Lubomír Zaorálek

Z Necyklopedie
(přesměrováno z Zaorálek)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lubomír Zaorálek v kroji

„Jak jsem se dostal do politiky? Za orálek.“

- Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek (mezi kamarády Luboš Zaurválek, pro nadřízené Ľůbá Zadolárek, v zahraničíně Zao Ce-tung) je český politik ČSSD, dříve stínový ministr zahraničí a nyní nestínový ministr zahraničí, eurohujer, náboženský fanatik, spisovatel, producent a režisér.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Podle zfalšovaného rodného listu se narodil 25. února 1948 v Dědicích v rodném domku Klementa Gottwalda. Jeho kojnou byla Marta Gottwaldová, která ho kojila až do pěti let. Jeho život byl těžký. Jak vzpomíná ve svých Pamětech, mnohdy nebylo co jíst, takže bylo třeba sehnat psa a udělat z něj něco k večeři. Jako předpubertální chlapec také čichal s kamarádem Danem Nekonečným toluen. Již ve svém dětství se začal Luboš zajímat náboženskými otázkami, ovšem kvůli tomu ho nechtěli vzít do Jisker. Proto se ve svých deseti letech se přihlásil do kroužku marxismu-leninismu, kde ho zaujaly názory soudružky Naděždy Krupské. Tam si ho všimli komouši a Luboš byl za odměnu poslán do mezinárodního pionýrského tábora Artěk na Krymu. Zde se seznámil se sovětským soudruhem Čurinem Kozoličem Pičurinem, se kterým si dlouhá léta dopisoval. Po absolvování základní školy začal studovat na Reálném Bulharském gymnáziu v Bulharsku. Zde pokračoval ve studiu marxistické filosofie. Jak sám ale ve svém životopise uvedl, ve skutečnosti tajně studoval život a dílo Tomáše Akvinského, a zejména jeho statě o papežské neomylnosti. Po ukončení studia na gymnáziu vstoupil do Cizinecké legie, kde však pobyl krátce. Poté začal studovat Americkou univerzitu v Elbonii, kde získal akademický titul Th.D., DrSc., multi dr.h.c.

Dospívání[editovat | editovat zdroj]

Zaorálkova kniha Chuck a Gek se stala bestsellerem

Když vystudoval všechny školy, nastoupil jako úředník do Českého statistického úřadu. Zde založil brigádu socialistické práce a stal se jejím předsedou. O dva roky později dostal Zlatou hvězdu hrdiny socialistické práce, kterou mu osobně předal soudruh Gustáv Husák. Protože se osvědčil, šel pracoval do Československé televize. Tady se režijně podílel na výrobě několika televizních seriálů. Připravoval podklady pro Televizní noviny, natočil také několik Večerníčků. Na motivy sovětské knihy Čuk a Gek napsal českou verzi Chuck a Gek. Politicky se angažoval ve třech různých stranách, a když politicky dospěl, vstoupil do Strany pre maďarizáciu a europizáciu republiky - Československé sociální demokracie. Jako člen tvrdého jádra socialistů se zapojil do bojů o Lihový dům a brzy si ho všimnul i předseda Miloš Zeman. Ten ho pověřil vypracováním dlouhodobého programu ČSSD. Luboš se mu pak za to odvěčil tím, že mu při prezidentských volbách nedal svůj hlas.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Již od poloviny devadesátých let minulého století se Lubomír živil jako profesionální politik. Za vlády Standy Lokotky byl předsedou poslanecké sněmovny. Kritizoval výstavbu americké protiraketové základny v ČR a později sponzoroval výrobu filmu Slunce, seno a radar, který režíroval Zdeněk Troška. Zasazoval se o zrušení poplatků za lékaře a následně recenzoval knihu Jiřího Paroubka Třicet korun které otřásly Českem. Podpořil také Davida Ratha, který zavedl proplácení poplatků za lékaře ve Středočeském kraji. Za vlády Petra Nečase se stal stínovým ministrem zahraničí a prosazoval přijetí Lisabonské smlouvy. Při této příležitosti začal studovat knihu Jak se dorozumět kdekoli na světě. V roce 2013 se stal skutečným ministrem zahraničí, ale napřed musel vzbudit svého předchůdce Karla Schwarzenberga, který usnul v jeho pracovně. Předseda vlády Bohuslav Sobotka ho okamžitě pověřil, aby zvedl prapor Evropské unie. To byla voda na Lubošův mlýn! Hned se stal užitečným blbcem Evropské unie a v současnosti kandiduje do funkce šéfa obsluhy Centrálního mozku Evropské unie.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Zaorálka se spoustou jeho hysterických projevů sleduji dlouho. Tento člověk se bohužel vyjadřuje také ke geopolitickému směřování země a ovlivňuje ho. Pro mě je ale symbolem 70. a 80. let, stejně jako místa, z něhož vyšel jako absolvent oboru marxisticko-leninské filozofie.

—Martin Novotný

Zaorálek je ještě větší eurohujer, než jsme čekali.

—Jana Volfová

Do Washingtonu jsem jel jako český ministr zahraničí, ale vrátil jsem se jako Obamův pohůnek.

—Lubomír Zaorálek

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]


Politici

Andrej BabišIvan BartošJaroslav BaštaPavel BělobrádekEdvard BenešPavel BémJan Berwid-BuquoyLeoš HegerVasil BiľakJana BobošíkováJiří ČunekJiří DienstbierJiří Dienstbier mladšíJiří DrahošAlexander DubčekDominik FeriPetr FialaJan FischerKlement GottwaldStanda GrossMichal HašekVáclav HavelKarel HavlíčekGustáv HusákMilan ChovanecKateřina JacquesMilouš JakešZdeněk JičínskýMarie KabrhelováMiroslav KalousekJan KavanVáclav KlausVáclav Klaus mladšíMichael KocábKristýna KočíEvžen KoksMartin KonvičkaKrakonošKatedřina KrasnováAdriana KrnáčováStanislav KřečekDana KuchtováIvan LangerHelena LangšádlováFrantišek LaudátPetr MachPetr NečasTonny NewotneyMiroslav NovákTomio OkamuraRoman OnderkaVlasta ParkanováJiří ParoubekRoman PrymulaMiloslav RoznerPetr PavelKarolína PíkováDavid RathCarda RetardaKarel SchwarzenbergAlena SchillerováŠtěpán SlovákBohuslav SobotkaMartin StropnickýVladimír ŠpidlaZdeněk ŠkromachRadovan ŠteinerJaromír ŠtětinaJan ŠvejnarVlastimil TlustýJosef TošovskýTomáš VandasAdam VojtěchLubomír VolnýLubomír ZaorálekAntonín ZápotockýMiloš ZemanZedník AlešJiří Zlatuška

zahraniční: Jásir ArafatGeorge W. BushArturo CallienteBill ClintonRobert FicoAl GorePo Si-laj Ho Do-lo-chuWinston ChurchillVojislav KalašnjikovMarian KotlebaLeninDmitrij MedveděvAngela MerkelBenito MussoliniBarack ObamaViktor OrbánBorut PahorSarah PalinováAugusto PinochetPetro PorošenkoPutinGerhard SchröderJán SlotaSeumas McSporranStalinJosip StalinOlaf ŠulcDonald TrumpChristian WulffAdolf HitlerAštar Zeman

Politici-animace.gif