Díogenés ze Sinópé
| |
|---|---|
| Díogenés ze Sinópé | |
| Biografické informace | |
| Pohlaví | muž |
| Diagnóza | kynik |
| Narozen | cca 400 před Kristem |
| Úmrtí | 323 př.n.l |
| Národnost | turecká |
| Náboženství | militantní filosof |
| Povolání | filosof, myslič, alkáč |
„Chlapovi, co mne nazval psem, jsem pochcal nohu. Proč byl překvapený?“
- Diogenes
Díogenés ze Sinópé, zkráceně Diogenes byl známý myslič, filosof a alkáč, co bydlil v sudu.
Diogenes a život[editovat | editovat zdroj]
Diogenes se narodil v tureckém Sinopé v rodině obchodníka se zelenou dužnatou zeleninou a byl to tedy Turek vod vokurek. Protože ale v té době bylo starověké Řecko roztahané jak dnešní Lovosice a zasahovalo i do Sinópé, měl Diogenes jak turecké, tak řecké občanství i pasy a mohl cestovat po celém Shengenu bez kontrol na hranicích. Sice mu to zabránilo v možnosti žádat o status uprchlíka v Evropské Unii, ale zas to měl bez papírování.
Přestože Sinópé nemělo regulérní vládu, ale osvíceného diktátora, díky centrálnímu plánování udeřila na kraj inflace a lidé přestali kupovat baklažány i okurky a místo toho investovali peníze do masa a hlavně do alkoholu, protože jen tam získali 40 %. Diogenův otec bojoval s poklesem prodeje jak mohl, ale záhy se ocitl na šikmé ploše. Zčásti protože se nechal kamarády zlákat k falšování peněz a zčásti proto, že mu na to místní berňák vzápětí přišel, protože použitá kopírka byla nekvalitní a na mincích zanechávala šmouhy a vodoznak.
Když šel pantáta bručet, padl stín podezření i na mladého Diogena. I když neexistuje jediný důkaz, že by Diogenes jakkoli do rodinného byznysu přispěl, ten raději neponechal nic náhodě a vzal čáru i s veškerou hotovostí, co doma našel. Původně plánoval se schovat v Bruntáli[1], ale Bruntálci byli děsná netáhla a ještě několik století se k založení obce kloudně neměli. Diogenes to dobře věděl, protože na ajnclíku hltal všechny hliněné tabulky, které přivezl do vsi místní poštmistr na dvoukoláku s vrzajícími koly taženém přestárlým oslem s bílou lysinkou na čele, mašlí na ocasu a zdeformovaným kopytem na levé zadní noze, což mu způsobovalo problémy v pravotočivých zátáčkách a v příkrých stoupáních a proto se vůbec nehodil pro rallye na šotolině v kopcích, jako ostatní oslové ze stejné stáje[2].
Každopádně, když to s Bruntálem neklaplo, zamířil Diogenes do Athén. Aby ho nikdo nepoznal, vmísil se do davu filosofů, kteří do města přinášeli sovy. Athény byly v té době centrem vzdělanosti, protože měli první vysokou školu. Tou byla třípatrová budova hned vedle nálevny U Diova blesku[3], která měla stejně dobrou pověst, jako pražská putyka U Pinkasů, jen se v ní točilo řecké víno a ne plzeň. V ní se scházeli nerdi, moudroprdi a podobné existence, bažící po prázdném tlachání namísto mlácení kladivem do rozžhaveného železa a podobně poctivých zaměstnání a Diogenes mezi netáhla ihned zapadl. Nejhlasitějším z moudroprdů byl jakýsi Antisthenes a právě toho si Diogenes vybral, protože ten měl na Twitteru a Instagramu nejvíc followeru a dokonce pár žen, kterým byly vidět kotníky a silikonem vycpaná prsa.
