Daniel Herman
| |
|---|---|
| Adolpho Herrmann | |
| Biografické informace | |
| Pohlaví | 18 cm |
| Diagnóza | č. 88 |
| Narozen | 28. dubna 1963 Reichversteck Pequeño, Paraguay |
| Rodina | Bernd Posselt (manžel/ka) |
| Národnost | árijská |
| Náboženství | ateista |
| Sexuální orientace | lidovecký buzerant |
| Povolání | SS Gruppensexführer, politik, prase |
Spáchané hříchy |
pán Bůh mu je spočítá, my to dovedeme jen do pouhého nekonečna |
| Zajímavosti | |
| 1 | tento tvor je tak nezajímavý, že mu nebudem věnovat nic než pahýl! |
„Mám strýčka!“
"Daniel" Herman (vlastním jménem dle dobové matriky[zdroj?] Adolpho Conrado Herrmann Eichmann) (*28. dubna 1963 Reichversteck Pequeño, Paraguay) je bývalý SS Gruppensexführer pro protektorátní oblast Böhmen und Mären, náruživý cestovatel na trase Praha - Mnichov, na vedlejší úvazek pak ministr německé kultury ČR, toho času ve stavu vyobcovaném. Jeho strýcem je George Brady, údajný „přeživší“ holokaustu.
Mládí[editovat | editovat zdroj]
„Neserte strýčka, nebo oživím dědečka!“
Dolfík Herrmann se narodil necelý rok po úmrtí svého dědečka Adolfa, po kterém byl původně pojmenován a ke kterému by byl i tiše pohřben, než se omylem ukázalo, že matka jeho mrtvorozenost jen neohrabaně předstírá. Dětství prožil podle tajného zdroje z Mosadu v paraguayském komunitním kolchozu, kde se pod sombrerem vesničanů skrývala samá lepší společnost. Teprve v osmdesátých letech se podařilo mladému Herrmannovi díky zfušovanému výměnnému pobytu dostat pod modifikovaným jménem zpět do Sudet, což velice nelibě nesl jistý Josef Bláha z Českých Budějovic, dodnes čekající na paraguayské autobusové zastávce na návrat domů.
Puberta[editovat | editovat zdroj]
Hranatózní dispozice lebeční struktury páně Hermana byla s největší pravděpodobností způsobena neustálým otloukáním kancionálem, kterého užívala jeho submisivní pěstounka k prosazení svého názoru. Podle zápisků dr. Chocholouška, u kterého byl postpubertální Herman v léčení, jde skutečně o první zdokumentovaný případ protlučení knihy hlavou i s obsahem. Tato nesporná výhoda posloužila Hermanovi v jeho prvních letech v Československu, kde se dal na studia teologie. Své profesory i žáky uchvacoval doslovnými latinskými frázemi i znalostmi v oblasti chlapecké výpomoci, díky čemuž strmě erektovala i jeho kariéra.
Dospělost[editovat | editovat zdroj]
Teprve na přelomu tisíciletí Herman pochopil, že nezřízený kněžský život není ideální pro emočně neukojeného ateistu, a tak z církve odešel. Novou kariéru zahájil ve struktuře, se kterou měl přirozené blízké kontakty, a o pouhý rok později byl již jmenován SS Gruppensexführerem pro protektorátní oblast Böhmen und Mären. Tuto skutečnost velice neurvale ohodnotil předchozí SS Gruppensexführer, který se demonstrativně pomočil a usnul. Nelze se mu divit, jelikož tuto funkci nabyl Herman nadstandardním postavením před vysoce postavenými členy SS – tohoto postavení již starý pan hrábě bohužel nedosáhne. Nedlouho poté se Herman v zákulisí sjezdu SS Sudetendeutsche Landsmannschaft omužil přímo s Berndem Posseltem.
Zralý věk[editovat | editovat zdroj]
„Nikdy jsem nehajloval, to jen mí psi skáčou tááákhle vysoko.“
Ve své vysoké funkci velice snadno infiltroval Herman morálně zcela bezzásadovou partaj lidovců, kteří mu pomohli až na místa nejvyšší, do parlamentu a vlády. Tam účinně zastává zásady, jež plynou z transformovaných dogmat Velkoněmecké říše a formou odboje se snaží dosáhnout konečného řešení otázky německé remízy z druhé světové války.
Během jeho řádění na ministerstvu aktivně bránil vstupu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua na českou půdu. Netanjahu, který je jinak v Praze a na Hluboké pečený-vařený, během Hermanova ministrování zažil (a přežil) 17 (a tudíž prvočíselný počet) pokusů o atentát.
Stáří[editovat | editovat zdroj]
Roku 2016 se do širšího povědomí dostal svou kauzou se strýčkem tetičky bratra babičky tchýně z pátého kolene, jistým kanadským obchodníkem s kovovým odpadem Bradou, kterému nakonec stejně medajli nedaj-li.
Smrt[editovat | editovat zdroj]
Hvězda Adolfa Hermana zhasla 21. října 2017, kdy voliči lidovců velice překvapivě ukázali kousek charakteru a poslali jej na politické smetiště. Těsně před svou politickou smrtí projevil charakter i sám Herman a několik minut před svým konečným skonem konvertoval od lidovců k zemanovské víře.[1] R.I.P. in peace.
„Já to povím strýčkovi a ten vám vyhlásí válku!“
