Miroslav Sládek
| „ | Řekněte mi, jak je možné, že 35 let po sametovém podvodu – samozřejmě doplácíme na ten podvod – je prezident komunista, předseda vlády nejspíš StBák, největší náš vlastenec českomoravskoslezský je Číňan? |
“ |
| „ | Náš reprezentant v Bruselu je debil. Já cituji pana Macinku, předsedu Motoristů. Ten přeci prohlásil: „Jo Turek, no, nejspíš není neonacista, ale je to debil.“ |
“ |
| „ | Cikáni by měli být trestně odpovědni už od narození, protože prakticky to už je jejich největší zločin. |
“ |
| |
|---|---|
| PhDr. Miroslav Sládek | |
| Biografické informace | |
| Pohlaví | muž |
| Diagnóza | přeupřímnost II. stupně |
| Barva očí | modrozelená |
| Vlasy | barvy míru |
| Narozen | 24. října 1950 Hradec Králové |
| Rodina | tradiční |
| Děti | 4 |
| Národnost | česko-česká |
| Náboženství | římskokatolické |
| Sexuální orientace | ta jediná správná |
| Tituly | PhDr. (Podle hlavy duté rozumný, Předseda hospodských doktorů, Předseda hnutí demagogů republiky, Primárně hulvát – druhotně řečník) |
| Přezdívka | Míra Neználek |
| Nástupce | Pitomio Okamura, Andrej Babiš nebo Ladislav Vrabel |
| Předchůdce | subjekt boje za bělošskou většinu vznikl |
| Povolání | spisovatel, politik, bojovník za práva utlačované bílé většiny |
Dobré skutky |
Označil Agenta Bureše za Agenta Bureše a vytknul mu krádež sloganu „ČR na 1. místě“. Není komunista, ani se s nimi nechce spojovat. Má Českou republiku na prvním místě. Kritizuje všechny politiky stejně – od komunistů, přes StBáky, po Číňany. |
Spáchané hříchy |
Opomněl ostatní Babišovy krádeže. |
Miroslav Sládek je český spisovatel, politická vykopávka, zakladatel neziskové organizace Czech Lives Matter a liberálně smýšlející prav(d)icový bojovník za pronásledované bělošské obyvatelstvo.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 24. října 1950 v Hradci Králové. K jeho obrovskému štěstí ho v jeho pozdním mladí a brzkém stáří potkal poctivý studijní, nikoliv proruský politický osud, což by mu mnozí dnešní politici napříč politickým spektrem záviděli. Do revoluce stihl pouze vystudovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde se věnoval knihovnictví a vědeckým informacím. Věda ho moc nezajímala, neboť jinak by tušil, že informace se z prstu sice vycucat dají, ale jejich přesnost v procentech odpovídá jeho volebním výsledkům – i rozbité hodiny ukazují dvakrát denně správný část. Více Mirka zaujalo knihovničení, tudíž se po dostudování (1981) vydal do práce v Českém úřadě pro tisk a informace. V komunistických knihovnách moc kvalitní literatury nalézt nešlo, a přestože se zde Sládek snažil vzdělat co nejvíce pro svou budoucí kariéru, jen od pohodlných autorů převzal mizernou kvalitu textů a neschopnost logické argumentace.
Druhé narození Miroslavovo přiřazujeme k roku 1990, kdy po zrušení pracovních sobot a nucených brigád vykoukl z knihovny na náměstí. Zjistil, že se stalo něco, čemu se říkalo revoluce. Najednou se objevila příležitost výběru školy a povolání, šance podnikat a v obchodech byl dostatek kečupu. On však přemýšlel na několik desítek let dopředu a vycítil, že Brusel začne posílat instrukce o správném zahnutí banánů, takže se vydal proti tomu něco udělat, nebo o tom alespoň mluvit. Po pádu komunistického režimu se mu nejvíce zalíbila možnost zakládat politické strany a libovolněkrát stranu přejmenovat, vydávat knihy, zrušení omezení délky politických stran (a vlasů u chlapců) a možnost vstát z politicky mrtvých.
Své knihy vydával mnohem dříve, než to bylo cool (a než je za politiky psaly marketingové týmy), a to ve skoropravidelných intervalech s astronomickou přesností – zhruba jedna kniha za každé dva oběhy Země kolem Slunce. Knihy se jmenují ...A tak to vidím já (ano, udělal obrovskou chybu už v názvu a místo „…“ použil „...“), Znamení doby, To, co mám na mysli, je svoboda, Právě Váš hlas rozhodne a Nikdy jsem Vám nelhal. Slib z posledního názvu knihy porušil po více než 25 letech, kdy označil Pitomia Okamuru za Číňana a českomoravskoslezského vlastence. S Číňanem má při použití π=3 zhruba pravdu, vlastenec to je též, ale nikoli českomoravskoslezský, ale ruský.
Během 90. let 20. století stihl ještě založit neziskovku Czech Lives Matter, s níž se snažil bojovat proti Romům, kteří Čechy ohrožovali svou kulturou, ale zejména svou existencí, kterou plánoval zkriminalizovat jako největší možný zločin. Na konci 90. let 20. století to politicky vzdal, protože najednou nestačilo nadávat na menšiny a komunismus, který sice postupně vymíral mezi starými obyvateli, ale naopak ho začínali glazeovat početní mladíci.
Před jeho coming-outembackem do politiky ho stihly potrápit dluhy, exekuce i náboženství. Navázal na své původní republikánské tendence, ale na Trumpa mu přeci jen scházela nějaká ta energie, fanatistický kult osobnosti, oranžový make-up a červená čepička, která nikdy nevychází z nejnovějších módních trendů. V politice pozdních 10. a brzkých 20. let 21. století zvolil taktiku navázání na radikální pravičáctví, k čemuž přidal kritiku EU, Eura a čehokoli, co nesídlí v Praze, Brně či Dolní Lhotě a co se pokouší o spojení Evropy s Evropou, ne s Moskvou. Dopředu tušil, že nevyhraje, takže po vzoru Trumpa prohlásil volby za zfalšované tou druhou stranou, ale učinil tak již před volbami – a správně udělal, na podzim 2025 mu ve sněmovních volbách chybělo jen 4,5 % k obsazení pár křesel.
