Putinova válka proti vlkům
Tento článek se tematicky překrývá s článkem Ruská invaze na Ukrajinu.
To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.
| Válka s vlky | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 „Já chci mír!“ | |||||||
| |||||||
| strany | |||||||
| Putin | Zdravý rozum | ||||||
Putinova válka proti vlkům započala vstupem ruské armády do války mezi vlky a soby na území Sibiře 25. února 2022 a trvala až do 26. prosince 2025. Jedná se o důležitý válečný konflikt pro Rusko za vlády Vladimira Vladimiroviče Putina, který ovlivnil nejen válku na Ukrajině, ale také vlčí populaci v celé Evropě, potažmo celém světě. Odstartování války předcházely dlouhé rozepře mezi vlky a soby, kteří se dlouhodobě nemohli dohodnout na pravidlech soužití na stejném území, případně si určit hranice svých národů (nutno však podotknout, že stále pod nadvládou Ruska).
Vlci versus sobi[editovat | editovat zdroj]
Za celou historii těchto zvířecích stád na území dnešního Ruska, si nebyla ani jedna společnost schopna vybrat státní hymnu, vlajku, ani znak. To nevedlo k vytvoření vlastního státu, a tak docházelo ze strany jak vlků, tak sobů k nátlaku na Putina, aby je uznal jako národnostní menšinu žijící na území Sibiře. Nakonec u Putina uspěli v roce 2008 oba zvířecí velvyslanci (Drogan Garko za vlky a Ronnie Platko za soby) a podepsali takzvanou smlouvu Sobecky vlčí dar Putinova srdce. Ta zahrnovala pravidla společného soužití vlků a sobů na stejném území, jejich vzájemnou spolupráci v oblasti lovu, udržování správného pořádku v lese a také ochranu sobů samotnými vlky, protože sobi neměli vlastní armádu. Podle této smlouvy fungovaly obě společnosti bez větších problémů až do roku 2012, kdy člen vlčí ochranky Gregor Patrovič napadl soba Anatolije Jacka, jenž po 4 dnech daleko od stáda pošel. To rozpoutalo u sobů obrovskou nevoli, která vedla až k demonstraci na Sibiřském paloučku (12. září 2012), kde se vyjádřilo proti vlkům, dle policejních odhadů, na 42 000 sobů, kteří požadovali smrt člena vlčí ochranky, jež napadl Jacka a okamžité úpravy smlouvy Sobecky vlčí dar Putinova srdce. To se nakonec sobům povedlo a Patrovič byl 7. října 2012 udupán na Kamčatské borovince stádem sobů. Dne 9. října 2012 došlo k další důležité schůzce mezi Bachorem Korovičem za stranu vlků, Ronniem Platkem za stranu sobů a Vladimirem Vladimirovičem Putinem. Platko na této schůzce dosáhl jediného vytyčeného cíle, a sice ochrany sobů ze strany Ruska. To pozměnilo poměry mezi stády a na určitý čas byl klid, dokud v roce 2017 vystřídal v čele sobů majora Ronnieho Platka generál Black Crok, který začal budovat sobí armádu. Ta během dvou let čítala přes 35 000 kmenových členů armády a dalších cca 55 000 záložních kusů, načež vlčí armádu tvořilo kolem 10 tisíc členů (nutno však podotknout, že vlčí vybavení čelistí a mrštnost byla na vyšší úrovni než u soba). Generál Crok postupem let získával u sobů čím dál více na oblibě, a tak v roce 2021 obhájil svůj vůdcovský mandát a začal přitvrzovat v armádních aktivitách, což nevedlo k dobrým vztahům s vlky. Po sérii armádních cvičení na přelomu let 2021 a 2022, kterých se zúčastnilo na 60 000 sobů, začala sobí převaha na území postupně růst. To začalo být vlčí komunitě proti srsti a generál Bachor Korovič po dlouhém čase bez žrádla shromáždil svoji armádu, aby 25. února 2022 v noci zaútočil na sobí stádo, a rozpoutal tak Sibiřskou válku vlků proti sobům.
Zásah Ruska v Sibiřské válce vlků proti sobům[editovat | editovat zdroj]
Den před zahájením Sibiřské války vlků proti sobům rozpoutal Putin válku na Ukrajině, kterou chtěl původně do týdne ukončit a složit zbraně. Jeho armáda by na to jistě stačila, kdyby generál Crok neposlal sobího posla do Moskvy, že právě došlo k rozpoutání války proti vlkům. Putinovi nezbylo nic jiného než z Ukrajiny odvolat polovinu armády, včetně letectva, a převelet ji na Sibiř, aby bránil soby dle smlouvy Sobecky vlčí dar Putinova srdce a 27. února 2022 se první jednotky ruské armády připojily k sobí armádě.
Strany válečného konfliktu[editovat | editovat zdroj]
V této válce došlo ke značné převaze na jedné straně proti vybavenějšímu nepříteli. Na straně sobů a Ruska bylo odhadem 78 000 sobů a 150 000 ruských vojáků, oproti 40 000 vlků.
Na straně sobů a Ruska sice byla kopyta a veškeré armádní vybavení včetně tanků a letectva, ale na straně vlků byla neskrotná odhodlanost k boji a nespočet vyceněných zubů, které se opravdu nebáli použít. Navíc se dokázali v terénu mnohem lépe pohybovat než vratcí sobi či velké těžké tanky v úzkých mezerách mezi staletými stromy. Další výhoda na straně vlků byla ta, že v tuto chvíli již nebojovali o území, ale o přežití.
