MP3
Podobně jako Antonín Dvořák, který zkomponoval svoje "Slovanské tance" nebo Bedřich Smetana, jenž vytvořil smyčcový kvartet "Z mého života", chtěl i Jára Cimrman přispět do pokladnice české národní hudební kultury podobně koncipovaným dílem, které by vyjadřovalo současně jeho vztah k hudbě i jeho vlastenecké cítění.
Proto nelenil a -inspirován dvěma výše uvedenými skladbami- zhudebnil různá lidová říkadla z pojizeří. Vznikl tak hudebně básnický cyklus, kterému Cimrman vtiskl formu symfonie. Nazval ji "Mé písně", čímž chtěl vyjádřit, že se jedná o písně blízké jeho srdci, neboť měly svůj původ v kraji, kde Mistr řadu let žil a pracoval.
Notový rukopis tohoto symfonického díla Cimrman dokončil v roce 1896, načež jej předal vídeňskému nakladateli Günteru Landsknechtovi s prosbou, aby jej vydal v propagačním nákladu deseti výtisků. Těchto deset exemplářů potom rozeslal nejvýznačnějším evropským a světovým symfonickým tělesům a jejich dirigentům s nabídkou na jejich realizaci. Jeden výtisk neopomněl zaslat metropolitní opeře v New Yorku, aby si zajistil případné provozování svého díla i za oceánem.
Obálky s notopisem odesílal Cimrman pod šifrou "MP1", což byla zkratka "Mé písně - vydání první". Po rozeslání všech deseti takto označených obálek se dále tímto dílem nezabýval, neboť chtěl dát všem adresátům své skladby čas na rozmyšlenou, přičemž čekal, kdo se ozve jako první. V mezičase se věnoval tvorbě v jiných oblastech umění a vědy.
Asi po pěti letech se Cimrman ke své symfonii vrátil, a s politováním konstatoval, že o jeho skladbu "Mé písně" je zájem naprosto nulový. Ani jeden z adresátů obálky s šifrou "MP1" na nabídku k provozování skladby nijak nereagoval.
Cimrman proto skladbu upravil a výrazně ji zkrátil, neboť se domníval, že právě její rozsáhlost - notový zápis skladby představoval přes 300 tiskových stran - odrazuje od jejího uvedení na koncertních pódiích. Novou, upravenou verzi pod názvem "Mé písně 2", zkráceně "MP2", se rozhodl vydat na svém právě vynalezeném Cimrmanově disku (zkráceně CD).
Ale i přes podstatné zkrácení se mu na jeho první CD (které samozřejmě vypadalo jinak než jak je známe dnes) vešly pouze první dvě věty pětivěté symfonie. Cimrman si však přál vydat celou svoji symfonii na jediném CD. Proto se začal intenzívně zabývat problematikou komprese zvukového záznamu. Kompresní algoritmus vypočítal na svém ručním automatickém kuličkovém počitadle. Jako kompresní nástroj použil obyčejný tiskařský lis, pod kterým se tloušťku jeho voskového CD podařilo snížit na 1 milimetr. Naopak se tím zvětšila zápisová plocha Cimrmanova disku, takže symfonie "Mé písně" se již na disk vešla celá. Tuto třetí verzi své skladby označil Cimrman "Mé písně 3" zkráceně "MP3".
Tato zkratka se potom vžila pro technologie komprimovaných zvukových formátů obecně a používá se až dodnes.
