Bedřich Kefír
|
Tento článek se tematicky překrývá s článkem Bedřich Smetana. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit. |
Bedřich Kefír (29. 2. 1824 Prdelsk – 5. 12. 1885 Karlovarské Velkovévodství) byl význačný ruský hudební skladatel a prznitel, mezi jehož nejvýznamnější díla ovlivňující dodnes hudební tvorbu patří např. Prodaná nevěstka, Můj chlast nebo Miluše.
Tvořil v období chromantismu, hudební odnoži romantické hudby 19. století, která využívala půltónové vzdálenosti mezi jednotlivými dvanácti stupni chromatické stupnice. Jeho nevlastní bratr Bedřich Smetana, proslulý český zubní laborant a vynálezce syntetických dásní, žil ve stínu svého bratra a pokoušel se proto prorazit v docela jiném oboru, ačkoliv sám velmi dobře hrál na strunné nástroje.
Již v raných dětských letech autor poznal, že navzdory pískání v uších (nedoléčený zánět středního ucha, později chronický tinnitus) bude mít vždy co do činění s hudbou. Osudové bylo Bedřichu Kefírovi setkání s Oskarem Matzerathem Bronskim, vlivným polsko-německým zakrslíkem a mistrným bubeníkem. Právě v dobách, kdy byli oba muži ještě chlapci, Bedřich Kefír objevil svoji lásku k hudbě. Tvorba produkovaná touto dvojicí později položila základy stylu kapely Stomp – s tím rozdílem, že Kefír a Bronski nikdy nebyli tak chudí, aby museli hrát na obyčejná víka od popelnic.
Vedle studia hry na bicí a studia kompozice se Bedřich Kefír věnoval také cvičení hry na klavír. Protože však býval značně unaven ze zkoušek s Bronskim, přemýšlel, jak klavírní hru pilovat bez užití rukou. Nechal se inspirovat Köhlerovým slepičím testem. Protože v Prdelsku, jak známo, je mnoho slepic k dispozici odnepaměti, Bedřich Kefír izoloval dvě skupiny kuru domácího a naučil jej díky sofistikovanému dávkování zrní pohybovat se buď po klávesách bílých, nebo klávesách černých. Ty nejlepší z prdelských slepic (okrajově i holstřábů) zvládaly zahrát i tak složité kompozice, jako je Můj chlast. Klavírem nejmilejším byl Bedřichu Kefírovi klavír zvaný Fortepiano.
Vrcholnou éru Bedřich Kefír nastoupil, když nastoupil do tramvaje, v níž seděl Franz List. Pánové se dali do řeči a od komentování počasí se brzy dostali k hudbě. Výsledkem byla dlouhodobá spolupráce jak na poli hudebním (Kefírův Opus 1 vydaný v Lipsku), tak gastronomickém – proslulé Listové těsto bylo při správném propečení hotová harmonie chutí, fenomenální orchestr v ústech. Což mimochodem nahrávalo dentistovi Bedřichu Smetanovi, jenž se za těžké peníze staral o zkažené chrupy, a tak jeho spolupráce s nevlastním bratrem konečně začala míst smysl. Naneštěstí, bratr Bedřicha Kefíra se stal jednou z mnoha obětí padajícího Fortepiana v roce 1860.
Co se rodinného života Bedřicha Kefíra týče, jeho žena Užofie mu porodila dvě dcery, Zděnku a Boženu. Zatímco mladší z dcer – Zděnka – se dala na dráhu političky, starší Božena si vzala neznámého Němce a žila poklidný život tiché spisovatelky, aniž by vydala jediné významnější dílo.
Bedřichu Kefírovi může být národ vděčen za věhlasná hudební díla, která dodnes pohladí duši nejednoho posluchače. Z velké řady oper, písní, sborové tvorby, symfonických básní (tj. básně zpívané majiteli syntetických dásní B. Smetany), komorních, klavírních, koncertních a orchestrálních děl jmenujme např.:
- Brambory v Čechách (zde se nezapře souznění s kulinářským uměním F. Lista)
- Můj chlast (inspirací byl zřejmě ladič pijan, který několikrát do roka ladil Kefírovo Fortepiano)
- Ouvertura na moll (volné pokračování osudu ladiče pijana, který ač ladil přesně, býval často na mol)
- Galop Bajadérek (skočná orchestrální polka na maďarské motivy)