| Chcete-li se pobavit, a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Díogenés ze Sinópé na české Wikipedii. |  |
Antisthenes, který postavil celou svou profesní kariéru na negaci učení Sthenese, Diogena poprávu nesnášel a tak ho při kdejaké příležitosti neváhal majznout čakanem po kebuli. Tvrdohlavý Diogenes se však stal jeho nejoddanějším stalkerem a svou přítomností jej oblažoval až do smrti. Doslova, protože dlel i u jeho smrtelného lože, kde mu sebral hůl, jež byla odznakem nejvyššího bosse celé filosofické školy. Protože Diogenes měl v té době už plnovous a nosil bílé hadry, byl často zaměňován s Gandalfem a obyčejní lidé po něm chtěli nějaká moudra, kámen mudrců, přeměnu olova ve zlato a podobné kouzelnické kejkle. Gandalfa Diogena to sralo netěšilo a proto nad lidma zlomil hůl, rozházel všechny padělané mince i bankovky a začal se živit chudobou.
Chudoba byla tehdy v kurzu a v její propagaci dosáhl podobného věhlasu až Jan Hus, který pro věc přímo planul. Diogenes zvolil cestu tichého odporu, vzdal se pozemských statků i těch duševních a vegetil. Je znám nespočet příběhů, jak měl celý svět na párku a trávil život vysedáváním v sudu a zevlováním. Lidem to přišlo cool a fascinovalo je, když je Diogenes odháněl. Nechápali, jak může žít bez majetku, maje pouze jedny kristusky z předloňské kolekce v Lidlu, bílý lajntuch a vydlabanou misku z dýně. Když Diogenes zjistil, že pít se dá normálně z dlaní, teatrálně zahodil plesnivou dýni a neměl ani to. Bohatí Athéňané nevěřili svým očím a nabyli dojmu, že Diogenes ví, kudy běží zajíc a ví, kde má ručník. Což Diogenes nevěděl, protože ručník už dlouho nevlastnil a utíral si ruce do lajntuchu na zadku jako normální lidi.
Přestože chudoba cti netratí, na kase v Kauflandu s ní moc parády neuděláte a tak se Diogenes chca nechca musel nějak živit. Živil se převážně kritikou společnosti[4] a disputacemi s ostatními filosofy. Zejména na Platóna měl pifku jako sviňa, protože Platón pochlastával víno a obletovaly jej bohaté ženy. Lidé mu tleskali a sem tam hodili i nějakou tu kačku, takže měl na chleba a sem tam i na mělnické čůčo.
Diogenes a humor[editovat | editovat zdroj]
„GTFO, bro, stíníš.“
- Diogenes k Alexandrovi Velikému
O Diogenově smyslu pro humor se vyprávějí dlouhé příběhy. Například ten, jak k němu přišel pro radu s kompem Alexandr Veliký a Diogenes mu odpověděl, že to má restartovat. Vděčný Alexandr, který mohl konečně dohrát další level Prince of Persia se jej poté optal, co pro něj může udělat. Diogenes mu řekl, ať odprejskne, protože mu stojí ve Slunci. Ale řekl to diplomaticky a tak si z toho Alexandr nic nedělal a nenechal ho rozčtvrtit koňma nebo hodit dravým mandelinkám, jak se tehdá slušelo a patřilo.
Humorné bylo také Diogenovo pobíhání po Athénách za pravého poledne s lucernou a pokřikování, že hledá člověka. Co tím chtěl říci nevíme, ale zato víme, že v jedné tmavší uličce potkal člověka, který sice neměl mozkové buňky na filosofii, ale zato měl ostrý nůž a který si ten den pořídil veliké zklamání. Diogena nejenže nechal naživu, ale dokonce mu dal i nějaký ten groš ze svého, protože mu ho bylo líto. Byla to zřejmě první loupež, kdy oloupený něco získal, ale takový byl již život starověkých filosofů - plný napětí a dějových zvratů, že by se i Jaroslav Dietl divil.
