Lord Voldemort

Lord Voldemort (Tom Marvolo Riddle)
Biografické informace
Pohlaví	muž
Diagnóza	Vizionář
Barva očí	tmavé
Vlasy	ne
Rodina	ne
Děti	ne
Národnost	Velký Brit
Povolání	vrcholový manažer komunitního hnutí

Lord Voldemort byl největší kouzelník v Anglii v období padesátých až poloviny devadesátých let 20. století.

Historii píší vítězové a proto je v nemálo aspektech Lordu Voldemortovi zbytečně nasazována psí hlava. Může za to samozřejmě levicový konglomerát neziskovek v čele s influencerkou J. K. Rowlingovou a jí nastrčenými postavami Harry Potterem, Hermionou Grangerová a tím zrzkem, co mu nemůžeme přijít na jméno. Některá tvrzení sice obsahují zblo pravdy, ale pojďme se na problematiku podívat nezaujatě, z nového pohledu a shrňme si Voldemortovy vlastnosti.

Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Lord Voldemort na české Wikipedii.

Studentská léta

Lord Voldemort, tehdy ještě znám pod dívčím jménem Tom Marvolo Riddle, měl ve škole velmi dobrý prospěch. Dalo by se říci, že byl premiant a to i přes násilné prostředí, které v jeho rodině panovalo. Stejně tak je možno konstatovat, že měl na koleji i pár kamarádů, což není samozřejmost a dokládá to jeho společenskou povahu. V průběhu studii si vedl deníček, což je chvályhodná činnost, při které se jedinec zlepšuje ve slohu, gramatice a udržuje si tak mentální svěžest. Psaní deníčku je známá terapeutická metoda prevence deprese a jiných civilizačních chorob. Byl ted uvědomělý a o své zdraví a život náležitě pečoval.

Aktivně se zajímal o zvířata, zejména o často opomíjené plazy. Svého hadího mazlíčka Naginiho měl opravdu rád a kdo má rád zvířata, ten nemůže být špatný člověk. Steve Irwin by nepochybně souhlasil, protože jen díky takovým lidem je možné překonat společenské stigma teraristů. Ve škole projevoval velké nadání na cizí jazyky, zejména ssykavky mu šly velmi dobře. Byl velmi sečtělý a zvídavý a přečetl prakticky všechno dostupné -knihy, popisky na obrazech, ba i cedulky na záchodcích. Měl klasickou a jasně artikulovanou angličtinu. A se srozumitelností jsou na štíru i některé veřejně známé postavy. Psal velmi úhledným a dobře čitelným písmem, přičemž používal stylové klasické pero. Byl též velmi dobrý v anagramech, to je již dnes také pozapomenuté literární umění.

Skvěle vařil, některé jeho lektvary patřily mezi opravdovou Haute Cuisine a s chutí by je okopíroval i Gordon Ramsey, Jamie Oliver nebo Magdalena Dobromila Rettigová. Byl velmi inteligentní, aktivně bádal, vynalézal nová kouzla a ty pečlivě katalogizoval a zapisoval do svého bloku. Na jeho pracech stavěli další badatelé a byly obsahem nejedné přednášky novým studentům.

Již v mládí se nebál mít velké sny a myslet mimo obvyklá schemata. Do poslední chvíle byl velmi milý a úslužný a nebál se pracovat v obchodě jako prodavač.

Kariéra

Lord Voldemort se vypracoval prakticky z nuly na absolutní vrchol v oboru. Dokonalý self-made man. Jen s pomocí vlastního úsilí, cílevědomosti a orientaci na kariérní postup se stal prakticky perfektním manažerem. Svůj projekt založil na společenském přínosu utlačované skupině obavatel a neúnavném boji za jejich místo na Slunci. Přesně věděl, co chce a jak toho chce dosáhnout. Nebál se mít velkou vizi a tu dokázal podřízeným patřičně prodat a motivovat je k vyšším výkonům. Jeho sen sdíleli všichni s nadšením. Svým zápalem a psychologickým koučováním dokázal strhnout celé davy a i přesto si jeho organizace uchovala velmi plochou strukturu bez middle managementu, který jen buzeruje, vyžívá se v byrokracii a Excelových tabulkách a nijak nepřispívá k dobrým výsledkům. Firmu tedy tvořil jen šéf a pak plebs, jak to má být. Přesně definované, snadno pochopitelné úkoly - žádné vágní zadání a nesmyslná kritéria úspěchů.

Neměl rád a netoleroval lháře a fluktuanty. Dokázal ovšem ocenit loajalitu a i dbát na kulturu své komunity. Jeho teambuildingy byly legendární a o zábavu nebyla nouze. Jeho smích byl nakažlivý jako spalničky v mateřské skolce - když se smál on, smáli se všichni jeho přátelé až se za břicha popadali. Možná byl sem tam trošku krutý a sadistický, ale humor rozhodně nechyběl. Uměl stát pevně nohama na zemi, ale když se to hodilo, byl i hlavou v oblacích. Totéž vzrušení dopřál svým spolupracovníkům a nepřátelům. V tomto nečinil rozdíly.

