Jednoslabika

Je-dno-sla-bi-ka je jen kus slov, co je z nich řeč. Je to to, co tvůj hlas dí, když chceš říct víc či míň slov.

Teď však mlč a slyš, co chci říct, ač je to jen kec a žvást!

med

Byl kraj, v něm les, a v něm stál dům. Tam žil pán. Ten pán měl sad a úl, jenž byl pln včel. A ten med, ňam, ňam! Byl den. Pán vstal, zív, chcal, a pak chtěl vzít med na trh. Vzal sud (v něm med) a šel. Šel sám přes les, kde žil chlap, co furt pil chlast a měl meč. Chlap mu chtěl vzít med, a tak šel, a před něj si stoup. Řek: „stůj, mám meč, heč!“ Pán se lek, pak však vzal sud a vrh ho naň. Sud bum, sud křách, a chlap pad. Pán šel dál. U bran stál kat, a tak mu pán řek, kde pad ten chlap. Kat šel v les, pak zas zpět, a ten chlap s ním, ač se moc bál. Kat řek: „Moc dík! Ten chlap je zlý.“ „Chlap řval: „Ne, to je lež“ Bum a šel zas na zem. „Co se s ním srát!“ řek kat. „V loch měl by jít.“ děl pán. A tak šel zlý chlap v loch, kde měl teď žít, a jak tam šel, moc lkal. Pán stál u bran a chtěl jít tam, kde byl trh, když vtom kat vzhléd naň. „A co ty tu chceš?“ Děl ten kat a při tom se smál. „Jen dát med na trh a vzít si dom groš či dva.“ řek mu na to pán. „A sex chceš?“ Ptal se kat. Je tu dům, a v něm ta, co je blond. Ta ti za groš dá!“ Pán na to: „No tak jo! Dem tam? A tak šli za tou blond. Šli v dům, a pán zřel, že mu ční pyj, páč měl na to už fakt chuť. „Jsme tu!“ řek kat. Byl tu však jen on sám a ten pán. „Kde je ta blond?“ chtěl pán znát. „To jsem já!“ řek kat a jak se smál, pán zřel, že je fakt blond. „Fuj, tak to ne!“ řek a vztek v něm vřel. Pyj mu zas kles. Kat si před něj stoup (tak, jak dřív stoup si ten zlý chlap) a řval „Hej!“ Řval tak, až na něj prsk. Pán už měl dost vztek. „Pročs na mě prsk? Co po mě chceš?“ chtěl pán znát. „Tvou smrt!“ řek ten kat, vzal kord a ťal. Kord svist, pán však byl hbit, kord chyt, škub, a zbraň mu vzal. Teď to byl on, kdo měl kord, a tak ho vzal, a než kat stih cos říct, do něj ho bod (páč měl fakt vztek, když ten kat se doň tak sral). Kat si klek, chyt si hruď, v níž měl ten kord, a blil krev. Chtěl řvát „stráž!“, řek však jen: „chr“ (to jak blil krev), a pak hned chcíp. Pán ho vzal a táh ho pryč, páč se bál, že to, jak ho tak bod až chcíp, je zlý čin. Chtěl ho skrýt, a že měl dost sil, tak ho chyt a mrsk s ním pod most. „Žbluňk“ – To byl zvuk, jak tam ten kat spad. „Tak, a teď už ten trh!“ Pán vzal sud, co v něm byl med a pěl: „Mám tu med, kup jej hned, ať už jsi kluk či děd!“ Jak tak pěl, hned tam byl dav. Lid měl hlad, a tak chtěl med. A tak jim ho pán dal (za groš) a šel si dát rum. Byl rád, že to zvlád, a tak dost pil. Jak tak pil, spad pod stůl, u nějž si sed, a tam spal. Zdál se mu zlý sen. Byl v něm kat, měl meč a chtěl mu stít pyj. Fakt se lek, a tak chtěl vstát, a né spát dál, když v tom zřel, že u něj kdos stál. Vzhléd a zas se lek. Vždyť ten, kdo nad ním stál, byl sám pan král! „Jen klid.“ řek král, když si všim, že pán z něj má strach. „Já tě mám rád! Ten kat, cos ho zbil, byl zloun, prý chtěl se mnou spát a měl ho jak strom. Jsem rád, že je po něm. Chci ti dát dar!“ „Pán na to „Co je to za dar?“ Furt se bál, že je to lest. „Můj hrad“ řek král, a fakt mu ho dal. „Je tam dvůr, sál, trůn, a když chceš, smíš spát s tou blond.“ Král naň mrk. „Vím, že to máš rád.“ A tak měl pán hrad, však že měl moc rád svůj dům, u nějž byl úl, tak v něm žil dál a na hrad šel jen, když chtěl mít sex s tou blond, co má prs jak říp.

Tak, to je vše, co smím říct.

Dík, žes to čet, ač to psal blb. Jsem moc rád. Chceš li se smát, a ne jen znát fakt, tak čti též zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Slabika