Největším Diogenovým vtipem ovšem bylo tvrzení, že touha po majetku je nešvar a ženy by neměly být spoutány manželstvím, ale volně dostupné pro všechny. To je jistě zajímavé tvrzení a rozhodně i dnes by se našlo nemálo mužů, kteří by rádi své ženy dali do placu volně k rozebrání a to včetně tchýně a toho hysterického raťafáka. Diogenes byl tak vlastně zakladatelem myšlenky firemní flotily, kdy si zaměstnanec na služební cestu vybere aktuálně volné vozidlo a projede se. Svým způsobem to byla tak fascinující idea, že by měla být součástí Komunistického manifestu a volebního programu strany Stačilo!.
Diogenes a smrt[editovat | editovat zdroj]
Diogenes za celý život nenapsal jedinou knihu a dost pravděpodobně ani žádnou nečetl. Pravda, v té době mnoho knih nevycházelo - sem tam nějaká ta středozemní kuchařka nebo cestopis, ale kdyby chtěl, mohl si v klidu dojít do egyptské Alexandrie, kde by mu některá sličná knihovnice nějakou detektivku ráda půjčila. Diogenes byl na čtení líný a tak jeho nápady museli zapisovat jeho žáci. Největším zapisovatelem byl Kratés z Théb, později podnikatel v oboru lehkých drog a vynálezce kratomu.
Ke stáru to Diogena v Athénách moc nebavilo, protože tam byl strašný provoz a dost často mu omladina odkutálela sud ke kanalizaci nebo do místní firmy na zpracování ryb. V rybárně to sice smrdělo o poznání méně než u kanálu, ale Diogenovi to vnuklo myšlenku na exil. Při vyjížďce na výletní loďce se vychytrale nechal zajmout piráty, odvézt na Krétu, protože tam na dovolené ještě nikdy nebyl a následně prodat do otroctví. I to patřilo v té době k bontonu - například Julius Caesar se takhle nechal zajmout a prodat, aby posléze vládl celému Římu.
Diogena výhodně koupil kupec Xeniadés, bratranec Xeny domovnice. V jeho domě pak Diogenes žil až do konce života a kupcovy děti vedl ke skromnosti a střídmosti, takže si k Vánocům nepřáli žádné IPhony ani Playstationy a záchod jim stačil normální pozlacený a nemuseli mít hned na všem platinu. Jak by správně poznamenal Václav Klaus - ještě že se to neujalo. Kdyby to se to stalo módou a lidi se toho chytli, klesl by výběr daní a stát by přišel cugrunt a za co by se stavěly silnice a dálnice a z čeho by se platily dotace Agrofertu?
Přestože se celoživotní dietář Diogenes těšil dobrému zdraví, ta děcka ho vysála jako citrón a Diogenes krátce po svých 77. narozeninách umírá na přílišný stres[5]. Xeniadovi synové, celí život vedeni ke spořivosti jej pak hodili do kopřiv, čímž ušetřili nemalé peníze za smuteční průvod, plačky a pohřeb.
- ↑ Ano, Bruntál se skloňuje podle vzoru "prdel". Opravdu.
- ↑ Dobře, zde jsme byli možná zbytečně podrobní, ale to je protože vás máme rádi a chceme, abyste mohli učitelku ohromit svými znalostmi a dostali jste pěknou známku a mohli se tak vyhnout takovému tomu domácímu násilí. Navíc dobrý prospěch vám pomůže, abyste v budoucnosti měli pěkné, teplé místo v korporátu a nemuseli třeba tahat popelnice nebo provozovat jiné poctivé řemeslo.
- ↑ Restarace byla mezi obyvateli známa spíše pod starším jménem U roztržené prdele, protože servírovala velmi pikantní mexické tacos a ty byly mezi obyvateli obzvláště oblíbené. Něco jako kebab nebo trdelník u nás.
- ↑ Mohli jsme napsat normálně pičováním, ale přecijen děláte ty referáty a tak a každé zbytečné sprosté slovo je zbytečné.
- ↑ Podle některých pramenů možná na choleru, ale tomu se našinci nechce věřit - na Krétě je sice bordel a špína, ale že by to bylo až tak hrozné?