Povodně
|
Černý humor je specifický druh humoru a komiky založený na tom, že paradoxně vyvolává smích prostředky, které ve své podstatě vůbec k smíchu nejsou. |
Povodně (v jednotném čísle povodeň, toto označení se však pro menší dramatičnost prakticky nepoužívá) jsou přírodní katastrofou, pohromou a neštěstím. Z fyzikálního hlediska se jedná o nenadálý vzestup vodní hladiny spojený se zvýšením průřezu (odborně řečeno průtoku) vodního proudu.
Příčina povodní[editovat | editovat zdroj]
Povodně mohou mít více různých příčin. Podle nich se povodně dělí na povodně za které může vláda, povodně za které mohou klimateroristé, povodně za které mohou oni, povodně za které může někdo jiný, a jen velmi vzácně se vyskytující povodně za které si můžeme sami.
- Povodně za které může vláda - tyto povodně vzniknou kvůli tomu, že vláda země není dostatečně akční a pohotová, nevšimne si, že už dlouho prší, nebo nemá vypuštěné přehrady než začne pršet. Tyto povodně pak obvykle jen zhoršuje lživá povaha politiků, kteří tvrdí, že všechno dopadne dobře, zatímco nám voda bere kůlničku u potoka, a ještě u toho sedí ve vrtulníku nebo postávají někde na přehradě a tváří se soucitně a zainteresovaně. Povodně za které může vláda bývají často roznětkou společenských reforem, revolucí, nebo alespoň výměnu politických stran, ať už na komunální, nebo státní úrovni. Nejkatastrofičtější povodní za kterou mohla vláda byla velká povodeň v roce 907, která přispěla k pádu Velkomoravské říše. Vláda tehdy mohla za to, že ještě nebyl vynalezen beton, neexistovaly přehrady a stát ležel v jedné velké bažinaté nížině.
- Povodně za které mohou klimateroristé jsou povodně způsobené tajuplnými zbraněmi globální destrukce, které tajně a samozřejmě se zlými úmysly postavili Američané/Ilumináti/Svobodní zednáři/Židé/někdo jiný (nehodící se škrtněte) na Aljašce/Sibiři/bezejmenném ostrůvku v Pacifiku/Portugalsku/jinde (nehodící se škrtněte) a nyní ji využívají, aby přiblížili vznik nového světového řádu/konce světa/vlády multikulturalismu/celosvětového fašismu/vlády věcí veřejných/něčeho jiného (nehodící se škrtněte). Obvykle sice není zcela jisté, jak k jejich záměru přispěje kupříkladu vytopení nějaké vesnice na Moravě nebo spadlý mostek na Liberecku, to je ale jen detail. Více podrobností v článku Konspirační teorie
- Povodně, za které může někdo jiný - povodně způsobené obvykle nepřipraveností hasičů, kteří nestihnou postavit hráze (není ale zřejmé, proč by měli hasiči něco stavět, když mají hasit), neschopností meteorologů, kteří nedokážou předpověď počasí na měsíc dopředu, vinou vodohospodářů, že nemají větší přehrady,nebo že vůbec mají přehrady, hloupostí komunistů, že zregulovali řeky, hloupostí porevolučních politiků, že nezregulovali řeky, arogancí sousední vesnice, že si postavili vyšší hráz než my, neodborností zedníků, že nám postavili nevodotěsnou zeď, blbostí projektantů, že nedomysleli protipovodňová opatření, bezohledností průmyslníků, že oteplují planetu, drzostí houbařů, kteří z lesa ukradli houby a vodu tam teď nemá co zadržovat, nebo pomýlením klimatologů, že si nevšimli, že je doba ledová. Takto určený viník je obvykle během povodní vystaven lynčování.
- Povodně za které může ještě někdo jiný jsou povodně, u kterých není zcela přesně znám viník, zato je ale jisté, že je někdo způsobit musel. To není přece možné, aby zase byly povodně, to prostě někdo musel udělat něco špatně. Vždyť dřív žádné povodně nebývaly!
- Povodně, za které si můžeme sami se vykytují jen výjimečně, a spíše než o povodních v jejich případech mluvíme o škodách jimi způsobenými. Jde třeba o vyplavení sklepa, když jsme zapomněli otevřený kohoutek, povodně ve vesnici, která byla chytře postavena ve vyschlém korytu řeky, povodně, které smetou kůlničky postavené dole u potoka, novou čtvrť vybudovanou na těch levných pozemcích na místě bývalé bažiny, povodně, které zase jako každý předchozí rok zatopí tu ulici u řeky, nebo povodně, které způsobí zvětšený průtok vody v potůčku, který jsme narvali do betonové roury pod náměstím.
- Za povodně můžou řeky
- Odposlechová služba zjistila jak to doopravdy bylo:
Odposlech: Setkala se Vltava s Labem a povídá, co budeme dělat červen, a zima jak v Rusku?, Labe na to, tak co bychom dělali, zatopíme !
Konec povodní[editovat | editovat zdroj]
Jako se povodně liší příčinou, liší se i ukončením. Povodně totiž vždy musí ukončit nějaký zásah shůry, deus ex machina, superhrdina a zachránce státu. Povodně mohou ukončit:
- Blaničtí rytíři - zatím ale stále čekají, až přijdou ty úplně nejhorší povodně.
- Meteorologové - zařídí, že už nebude pršet, hurá.
