v domnění, že grál bude na tom místě v bezpečí. Kataři byli ovšem napadeni ze strany francouzských šlechticů a mocichtivé katolické církve, která vyhlásila proti nim křížovou výpravu a pokoušela se Zlatý grál získat pro sebe. Při obraně Montsegúru se Bobrmanovi ze zelených luk podařilo uprchnout a Zlatý grál ukrýt v lese zvaném Orient, ovšem během statečného boje utrpěl smrtelná zranění, kvůli kterým nakonec podlehl. Kataři odmítali násilí a zbraně, proto se nakonec ukázali jako nevhodní ochránci Grálu, i jako obránci hradu.
Nejvyšší hodnostáři Templu museli po smrti magistrově zvažovat následující kroky - zda mají členové řádu utéci se Zlatým grálem do Pruska ke svým bratřím německým rytířům, kolegům z křížových výprav, a ukrýt grál na hradě Malbork, nebo zda raději utéci do Skotska, kde by grál mohl být v relativním bezpečí ukryt v Rosslynské kapli postavená slavným rodem St. Clairů. Ti byli po dlouhá staletí velkými podporovateli a štědrými donátory templářského řádu. Podporovali nejen templářský řád, ale také i Řád maltézských rytířů. Skotsko tehdy ovšem bylo exkomunikováno z katolické církve a skotský král neměl absolutně žádnou podporu u svých vazalů, což dávalo katolickým vládcům, zejména anglickému králi, pádnou záminku napadnout a dobýt Skotské království. Anglické armády vedl velmož William Wallace, který se svými velšskými lučištníky úspěšně odstřeloval skotské transvestity ze Skotské vrchoviny, jenž byli oblečeni pouze v dámských kostkovaných sukních. Naproti tomu němečtí rytíři byli barbarsky pobíjeni v Polsku místním polským vlastencem Jurandem ze Spychova, takže ani hrad Malbork nebyl bezpečným místem. Grál by mohl být na hradě v relativním bezpečí, ale němečtí rytíři oděni pouze v málo kvalitních plechových zbrojích, byli v hrůzostrašné bitvě u Grunwaldu poraženi litevskými pastevci koz.
Nakonec se templáři rozhodli pro velice riskantní výpravu za moře, až ke břehům amerického kontinentu, kterou nakonec neuskutečnili, kvůli francouzskému králi Filipu Slizníkovi, který stačil se svými ozbrojenci včasně zabavit templářské lodě a uvěznit i posledního templářského velmistra Jacquese de Molay. Nakonec se templáři museli rozhodnout pro plavbu do Skotska.
Templáři ve Skotsku a zrušení řádu[editovat | editovat zdroj]
Templáři naložili Zlatý grál do člunů a dovezli jej až do Skotska, kde je uvítal král Robert Bruce a šlechtici z rodu St. Clairů. V té době byl Jacques de Molay ve Francii na břehu řeky Seiny zaživa upálen na hranici. Grál byl nakonec předán Leonardu da Vinci, velmistru tajné organizace, která si říkala Převorství sionské. Leonardo se proslavil svými nepříliš zdařenými uměleckými díly, vymyslel svůj pověstný Da Vinci kód, jenž je u nás v Česku spíše označován jako Šifra mistra Leonarda. Templáři si naposledy zabojovali v bitvě u Bannockburnu po boku skotského krále Roberta Bruce, Saint Clairů a statečných horalů ze Skotské vrchoviny. Bylo to naposledy, kdy se templáři objevili na veřejnosti, neboť posléze sundali své řádové oděvy a začali působit v utajení. Údajně si snad oblékly zednické zástěry, díky čemuž splynuli se zedníky a poté mohli společně vytvořit Řád svobodných zedníků.
Osud Grálu[editovat | editovat zdroj]
Pičurin ve své knize poznamenal, že Zlatý grál společně s velmistrem Převorství sionského (nebo velmistr společně se Zlatým grálem?) dorazili až do Česka, kde padli do zajetí obávaného překupníka s otroky Janem Žižkou z Trocnova, který se již v minulosti pokoušel získat Zlatý grál a se svou husitskou tlupou mnohokrát obsadil velkou část Palestiny. Věhlasní odborníci, badatelé i magoři prohlašují, že právě proto husité nosili na svých praporech symbol kalicha. Červený kalich na praporech husitů představoval Zlatý grál naplněný Kristovou krví. Pičurin považuje červený husitský kalich za důkaz toho, že chtěli Zlatý grál získat pro sebe. Někteří husité při kontaktu s Grálem zešíleli a svlékli se donaha, začali běhat nazí po lesích a hromadně souložit (tak vznikla sekta adamitů). Podle Pičurina za to mohlo Bafometovo kouzlo plodnosti a nymfománie, které bylo obsaženo ve Zlatém grálu. Templáři tomuto kouzlu nepodlehli, protože měli na spodním prádle červené kříže. Proto Leonardo di Caprio nosil Grál v igelitové tašce - aby se jej nemusel dotknout a tudíž nezešílet. Č. K. Pičurin tím odhalil jednu z největších záhad naší historie.
Nakonec byl Leonardo da Vinci zabit a znásilněn husitskou lůzou a Zlatý grál byl prodán do bazaru za pár šupů.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články