Pomeranč

Průhledný obrázek pomeranče, konkrétně Otravného pomeranče. Mohli jsme nahrát obrázek ve formátu PNG, ale nechtěli jsme, protože pak by průhlednost nebyla patrná.

Pomeranč, britsky "orange", italsky "aranka", mexicky "pomerancho", je kulatý oranžový plod nasládlé chuti, narozdíl od citronů, mandarinek, grepu a jiných citrusů.

Ve většině cizáckých jazyků je oranžová barva pojmenována po tomto vovoci. V Češtině ne, protože my jsme oranžovou znali mnohem dříve než pomeranče. Konkrétně od objevu mrkve a cholery, která barví moč právě touto barvou. Pomerančová barva se skvěle doplňuje s černou a vytváří tak tzv. vosí efekt. Přirozeného strachu z oranžovo-černé kombinace se využívá při šrafování trčících předmětů, nášlapných hran, nízkých průchodů a stavebních strojů.

Historie

Kde se pomeranče nacházely původně, to se neví a ani se po tom nijak extra nepátrá. Do Evropy se pomeranče dostaly stejně jako většina levného zboží z Číny a méně rozvinutých oblastí. Přivezli jej portugalští námořníci, kteří měli na import dlouho monopol a tak šroubovali ceny. Nejprve dodávali pomeranče na královské a císařské dvory, kde s nimi žonglovali najatí klauni a urozené dámy s nimi hrály bowling. Ty pošahané jej vozily v kočárku, oblékaly na něj šatičky a všelijaké jiné zvrhlé věci. Dnes se naštěstí toto již pomerančům neděje, protože urozené i neurozené postarší dámy tohle vyvádějí prasopsům, což je mnohem humánnější. Monopol portugalců byl rozbit mafií migrantů z Blízkého východu, kteří pomeranče používali jako úplatek na hranicích. Zejména ti z Vyšnej Diery, Košic a Brna.

V nedávné historii, za socíku, bylo jeho jediným využitím vkládání do prostředního otvoru v semaforu, aby se ušetřilo cenné mluno. Semaforů nebylo v republice za komančů mnoho a proto nevadilo, že byly pomeranče drahé. Když ovšem jeden z pracovníků, jmenovitě vrchní cestmistr Jaroslav Chromý (tehdejší funkce nesla označení manažer sjízdných povrchů a jejich příslušenství), pomeranč upustil na zem, tento rozbil a olíznul si prsty, naznal, že pomeranče jsou jedlé a poměrně chutné. Z tohoto je patrné, že pan Chromý byl nejen prase, které se nebojí si olíznout ruce od asfaltu, prachu a všelijakých breberek, kterých je kolem silnice celá přehršel, ale také abstinent, protože slušní lidé mají sežehlé chuťové buňky a něco tak nevýrazného neregistrují.

V důsledku tohoto objevu a následné šuškandy se začaly před prodejnami Ovoce a zeleniny kumulovat fronty jako na škodovky a nastal akutní nedostatek. Není divu, že se železnice, která shodou okolností zažívala prudký boom již od 19. století, musela uskromnit a její semafory mají jen dva otvory. A to melounový a okurkový. I proto se jim říká návěštidla a tak v tom není úplný bordel jako ve zbytku republiky.

Výskyt a využití

Pomeranče se vyskytují v obchodech, v mísách na stole u babiček a někdy v lednici ve spodním šuplíku, kde hnijí. Ve zcela výjimečných případech jsou svlečeny donaha, rozdělány na jednotlivé menstruace (dříve se používalo označení "měsíčky", ale bylo to dětinské a v 21. století bychom měli věci nazývat správně) a servírovány k televizním pořadům. Zejména, když hlava rodiny prodělala svůj první infarkt a je potřeba, aby ještě chvíli vydržela, než se zkolauduje barák a vymámí se z něj informace, kam se poděly rodinné úspory. Jednotlivé plátky pomeranče se nechají asi hodinu oschnout, aby více křupaly, když jsou vloženy do úst. Věřte nám, že to ve dvacetiletém manželství dokáže pořádně rozpálit večerní atmosféru.

Pomeranče je též možné po svlečení rozmixovat nebo rozpresovat a nalít do piva, čímž se získá plnotučný birel. Narozdíl od polotučného birelu ten plnotučný obsahuje i nějakou tu radost a proto se po něm nesmí řídit, musí se sedět u fotbalu a radit těm tajtrlíkům na obrazovce, jak se má správně čutat.

Zajímavosti

• Holandská šlechta byla existencí pomeranče tak fascinována, že se přejmenovali, říkají si Oranžisté a mají oranžovou v rodovém znaku.
• Odpor k holandské královské rodině, coby feudálům a kapitalistům, zachytil Miroslav Švandrlík ve své knize Černí baroni. Viz slavný výrok "Plány oranžistů zhatí naši vepři boubelatí".
• Při postprodukční úpravně slavného českého filmu Limonádový Joe se spotřebovalo 500 litrů pomerančové šťávy, která byla aplikována na filmová políčka ručně. Díky tomu má celý snímek takový krásný, divokozápadní nádech a zejména prérijní exteriéry lahodí oku.
• Spojené státy nasazovaly ve válce ve Vietnamu agenta Pomeranče poměrně často. Ten měl za úkol vietnamskou krajinu kompletně zbavit plevele.
• Existence pomeranče implikuje existenci předmeranče. Jakkoli zatím neobjevený, předmeranč by měl podle vší logiky být též součástí rodiny citrusu a být kyselý a zelený. Slibným kandidátem na předmeranč je tedy kiwi.

Potraviny