Svým působením zaměstnával i kouzelnické policajty, aby mohli dostávat výplatu a uživit své rodiny, což v poválečné době ani v období Studené války nebylo jednoduché. Vytvořil rozsáhlou síť informátorů, které propojil zcela novátorskou komunikační sítí. Síť, zbudovaná pomocí zdarma distribuovaných tetování byla uvedena do chodu hned napoprvé, zjevně měl tedy i znalosti z oboru Projektového řízení a to je obvykle učivem až Vysoké školy. Ty nemohl v Bradavicích získat, takže tyto znalosti musel nastudovat sám, pravděpodobně studiem Necyklopedie a jiných důvěryhodných zdrojů.

Ač se to může zdát povrchní, je třeba mluvit též o vzhledu. Lord Voldemort vždy chodil hladce oholen a neexistuje precedens, kdy by za svůj 71 let dlouhý život strkal nos do cizích věcí. I přes tělesný handicap měl zdravé sebevědomí. Jeho profil připomínal sfingu v Egyptě po příjezdu Napoleona a Michael Jackson by se od něj mohl učit, jak se vyrovnat s drobnou vadou na kráse. Stejně tak při případném polibku nemusel naklánět hlavu na stranu, jako to dělají obyčejní lidé. Odmítal též používat šampony, které byly v té době všechny testovány na zvířatech a byly díky ftalátům a mikroplastům schopny vybít vodní živočichy jako Babišova DEZA Bečvu.

I přes svou popularitu si nepotrpěl na nějaké extravagantní oblečení a chodil dál v tmavém hábitu. Žádná růžová jako Umbridgeová, žádné pózování s pávy. Jeho oděv, byť skromný, byl vždy čistý a elegantní - nikdo jej nikdy nespatřil s podolkem nebo s ponožkami v sandálech. Měl více zubů a v lepším stavu než průměrný návštěvník demonstrací pořádaných hnutími SPD a Stačilo! a zjevně měl mocné mužské kouzlo, když dokázal upoutat Bellatrix, která byla vdaná a navíc ještě těhotná.

Je třeba též zmínit, že měl vytříbený vkus. Všechny ty staré tretky starožitnosti - to byla ale vskutku nádherná sbírka.

Společenské konvence

Dodržování společenských konvencí a dobrých mravů bylo beze sporu Voldemortovou silnou stránkou. Například respektoval školní rok, termíny zkoušek a na Harryho útočil vždy až po ukončení vyučování, aby neohrozil známky ostatních. Byl rovný a namísto krvavých jatek války mezi armádami preferoval osobní souboje, aby minimalizoval materiální škody a lidské oběti. Před soubojem se svému sokovi uklonil - vskutku rytířské chování a mravy, které se dnes již nevidí. A jeho trpělivost i v napjatých momentech byla enormní. Vždyť nechal Nevilla domluvit! Nevilla, chápete?

Koneckonců - byl to lidumil - při vraždě Jamese dal Lilly šanci uniknout, ale ta byla příliš umanutá a fixovaná na to děcko. Neměl tedy na výběr. A existuje moment, kdy byl schopen obejmout cizí dítě vlastníma rukama a nebál se tak projevit své emoce veřejně. Bylo to tak dojemné a nenucené gesto, že dokonce i otce dítěte píchlo u srdce a přihlížejícím se zatajil dech. Ano, měl velký smysl pro dramatičnost a Shakespeare by z něj plesal radostí, ale i to patří k dobrému tónu v lepší společnosti.

Majstrštyk

Ovšem jeho vrcholným kouskem byl trolling. Dokázal, že se všichni čistokrevní poklonili a sloužili mudlovi z jakéhosi neznámého rodu. Je to podobné, jako by plavovlasí modroocí árijští Němci poslouchali na slovo někoho tmavovlasého, paťatého, permanentně na pervitinu, s jedním varletem a odkudsi z Rakouska. Zcela absurdní představa!

Byl neuvěřitelně konzistentní. Možná padouch, ale konzistentní. To se nedá říct o všech veřejně činných osobách. A ruku na srdce - kdo z nás netoužil někdy vyhladit lidstvo nebo zabít rozmazleného privilegovaného fracka? Jen si vzpomeňte na tu středeční poradu s vedením firmy o vyplňování nových výkazů nebo na čtvrteční nákup v Kauflandu, když vám ten malý nezbeda pošesté naboural vozíkem do kotníku, co pak otekl, pulzovalo to v něm a zmodral. Úplně normální věc.