Česko potřebuje tisíc takových Hedvíčků!
Česko potřebuje miliony takových Hedvíčků! je věta, již jsem jednou viděl na jednom blogu. Poučen filmy jako 1984, V jako Vendetta, Potomci lidí, či 28 dní poté, zde nastíním, jak by svět vypadal, kdyby byla splněna tato podmínka. Předem upozorňuji, že Necyklopedie nehradí náklady spojené s čištěním vašeho spodního prádla či jiných částí oděvu. Článek se samozřejmě neshoduje s názory svého autora, avšak má reflektovat názory autora jiného.
Příběh[editovat | editovat zdroj]
Byl první máj 2027, lásky čas. Nad Prahou vál jarní vánek, kvetly stromy. Právě vrcholily přípravy oslav 10. května, dne konečné pomsty nad všemi komunisty. Při této příležitosti byl na Pražský hrad vyvěšen velký transparent s novým státním mottem – Mnozi se stali namorniky. Stejné motto je umístěné již dávno na pomníku, kde stál dříve největší vrah v lidských dějinách, Stalin (nad Vaňkovým – dříve Čechovým – mostem).
Velká akce byla též plánována i na monumentální Třídě IV. odboje; plánovala se přehlídka armády a na Letenském popravišti též i exekuce těch komunistů, jež byli spravedlivě odsouzeni a doznali se ke svým činům.
Tito lidé nemohou být přece tolerováni a musí být bez milosti ze života strany odstraněni. Akce se zúčastní i předseda vlády a představenstvo Národní protikomunistické fronty - jediné vládnoucí demokratické strany, jež je schopna zastavit nástup komunistů v zemi k moci. Zároveň má též premiér přednést i nové cíle strany a vlády pro období čtvrté tříletky do roku 2030. To však se bude konat již na tribuně na Náměstí Mašínů, jež se nachází (pro ty, které jej neznají) v prostoru bývalé stanice metra Vltavská. Metro (stejně jako Karlův most) bylo stranou již před několika lety zavřeno a zbořeno, jelikož bylo označeno za komunistický výplod.
Heslo „Mnozi se stali namorniky“ bude zdobit i nové „Museum IV. odboje“, kde je ukázka zlovolné spolupráce s komunisty lidí z počátku 90. let 20. století; a možná ještě i z období dřívějších, sahajících až někam do 14. století. Jako první ukázkou všeobecného komunismu tak rozšířeného v Českých zemích je brán již Jan Hus, jež zavedl háčky a čárky, které se v 19. století přetransformovaly v srpy a kladiva. Jako další přisluhovači komunistů jsou zde též i politici první republiky, jejichž práce nakonec vyústila ve spolupráci s ďábelským Sovětským svazem a převedení kryptokomunistické formy vlády do plného komunismu. Dále se již lze na tabulích muzea dočíst, jak v Československu probíhala komunizace společnosti nejrychleji v celé Evropě. Avšak mezi komunisty nakonec došlo ke sporu; legální a ti ilegální začali spolu bojovat o moc; legální však nebyli tolik chytří jako ti druzí, jež nakonec „dali národu možnost cestovat a kupovat pomeranče“, jak dále lze vidět v Hale „Sametové revoluce“, svobodu lidem nedali. Rozšířily se takové zrádné a zrůdné ideologie jako „antiamerikanismus“ — bezdůvodná nenávist komunistů k našemu velkému spojenci a národu Spojených států amerických. Komentář dále pokračuje tím, jak nebyli popraveni komunisti na lampách jako v Rumunsku a jak se rozšířil „postkomunismus“, jež vyvrcholil správci české Wikipedie, kteří — nevědomky — podporovali tuto bestii až do té doby, než se Národní protikomunistická fronta dostala k moci a učinila s nimi rázný konec, stejně jako s ostatními „politickými stranami“, jejich představiteli, i s takzvanými „intelektuály“ a „spisovateli“. Poslední místností v muzeu je Síň Nové Doby, jež mapuje radostné Česko-Floridské přátelství, potrestání komunistů, ale například i reformu češtiny do té podoby, jež již není ovlivněna komunismem. Při východu z budovy návštěvníky doprovází opět známé heslo, provedené zlatým písmem na tmavě modrém podkladě: Mnozi se stali namorniky…