Průběh válečného konfliktu[editovat | editovat zdroj]
Z počátku to vypadalo, že se vlci dočista zbláznili a nemohou tento marný boj vyhrát. Po bitvách u Kamčatské borovinky a Vladivostockého pralesa v létě 2022, se počet vlků snížil o 30 %, což vedlo ke změně poměrů jak na východní, tak severní frontě. Vlci se na obou těchto frontách stáhli o několik kilometrů zpátky a nechali se zatlačit soby za podpory ruského dělostřelectva a letectva až ke Krasnojarsku, kde se vlčí stádo zastavilo a 18. ledna 2023 spustilo takzvanou operaci Vlčí pracka na ksicht spratka. Této velmi rychlé operace na západní frontě se zúčastnilo asi 60 % zbylých vlků, kterým se podařilo během 5 dní zabít na 8 000 sobů, zničit polovinu ruských tanků na západní frontě a 4 těžká děla. Po pěti dnech zavelel generál Korovič k opětovnému stáhnutí se a vyčkávání na vhodnou příležitost k útoku. Na to se však nechtělo čekat Putinovi a na vlky zaútočil opět z východu. Dne 14. března 2023 započal rozsáhlejší válečnou operaci u města Jakutsk, ve které však přišel během 14 dní o všechny tanky, jelikož nepočítal s bažinou, která se v této oblasti nachází. Toho využili vlci a zaútočili na soby, kteří tvořili podporu tankům. Během těchto 14 dní utrpěla jak ruská, tak sobí armáda devastující ztráty. Rusko přišlo o všechny tanky a v nich o téměř 1 000 vojáků, sobí armáda přišla o další 4 000 kusů schopných bojovat. Vlčí smečka během této válečné operace nezaznamenala žádné větší ztráty, až na pár jedinců, kteří pošli vyčerpáním.
Po této válečné operaci byl Putin, který je stále zaměstnán i válkou na Ukrajině, nucen na nějaký čas ustoupit od válečného tlaku a tuto funkci převzal sobí generál Crok. Ten během měsíce vytvořil formaci těch nejoddanějších a nejlepších sobích bojovníků a 21. dubna 2023 vyrazil na vlky přímo. Došlo tak k nejkrvavější bitvě celé války, a sice Krvavá bitva u Novosibirsku. V ní došlo ke značným ztrátám hlavně na straně sobího útoku, zatímco vlčí obrana dosáhla v této bitvě výrazného úspěchu, když odrazila nápor téměř 10 000 sobů, z nichž po čtvrt roce zbyla necelá tisícovka. Výsledek bitvy měl dopad na vůdčí postavení generála Croka, který byl násilně sesazen a zabit vůdcem sobích milic Parokem Kruglem, který ihned převzal velení nad jednotkami sobů. Ten 3. srpna 2023 uspořádal mírové jednání za účasti Bachora Koroviče a Vladimira Vladimiroviče Putina. Po dlouhých debatách všichni tři podepsali o dva dny později mírovou smlouvu, která zaručila složení zbraní na další měsíc, aby měly obě strany čas na vyřešení konfliktu mírem nebo odpočinek po tvrdých bojích a přípravu na další. Během onoho měsíce míru se Parok Krugl a Bachor Korovič několikrát setkali, aby zakopali válečnou sekeru, ale ani jednou nebyla jednání úspěšná.
Hned 6. září 2023 v noci, zhruba hodinu po skončení „Měsíce míru'“ zaútočil Bachor Korovič se svojí tlupou na stádo zhruba 800 sobů, kteří nocovali na západní frontě a čekali na rozkazy z velení. Během pouhých čtyř hodin Bachorova jednotka zničila celou sobí vesnici a postupovala rychlým tempem dál na severozápad, kde se Krugl sjednocoval se zbytky své armády, v tuto chvíli již doplněnou o 10 000 ruských pěšáků. Bachor doběhl neuvěřitelně rychle se svojí tlupou cca 8 000 vlků asi 5 kilometrů od nepřítele, aby mohl hned druhý den v noci zaútočit na ruské pěšáky. Akce zvaná Tichá tlapa probíhala zpočátku velmi dobře pro vlky, dokud se nezačali budit zatím nenapadení vojáci. Boje byly krvavé a pro obě strany devastující. Z Rusů zbylo zhruba 20 %, vlci na tom byli o něco lépe, těch zbyla zhruba polovina. Kruglova skupina z toho vyvázla díky včasnému zalarmování strážného a rychlému útěku bez větší újmy. Avšak Krugl v tu chvíli vycítil možnost dobít druhou polovinu vlčí jednotky a pouhý den na to v silné převaze napadl vlky vracející se zpátky na jih. Už tak vysílení vlci z předešlého boje nebyli schopni odrazit útok nepřítele a zachránili se pouze ti, kteří utekli. Bachor byl mezi nimi a po drtivé porážce mu došlo, že útok nepřítele nebude dlouho trvat. Dne 27. září tak podnikl s celou smečkou nečekaný výpad skrze východní pobřeží až na sever, díky čemuž změnil rozložení sil po celém území války a zmátl soby i Rusy.
