František Palacký
František Palacký (anglicky Frank Ásgardsky) byl český národní budík a hipstorik.
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Malý Franta se narodil (dost neočekávaně jako miminko) v Moravistánu a to v rodině, která pořád kvůli něčemu protestovala, čili to byli protestanti, milá děcka. Byl pátým svištěm z dvanácti, což svědčí vo tom, že vo Star Treku neměli tehdá ani šajna. Študoval ponejprv v Kuníně na mlékárenské škole a pak na votcovo přání, aby se stal černoprdelníkem reagoval tím, že se stal vychovatelem děcek zazobaných papalášů z Uher.
Páč ale mladej Franta díky mechtlím se smetánkou přičuchl k nóbl společnosti a móresům, sem tam si udělal nějaký ty konexe čili styky, začal z toho filosofovat. Nic proti tomu, každej sme v mládí udělali nějakou tu volovinu, že jo, jenže von se k tomu všemu naučil i nějaký ty cizácký jazyky. Zejména pak nemčinu, ruštinu, uherštinu, portugalštinu a francouzštinu s angličtinou. Jak vidíte, byl jazykově vybavenej pro případ každý z možnejch válek, aby se sofort mohl přihlásit k vítězné mocnosti, jakkoli se to u žabožroutů zdá nemožný. Jinak ovšem taky poměrně slušně sekal latinu.
Achtung! Bнимание! Alert!
Tudlencten vocstavec nebo celej ártykl sou napcaný soudobou novobarokní poetickou češtinou, leč furt ještě předreformním pravopisem, což sitze nedělá dobrotu, nač však sere pes.
Navíc Franta Palackejch řiká že cajk.
Dospěláctví[editovat | editovat zdroj]
Někdy vokolo roku 1819, ve čtvrtek ráno v 7:13, když posnídal něco teplého knäckebrotu a zapil to výborným pašovanym mátovým thé, dostal vnuknutí a náhle se rozhodl věnovat české historii. Probrnkl kontakty v mobilu, našel numero na Jungmanna, slovo dalo slovo, Jungoš ho zapřáhnul, dal mu práci a protože se mu líbilo, jak mu to mladý ztepilý František dělá, už si ho nechal do konce života jako kámoše. František taky makal pro Dobrovskýho, což byl další z vykutálených budíků a aby měl klídek na práci, tak si nabrnknul mladou Měchurovou, co byla slabá na srdce. S ní si spíchnul dva sviště - Jéňu a Máňu, co si pak nabrnkla F.L.Riegera, což byl taky budík. Páč ale jeho žena byla chabrus na prsa a myjokard, jak sme si řekli, vajchovali spolem štando péde imrvére a taky furt do francouzského Nice a taky do Neapole. Prej do lázní, ale my víme svoje, páč v Neapoli je tak akorát skládka.
A dál?[editovat | editovat zdroj]
Fanouš byl ale fakt hustej týpek a ve svejch proslovech valil bomby. Vokolo járu 1929 založil první českou Necyklopedii, což byl tak kolosálně pokrokovej počin, že to byl akorát tak průser, lidově řečeno mu to neklaplo. Za dva roky na to ji však přejmenoval na Matice česká, což byl bezceler, lidi sypali mergle jak zjednaný a von si za utrženou škváru mohl vydávat knížky, co by si jinak lidi nekoupili. Necy pak vydal až jeho vykutálenej zeťák, kterej ji pojmenoval po sobě jako Riegrův sloník naučnej.
Jak Fanda dospěl nejen fyzikálně, ale i momentálně, tak se vrhnul do politiky, páč pochopil, že takovou sebranku, jak sou Češi, pomocí knížek nenapraví. Což opět potvrzuje, že Palackej byl vizonář, páč to tak nějak funguje dodnes. Fanouš účinkoval v Národním výboru, Národních novinách, ve všem, co mělo v názvu slovo Národní. A v říšskym sněmu, tam hrál taky.
Poslance tam hrál, byl váženej a uznávanej a i jeho politický voponenti moudře kývali hlavou, jakože to má Fanda vychytaný a ví, kde má ručník. Takže mu pak začali řikat "Votec národa", páč jako ty historický knížky a tak. Což jako byla klika, páč dyby mu řikali "Votec vlasti", tak to by byla mejlka, páč tendle titul užívá Karel IV., dej mu pámbu lehkej sarkofág.
Tak jako některý lidi chovaj koně, křečky, Ovčáčky nebo jinej dobytek, Fanda choval naději. Naději, že ještě v roce 1849, kdy mu bylo pade, se jako revoluce udrží, jenže houbelec, tůdle nůdle a aniprd, velebnosti. Státní moc na něj poslala benga, ty na něj dávali Bacha a sem tam i majzla, což už bylo na něj moc a tak na politiku hodil kakáč a stáh se do ústraní. Manža byla hepy, už nemusela celý noci čekat u svíčky až se vrátí z toho budíkování, že jo, měli čas na ty lázně a tak. No a páč neměl do čeho píchnout, tak si psal ty svoje povídačky, co krásně počesky pojmenoval "Geschichte von Böhmen" (Ksichty z Čech, nebo tak něco), což byla asi taková obdoba Facebooku.
No a páč jako dyš máte na hřbetě přes pět křížků a dou po vás flojdi jak slepice po flusu, tak si už nechcete moc pálit prsty, vyskakovat si a vůbec bejt viděnej, takže nechal špinavou agitační práci a to budíkování na zeťákovi Riegerovi, což byl taky budík, jaxme si už řekli. A sám si cestoval všude po Evropě. Jenže když se jeho drahá a milovaná žena odebrala do věčných lovišť, Fanouš si opět namaloval válečnýma barvama vobličej a vyrazil znovu, lépe a radostněji dělat stavět národ do latě. I Franta Pepa Jednička musel uznat, že je Fanda hustej a že jako dobrý a respect, bro a tak a tak z něj udělal doživotního poslance panské sněmovny, ačkoli Fanda neměl žádnýho šlechtitelskýho titula. Krom toho Votce národa, ale to si nemohl napsat na vizitku, takže se to tehdá tak nebralo, děcka. Fakt. Nebralo. Divná doba.
Fanda se vodebral na věčnost 26.květence 1876 a byla to fakt velká katastrofa, páč jak sme si řikli - Votec národa. A taky jako velikej kápo a věděl. Dodnes si ho lidi berou do huby s úctou.
„Máš keců jak Palackej“
- lidová slovesnost
Shrnutí[editovat | editovat zdroj]
- Založil první Necy! - Frajer
- Najmul si na špinavou práci zeťáka. - Hustej gangsta
- Poslancoval a měl respekt Franty Pepy Jedničky - Restecp, bro
- Má fotku na litru. - Závidíme
Vzato vokolo kolem dokola, společně s Jardou Cimrmanem a Jenikem z Husince to byl jeden z největších řízků, který naše heimat poznala.