Franz Karl Reichelt
| |
|---|---|
| Franz Karl Reichelt | |
| Biografické informace | |
| Pohlaví | muž |
| Diagnóza | ikarista |
| Vlasy | ano |
| Narozen | 16. října 1878, Štětí, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. února 1912, Paříž |
| Národnost | rakousko-uheršťan |
| Přezdívka | létající krejčí |
| Předchůdce | Ikarus |
| Povolání | ověřovatel slepých uliček |
Franz Karl Reichelt, případně žabožroutsky François Reichel, byl dědic odkazu Ikara, nadšenec do vzduchoplavby a průkopník parašutismu.
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Reichelt se narodil ve Štětí, nedaleko Roudnice nad Labem, okres Litoměřice, přestože to tehdy ještě vůbec nebyl okres Litoměřice. Byla to úplně normální součást Mittwochböhmen, jak se tehdy Středním Čechám lidově říkalo a na mezinárodní mapě byly označovány jako Hic sunt leones, zatímco na slepé mapě nebyly vyznačeny vůbec. Mladý Franc Karl byl neposlušné dítko a jako žák základní školy Žofie Frederiky Bavorské (dnešní škola T. G. Masaryka), matky Františka Josefa I, dej mu Pámbu věčnou slávu, v prospěchu nevynikal. Matematika mu vysloveně nešla, v silozpytu byl slabý, ale ve čtení vynikal. Jeho matka, tříčtvrtinová Němka s pramatkou z hornouherské Vyšnej Diery jej nutila ke vzdělání a podporovala jej nuceným čtením namísto fyzických trestů, protože na něj nestačila. Otec syna zanedbával, protože sloužil v nedalekých Horních Počaplech jako horní počapatel, vedoucí chytačů lodí, jak se tehdy pirátům říkalo.
| Chcete-li se pobavit, a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Franz Karl Reichelt na české Wikipedii. |  |
S nástupem jinošských tužeb si mladý Reichelt, toho času pomocný pokrývač, našel děvče. To v nedalekém cukrovaru pracovalo jako míchačka cukrové melasy a svého milého futrovala od rána do večera sacharidy, které pronášela pod spodničkou přes vrátnici. Mladý Franz Karl přibral a pořídil si diabetes a obezitu jako víno a musel se vzdát slibné kariéry v zaměstnání. Když naznal, že s lezením po doškových střechách je ámen a jeho budoucností bude maximálně tak práce námezdného těžítka při silných větrech, s milou se rozešel, odebral si ji z přátel na Facebooku, naposledy uronil nad jejím Instáčem a začal sportovat. Je zajímavé, že k prozření nepotřeboval moudré rady lékařů ani chytré články v magacínu, ale stačilo mu dvakrát koupit nové kalhoty a třikrát šle[1] a po zbytek zimy jíst suché erteple.
Z finančních důvodů a díky averzi k suchým bramborům si udělal zdarma na pracáku krejčovský rychlokurz a stal se krejčím a švadlenem[2]. Bohužel, místní byli zvyklí žít ve špíně a na vzhled nedbali, takže není divu, že strádal. Na Štětsku totiž kromě majitele cukrovaru, židovských obchodníků, romských podnikatelů v oboru omamných látek a kápa počápelských bukanýrů nikdo kvalitní oblek nechtěl. Lůza chodila (a dodnes chodí) v teplácích ABIBAS a místní horizontální pracovnice nakupovaly levné šmejdy na Temu z Číny s tím, že to z nich beztak hned někdo serve a nemá cenu do toho vrážet moc peněz.
Zklamán životem a hnán touhou po lepším životě opustil pohodlnou a milující náruč C&K Mocnářství a vydal se do Francie. Pěšky. Odtučňovací kůra zabrala, získal francouzské občanství a krátce na to si otevřel v bohaté Paříži vlastní dílnu. Orientace na bohatou zahraniční klientelu se ukázala jako prozíravá a tak měl zanedlouho roupy. Byl fascinován létajícími stroji a tak, jako někteří muži chodí nakukovat dírou po suku do dámských kabin na plovárně, on chodil okukovat letadla. Byl bytostně přesvědčen, že lidé umí létat, jen dostatečně nechtějí.
Vynálezce[editovat | editovat zdroj]
Tehdejší pařížské letiště bylo převážně jednosměrné a na obousměrný provoz teprve přecházelo. Spousta pilotů si stěžovala[3], že mají doma rodinu, milenku, někdy i kočku nebo psa a druhé zaměstnání a potřebují mít nějakou tu sociální jistotu. Proto vedení letiště vypsalo tendr na výrobce padacího stroje. Franc Karl, který stihl po cestě do sladké Francie projít i Karlovými Vary a okouknout místní pověstnou Karlovarskou losovačku, se chopil příležitosti získat slávu a zápis do Necyklopedie.
