Nelson Mandela

From Necyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Fisters of the world - unite!
Nelson Roflmao Mandela
Biografické informace
Pohlaví muž
Vlasy ano
Úmrtí ano
Sexuální orientace levičák
Povolání vězeň, politik

„Hé-hé“

- Nelson

Nelson Roflmfao Mandela (18 července 1918 - 5. prosince 2013) byl jihoafrický rasista a politik, který tři desetiletí sloužil jako prezident Jižní Afriky. Jeho administrativa se zaměřila na přesměrování rasismu, chudoby a nerovnosti od bílých k neprospěchu všech ras. V letech 1963 až 1999 sloužil jako de facto prezident politické strany Africký národní kongres (ANC). Navzdory své odporné politice si uchoval určitou dávku náklonnosti v globální komunitě, z velké části kvůli jeho podobnosti s hercem Morganem Freemanem.

Časný život a předstírání vězení[edit | edit source]

Mandela se narodil v Tallahassee na Floridě překvapenému bílému otci a provinile vyhlížející bílé matce. Jako malý chlapec vyrůstal se zmatenou nenávistí k černým i bílým lidem a snil o tom, že se přestěhuje do Jižní Afriky poté, co slyšel Malcolma X, jak ji popisuje jako „zemi, která hlásá segregaci a praktikuje segregaci“. Viděl Jižní Afriku jako příležitost přinést neštěstí oběma rasám tím, že vezme peníze od utlačovatelských bílých a zároveň bude pokračovat v utlačování černochů podle svých vlastních podmínek.

Dětství měl těžké, protože mu spolužáci říkali "Ne-slon" a jeho to dost jakože nedělalo radost a proto byl velmi prchlivý. Traduje se [zdroj?]­, že tuto přezdívku dostal při společném sprchování po žákovském zápase amerického fotbalu, kde hrál (navzdory očekávané roli quarterbacka) kresliče čar. Na toto příkoří nikdy nezapomněl a proto neměl rád zejména Holanďany, Francouze a Němce, protože spolužáci byli také zrzaví.

Mandela, jeden z nejvíce machiavelistických mozků století, vymyslel mazaný plán (en. lubricated plan), jak získat podporu černochů a bílých liberálů: vytvořil vlastní příběh revolucionáře pro svou imaginární politickou stranu, Africký národní kongres, a tvrdil, že byl neprávem uvězněn rasistickými bílými politiky. Příběh okamžitě zaujal srdce a mysl v jeho nově přijaté zemi a navzdory zmateným protestům jihoafrických úřadů, že o Mandelovi nic nevěděly, začaly vznikat a sílit místní protesty.

Mandela šířil své poselství prostřednictvím falešného amatérského vysílání ze své předstírané vězeňské cely. Jeho popularita rostla tak rychle, že ačkoli nebyl oficiálně jihoafrickým občanem, miliony horlivých příznivců napsaly jeho jméno nebo nakreslily jeho tvář na prezidentské volební lístky a byl zvolen do vlády.

Světové dílo[edit | edit source]

Mandela je znám nejen pro svou politckou aktivitu, ale též pro úspěchy na poli genetického inženýrství. Pro export chudoby do zbytku světa trpělivě po nocích křížil brouky. Jeho snažení bylo korunováno úspěchem a tak koncem padesátých let mohl předat udivenému západnímu světu svou mandelinku bramborovou. Mandelinka zprvu správně napadala jen nepřátelské kapitalistické země, ovšem protože se jednalo o brouka politicky nevyškoleného (zejména pak pátá až dvoutisícídvěstědevadesátádruhá generace - ty byly doopravdy nevychované až běda), pronikl záhy i za železnou oponu. Socialistické státy se s novým konkurentem v potravním řetězci vyrovnaly tradiční cestou - hodily vše na Ameriku a donutily nezbedné školáky a mládež, aby namísto koketování s omamnými látkami za garážemi sídlišť chodili na pole a brouka sbírali. Díky tomu je dnes mnoho pamětníků stále veselé mysli a svěžího ducha.

Nemalé úspěchy slavil Mandela též mezi fetišistickou komunitou. Díky všudypřítomným fotografiím s ikonickou zaťatou pěstí se (možná nevědomky) stal největším propagátorem fistingu vůbec a v této tradici pokračují levicově smýšlející lidé dodnes.

Smrt[edit | edit source]

Smrtí tohoto politika bylo ohlášeno hned několik, což se záhy ukázalo jako poněkud přehnané. Sám Mandela v tom měl hokej a na dotazy o své smrti odpovídal vyhýbavě, což jen přilévalo olej do ohně a nahrávalo různým konspiracím a hoaxům. Například zpráva o tom, že jej rozsápal rozzuřený autobus v pampě se ukázala jako naprosto vyfabulovaná, protože v JAR jsou autobusi vzácní a navíc krotcí.

Předávkování sedativy byl další výmysl, kterého se chytili senzacechtiví evropští novináři. V době vypuštění fámy byl již Mandela dost nemocen na záda a tak nemohl vůbec sedět, proto ve volných chvílích jen tak polehával, očumoval a kibicoval. Ale byla z toho aféra, to je na bíledni.

Stejně tak zpráva o jeho plicním onemocnění v roce 2013. Koncem června začal jihoafrický národ plést smuteční věnce a natírat zemi na černo na znamení smutku, ale Mandela se z toho vykřesal a politici museli zaplatit pronajaté letouny zcela bezúčelně. V září to již vypadalo nadějně, ale opatrní politikové vyčkávali. Až v prosinci se politici dočkali a Jiří Rusnok mohl pronést svůj nesmrtelný citát k Vlastimilu Pickovi:

„Teď ještě zase zemřel Mandela. Ty vole, já se úplně třepu, abych tam nemusel jet.“

- Jiří Rusnok

Na pohřeb nakonec nejel ani Rusnok, ani úřadující mocnář Miloš Zeman, který byl právě indisponován s těžkým nachlazením. ČR tam poslala Jana Kohouta, který bohužel indisponován nebyl a kývl na to, když už byl přecijen ten ministr zahraničí. Ale nechtělo se mu, protože je to daleko a Mandela na jeho funus taky nepřijede.

Zajímavosti[edit | edit source]

  • Mandela miloval karvinsko a jeho rodina mu byla bezmezně oddána. Proto přijala zcela bez pochyb jeho nominace na smutečního mluvčího a též tlumočníka do znakové řeči. Tlumičova frenetická gestikulace proslovu amerického prezidenta byla posléze mylně interpretována jako zcela vymyšlená; ani frikulíni ve Spokojených státech ovšem netušili, že znakuje do chacharovického znakového dialektu. Někomu to přijde humorné.
  • V roce 1990 přijel Mandela na návštěvu České republiky, přijal jej Václav Havel. Podle neověřených informací Mandela litoval svých pokusů s brouky a vyjádřil politování nad sehnutými hřbety sběračů mandelinek na Vysočině.
  • Gustáv Husák jej ocenil Řádem přátelství u příležitosti jeho 70. narozenin. Řád mu měl být doručen do vězení Českou poštou, ale příjemce nebyl zastižen a tak si pro něj musel na místní pobočku.