Baron Prášil
| |
|---|---|
| Karl Friedrich Hieronymus | |
| Biografické informace | |
| Narozen | 11. května 1720 |
| Úmrtí | 22. února 1797 |
| Děti | 0 ks |
| Národnost | německá |
| Tituly | svobodný pán von Münchhausen |
| Přezdívka | baron Prášil |
| Povolání | profesionální dobrodruh |
| Zajímavosti | |
| 1 | doposud jediný známý pilot dělové koule |
| 2 | první věrohodně doložený Lunochodec |
Baron Prášil, občanským jménem Karl Friedrich Hieronymus, svobodný pán von Münchhausen, byl největším dobrodruhem své doby, cestovatelem a vědeckým pionýrem.
Život[editovat | editovat zdroj]
Karl Friedrich Hieronymus se narodil v malé, zapadlé obci Bodenwerder v dnešním Německu, kde strávil své kojenectví, dětství a časná jinošská léta. V oblasti byla o kloudnou práci nouze, takže nastoupil jako páže k vrchnosti a postupně se vypracoval až na vojáka. Tehdejší carské Rusko platilo lépe a proto odešel na zkušenou bojovat proti Turkovi. Bojoval ve dvou bitvách a dotáhl to až na rittmistra, protože zvládal na koni couvat i do kopce a to se v nerovném terénu náramně hodilo. V průběhu let si pořídil dvě manželky, ale s válkou se to nedalo srovnat. Zemřel proto bezdětný, což považoval za kliku.
Hieronymus byl v armádě oblíben a proto byl několikrát na bojišti kamarády opuštěn a následně zajat nepřítelem. Měl tak možnost důkladně nepřítele poznat, seznámit se s jeho slabými stránkami, jídlem a strategií a těchto znalostí po útěku využít. Stal se průkopníkem leteckého bojového průzkumu, když usedl na dělovou kouli a nechal se vystřelit vstříc nepříteli. Po obhlédnutí situace přesedl na nepřátelskou kouli a vrátil se zpět do bojového stanoviště, kde jeho pluk získané informace využil k nečekanému přepadení jízdou z levého křídla. Sám baron k této události skromně podotkl, že si dělal nákresy na rukáv kabátce, ale to je jen proto, že mu přišlo nevhodné zmiňovat svou fenomenální fotografickou paměť.
Při jednom z pronásledování jej nepřítel zahnal do bažiny. Zatímco jeho spolubojovníci tonuli v bahně, on sám sebe dokázal za cop vytáhnout a vrátit se i s věrným ořem na polní cestu. Bohužel, kůň následně přišel v bitvě o zadní polovinu a baron si toho ve stresu všiml až když věrný hřebec pil z kašny a vzadu to teklo na zem. Jako důkaz úcty ke statečnému lichokopytníkovi si půlku koně daly do znaku Pardubice. Baron se posléze pídil po zadní půlce a ke svému úžasu ji našel na louce, kde obšťastňovala volně pobíhající kobyly. Díky zručnosti veterináře-amatéra Krušmída byl kůň znovu sešit dohromady výhonky bobkového listu, které nad jezdcem vytvořily slunečník. Jedná se o první zdokumentovanou úspěšnou přestavbu kabrioletu na klasické vozidlo.
Při svém zajetí Turkem byl donucen stát se neplaceným pasáčkem včel. Bohužel, jednou k večeru byly včely napadeny zuřivými medvědy a srdnatý baron se bránil toliko stříbrnou sekyrkou za dva zlatý s topůrkem za tolar. Díky své obrovské síle však sekyru vymrštil tak vysoko, že se zasekla do Měsíce a jemu nezbylo, než urychleně zasadit tureckou luštěninu[1] a pro sekyru si vylézt, aby turecké hospodářství nedošlo úhony. Na místě navázal diplomatické styky s místním obyvatelstvem a učinil několik poznámek o využití ředkviček coby zbraně hromadného ničení. První procházka na Měsíci se tedy konala již v 18. století a nikoli až v roce 1969, jak se nám snaží vláda a Ilumináti namluvit.
Po svém propuštění z carských služeb cestoval baron domů dostavníkem. Uhodily mrazy tak silné, že omrzlo i Slunce a když jeho kočí troubil na trubku, všechny tóny v ní zamrzly. Po příjezdu trubka rozmrzla, začala postupně zmražené tóny uvolňovat a vydávala tak tklivou hudbu. Jedná se o první zdokumentovaný nahrávací nástroj a tedy předchůdce gramofonu.