Neúnavně bádal až vybádal předchůdce padáku. Protože byl sečtělý, dobře věděl, že brka a vosk jsou blbý nápad a tak první padák sestavil z lešenových trubek a potáhl je pogumovanou celtou. Fungovalo to dobře, ale bylo těžké jako sviňa a špatně se to nakládalo do eroplánu, protože v Paříži byl tragický nedostatek vysokozdvižných vozíků. Leč Reichelt neváhal a model odlehčil. Namísto těžké pogumované celty použil hedvábí, které před pogumováním vykoupil za těžké peníze od místních prostitutek. Pravda, padák byl samá krajka a volánek a střídání černé a růžové barvy bylo velmi náhodné, ale snížení hmotnosti se dosáhlo. Ještě lepším nápadem bylo ovšem nahrazení lešenových trub konopnými špagáty, které se narozdíl od trub dobře motaly. Výsledný produkt se poté dal šikovně sbalit do krosničky a následně uložit do přepravního prostoru vzduchoplavcova stroje na úkor poštovních zásilek. To ovšem nevadilo, protože mocná holubářská lobby stejně již dlouho usilovala o svůj návrat na výslunní a nebylo ji proti srsti mladého vynálezce trošku podpořit.
Aby vynálezce svůj výtvor patřičně prodal, rozhodl se pro živou demonstraci z Eiffelovy věže. Nikdo z jeho známých to nechtěl dělat, protože v únoru je nevlídno a nahoře fouká a tak musel vynálezce osobně.
Smrt[editovat | editovat zdroj]
Franz Karl Reichelt vyšplhal na slavnou pařížskou dominantu 4. února 1912 v 8:00 ráno. Demonstraci svého díla zahájil přesně v 8:01 za přítomnosti filmových štábů a státního notáře. V 8:02 konstatoval přivolaný lékař smrt na akutní placatitidu a vynález byl odevzdán do recyklačního kontejneru na šatstvo pro chudinu. Díky panu vynálezci měli místní bezdomovci následujících pár dnů něco opravdu pěkného na sebe. Franz Karl Reichelt se i tak stal první hvězdou, která skonala na filmovém plátně. Stejně tak potvrdil svou domněnku, že lidé umí létat, byť jen krátkodobě.
„Á hoplá... áá.. ááááááááá!“
- Franz Karl Reichelt při předváděčce
Kontroverze[editovat | editovat zdroj]
Mezi lidem se proslýchá fáma[zdroj?], že Reicheltovi ve skutečnosti nešlo o vynález padáku, ale trpěl depresí a notorickými dluhy. Ukončení života skokem ze slavné věže mu mělo přinést pověstných patnáct minut slávy a roli ve filmu. S touto teorií vědecký tým Necyklopedie kategoricky nesouhlasí. Ačkoli to druhé se mu rozhodně povedlo.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Franz Karl Reichelt svým činem inspiroval kapelu Van Halen k jejich nejslavnějšímu hitu "Jump!".
- Kinderrapová kapela Kris Kross, která nosila oblečení zásadně obráceně mu složila hold roku 1992 stejnojmenným songem.
- Andrej Babiš, když pomlouval Kalouska, že "zabil lidi cez padáky", zjevně jenže byl pod vlivem čikuli, ale také si Kalouska zjevně se štětským rodákem spletl.
- Reicheltův čin byl inspirací Bobovi Kanemu a Billovi Fingerovi, když hledali nového superhrdinu. Nutno říci, že Batman narozdíl od Reichelta uměl přistát a odejít po svých.
- Tak jako se o Janu Ámosi Komenském tradovalo, že skáče z okna na ženský, o Franzovi Karlovi Reicheltovi se netradovalo nic.
- Kdyby se zvěst o výkonu páně Reicheltově donesla Isaacovi Newtonovi, tento by moudře pokýval hlavou.
- ↑ Šle jsou kšandy - takové ty legrační gumové nebo kožené věci, co vám drží rajtky, když máte pořádnou cejchu. Majitel za ně obvykle zaklesává palce, aby udržel při dlouhém stání stabilitu. Kolemjdoucí za ně obvykle zatahají a náhle pustí, což donutí majitele kviknout jako postřelené podsvinče. Velmi humorné.
- ↑ To je taková lingvistická specialitka - krejčí či krejčová šije hadry mužům, zatímco švadlena šije šaty ženám. Reichelt si nemohl klientelu vybírat.
- ↑ Upřímně řečeno, stěžovali si jen ti, kteří byli v nemocnici. Z těch, co z letadla nastoupili rovnou na hřbitov, si neztěžoval nikdo.