- Vodohospodáři - prohlásí, že už nebudou odpouštět tolik vody.
- Vláda - v přímém přenosu sdělí, že to nejhorší je za námi a že to všechno zaplatí (bez ohledu na to, jaké procento finanční pomoci bude rozkradeno).
Popularita povodní[editovat | editovat zdroj]
Povodně jsou velice populární záležitostí. Svým zvláštním kouzlem přitahují veškeré obyvatelstvo z širokého okolí a komu se nepoštěstí, že ho povodně zasáhnou doma, ten alespoň vyráží do terénu na procházky s foťákem a pořizuje kvanta hodnotných dokumentárních fotografií.
Stejné popularitě se těší povodně i mezi novináři, kteří ihned po jejich vypuknutí vyráží do terénu a předhání se ve věrohodném a přínosném dokumentování situace - kde je kolik bahna, co všechno už je pod vodou, jak vypadá ta voda, kde všude je povodeň, co je to povodeň, co ji způsobilo, jak velká povodeň to je, jak si vede v porovnání s jinými povodněmi, jestli je lepší nebo horší než předchozí povodně, co si o tom myslí vláda, hasiči, meteorologové, klimatologové, prezident, anonymní bába od potoka, majitel chemičky (jen těch klimateroristů se nikdy nikdo neptá). V terénu získané poznatky pak jiní novináři, takzvaní páni redaktoři a takzvané paní redaktorky, servírují v nonstop povodňovém zpravodajství. Vzhledem k mrzké způsobilosti a nedostudovanosti mnohých reportérů a kameramanů sice obvykle dokumentárního materiálu bývá jen málo, ale to není na škodu, čím víckrát se nějaký záběr do zpravodajství pustí, tím důležitěji alespoň bude vypadat.
Povodně jsou, díky své mediální atraktivitě, také velmi populární u všech tunelářů, kroupčníků a defraudantů, neboť kvůli mediálnímu zájmu o povodně se často zapomene na jejich kauzy.
Měření povodní[editovat | editovat zdroj]
Povodně se měří čtyřmi způsoby - z hlediska průtoku, výšky, stáří a drahoty.
- Průtok označuje, kolik vody se řekou/potokem/ulicí valí. Obvykle to nic neřekne, protože hodnotu jako 2250 m³ za vteřinu si představí leda tak hydrologové, a dost možná ani ti ne, protože ve svých teoriích a pokusech obvykle pracují s pětimetrovými papundeklovými modely a kyblíkem vody.
- Výška značí, jak vysoká je hladina. není ale zcela zřejmé, odkud se ta hladina počítá. Jestli od hladiny moře, tak by ani na úrovni našich nížin (200 metrů nad mořem) neměla desetimetrová povodeň způsobit žádné škody. Jestli se to počítá ode dna řeky, tak to musí být jen totální odhad, protože drtivá většina koryt není všude stejně hluboká a přes tu špinavou vodu ani nikdo nemůže vidět, jestli se třeba nezanesla nějakým bordelem. Výška nad běžnou hladinou to taky nebude, především proto, že nic jako běžná hladina neexistuje, natožpak aby se dala zjistit v okamžiku, kdy už rozhodně běžná není. Poslední možností je odečítat výšku vody z velkého pravítka přitlučeného třeba k mostnímu pilíři. Nikdo ale samozřejmě neprozradí, kdo a proč pravítko přitloukl zrovna do výšky, kde je přitlučeno. Není divu, že výška hladiny nepatří do jednotek SI.
- Stáří - značně spekulativní hodnota založená na premise, že čím starší povodeň, tím je větší a tím více škod napáchá. Zcela jistě však nebyla tato premisa odvozena od mužů, kteří stárnou do senility a invalidity, ani od žen, které zrají do krásy. Stáří velké vody se tedy určuje tak nějak odhadem, dle hlasování místních obyvatel, a většinou se dost zaokrouhluje. Málokdy slyšíme třeba o jedenáctileté, nebo dvaačtyřicetileté vodě, zatímco padesátiletých, stoletých a tisíciletých je všude dost.
- Drahota je nejobjektivnější způsob měření povodní. Spočítá se jako součet všech škod způsobených povodněmi + součet hodnot všech pojišťovacích podvodů + předpokládané množství rozkradených peněz. Je zajímavé, že každá povodeň je dražší než ta předchozí.
Budoucnost povodní[editovat | editovat zdroj]
Povodně jsou běžnou součástí života člověka. Přesto se zdá, že v současnosti již začíná být běžný občan poněkud přehlcen a znuděn neustále se opakujícími, prakticky stejnými povodněmi, zodpovědní veřejní činitelé ve spolupráci se soukromými subjekty se proto snaží každou povodeň něčím obohatit. Jednou se vytvoří umělé jezero pokrývající celé Litoměřicko, nechá se spadnout kus Karlova mostu, jindy se nasadí skládací protipovodňové hráze, se kterými si hasiči i nenechaví spoluobčané užijí mnoho legrace, onehdy se zase vyhazují do vzduchu lodě. Do budoucna se uvažuje také o v USA osvědčeném ozvláštnění v podobě protržené přehrady, nebo z Číny známé utonutí milionu lidí. V Indonésii populární tsunami se bohužel pro naši zemi příliš nehodí, i když by si to rakouští aktivisté přáli.