7 dní hříchů
| 7 dní hříchů | |
|---|---|
| |
| základní data | |
| styl | Historická tragi-komedie |
| stát | ČR |
| rok | {{{rok}}} |
| délka | {{{délka}}} |
| formát | {{{formát}}} |
| produkce | {{{produkce}}} |
| námět | {{{námět}}} |
| scénář | {{{scénář}}} |
| režie | {{{režie}}} |
| hrají | {{{hrají}}} |
Švejkův sofistikovaný pohled na nový český film
Tak nám vyhnali Němce, paní Müllerová, a Němci, to není jako nějaká havěť, co se zavrtá do kožichu a hryže a hryže. Znáte starýho Otrubu z Chumelský? No ten, jak prodává kedlubny na trzích. Jak vždycky, když jde někdo kolem, Otruba na něj vystartuje jak s pancerfaustem a dokávaď si nebožák nekoupí aspoň jednu kedlubnu, nepustí ho. A takoví přesně jsou Němci, paní Müllerová. Nevodbytný. Pořád by lezli člověku do zelí a to i když žádný zelí nemá.
Vyprávění začíná[editovat | editovat zdroj]
Ale stala se vám taková dojemná věc a tu vám, paní Müllerová, musím mocímermo vypovědět. Na Šumpersku, v horách, byla svatba. Bral si jeden chlap od nás Němku, Agnes se jmenovala. Takový pěkný řízný německý jméno měla. A to víte, že to bylo pozdvižení. Třetí říše před futrama a on si, halama neuvědomělej, musí na just brát právě Němku. Nejspíš láska. Mezi pinčlama to řeším po svým. Jak po sobě ty bestie moc počumujou, praštím je lopatou a je po lásce. Ale s lidma je to jiný, složitější, o ně aby si člověk rozlámal celej arzenál zahradnickýho nářadí a je mu to houby platný. Nepřestanou po sobě natahovat pařáty a nepřestanou.
Zakecání se[editovat | editovat zdroj]
A tak se ty dvě chuděry vzaly a přežily spolu v horách celou vojnu. Po vojně přišel zpátky do hor našinec. A jakmile se někde objeví našinec, paní Müllerová, dobrá nálada není daleko. To já když vartoval po zeměkouli v tý mojí vojně, ocitl jsem se najednou mezi samejma cizákama. Pro koho vyhráváme tu válku, říkal jsem si, když se poctivej vojcl nedomluví ani s kamarádama u ešusu s buřtgulášem. A buřtguláš při vojnování, paní Müllerová, to vám je takový tekutý nic. A do toho tekutýho nic se ozvalo z protějšího výkopu řízný český nadávání na zasranou vojnu a zasranej život a hned jsem vyskočil a řvu na toho funebráka – co hulákáš ty blboune, nehulákej a pojď na cigaretku. Ale blbec byl na tý nepřátelský straně a tak nemohl, protože by ho ti moji kamarádi cizácký prohnali kulkama. A tak tam zůstal schovanej a dál lamentoval a řval, že je prej nějakej Koutnej ze starýho města a že prej jestli tu řež přežijem, tak se sejdem nad pívem v tý naší zlatý Praze. No nesešli jsme se, zabili ho jak podsvinče hned ten den. Mezi voči. Chtěl se mi blbec vokázat, abych ho prej v tý hospodě poznal a tak ho picli.
Vypravění pokračuje[editovat | editovat zdroj]
Ale kde jsem to skončil, á, už vím. Našinec se vrátil do hor a začal se mstít. Honil tu germánskou svini po lese a když jí chytil, šup s ní do tý jejich říše. Nebo na špagát. To už podle nálady, paní Müllerová. Našinec, ten když má náladu, tak fackama nešetří. Nakonec se vrhl i na Agnes. No a začli běhat, všichni.
Vyprávění končí[editovat | editovat zdroj]
Pak se to tam všechno servalo a nějak to skončilo, paní Müllerová. A ta jejich láska, že prej žila navěky.
Technický údaje[editovat | editovat zdroj]
No a za pětašedesát roků z toho udělali film takový mladý kluci kolem čtyřicítky, paní Müllerová, nebo kolem padesátky, bylo z toho pěkný uvytržení, protože v něm byli našinci za zvířata bez svědomí. A to se nikomu nelíbí, když se o jeho dědečkovi začne mluvit jako o čubě se svrabem. A paní Müllerová, vy jste Němka, nebo to jméno máte od černoprdelníků, který vás našli pohozenou před kostelem?