Významným přínosem v oboru biologie a zoologie je objev zajíce se čtyřma normálníma nohama a dalšíma čtyřma na zádech. Když zajíci při běhu umdlévaly nohy, přetočil se na záda a použil ty odpočaté čtyři. "Zajíce bylo velmi obtížné dohonit.", skromně poznamenal baron. Neméně důležitým poznatkem byl objev přenosu vztekliny ze psa na svrchník[2]. Pokousaný svrchník baronovi způsobil nemalé škody v šatníku a musel být, i přes své věrné služby, utracen. Baron ovšem nebyl nelida a nechal jej pohřbít se všemi poctami.
Fenomenální znalost prokázal baron v oboru optiky. Zatímco dnešní člověk spoléhá na přibližování mobilem a dalekohledem (a méně movití používají ruličku od toaletního papíru), baron dokázal obraz přiblížit jen za pomocí holých rukou, kdy umně využil lomu světla ve vodních parách zpocených dlaní.
Svobodný pán z Münchhausenu neúnavně diktoval své poznatky až do svého skonu, aby je zachoval pro budoucí generace. Na setkání se Stvořitelem vyrazil 22. února 1979 ze stejného místa, kde se narodil. Tehdejší prostý lid nebyl s to jeho osobnost ocenit. Došlo k tomu až mnohem později, když lidstvo znovu a bolestivě objevuje jeden jeho poznatek za druhým.
Přezdívku baron Prášil dostal Karl Friedrich ze stejného důvodu, jako Prašná brána v Praze - baron měl totiž ve sklepě arzenál jako dnešní Moldavsko a neustále přikupoval další a další střelivo. Se svým mottem: "Co neubráníš, to ti doopravdy nepatří." se tak stal zakladatelem hnutí prepperů, které v sobě chová naději na apokalypsu a využití nasyslených zásob. Po baronově smrti byly menší zbraně a střelivo převedeny na stát a tím založen Bundeswehr. Některé části baronovy sbírky slouží dodnes. Z větších zbraní jmenujme např. Tlustou Bertu a Těžkého Gustafa, které pozdější Ministerstvo zemědělství Výmarské republiky používalo k hluboké orbě a tzv. setí z výšky z vedlejšího okresu.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Zcela bez nadsázky se dá konstatovat, že baron je nejlepším vypravěčem Sci-Fi hned po Aloisovi Jiráskovi a Grimmech. Protože byl negramotný v důsledku záděry na pravém palci a nemohl tak pořádně držet husí brk, jeho paměti sepsal najatý pisálek Gottfried August Bürger, který je vydal v tetralogii "Wunderbare Reisen zu Wasser und zu Lande, Feldzüge und lustige Abenteuer des Freiherrn von Münchhausen: wie er dieselben bei der Flasche im Zirkel seiner Freunde selbst zu erzählen pflegt.". Tato série dodnes drží světové prvenství v nejdelším a nejdebilnějším pojmenování v oboru krásné literatury.
V zemích Koruny České, Moravské a koneckonců i té Slezské ji můžete znát pod poněkud méně debilním, leč stále dlouhým pojmenováním "Podivuhodné cesty po vodě i souši, polní tažení a veselá dobrodružství Barona Prášila, jak je vypravuje při víně v kruhu přátel", zkráceně "PCpViS, PTaVDBP, jjvpvvkp". Knihovnici stačí požádat o Prášila, ona bude vědět a přinese vám celou sérii i s CD se soundtrackem a krabicí nesouhlasných komentářů různých biologů, doktorů a fyziků.
Narozdíl od německého originálu je česká verze napsána normálním jazykem a proto se lépe čte. Což je obrovská výhoda, protože původní slova jako ÜberschlachtfeldKanonenkugelflug jsou našinci špatně vyslovitelná a při čtení nahlas čtenáři hrozí nebezpečí, že omylem vyhlásí válku Polsku nebo vyzná Hermenegildě von Buchenwald und zu Hohenlohen lásku. Takové faux pas by mohlo uvrhnout celý kontinent do problémů a německé soudy jsou ohledně rozdělení majetku a alimentů zcela nekompromisní.
Medicína[editovat | editovat zdroj]
Po baronovi je pojmenována psychická porucha Münchhausenův syndrom. Což je stav, kdy si postižený vymýšlí psychické příznaky nebo nezpůsobilosti, aby upoutal pozornost zdravotnického personálu. Vzhledem k těm mladým sestřičkám se takovým pacientům nelze divit, což potvrdí každý žlučníkář a kardiak.