Antonín Dvořák

Antonín Leopold Dvořák III.
Biografické informace
Pohlaví	muž
Vlasy	ano
Narozen	8. září 1841
Úmrtí	1. května 1904
Rodina	1x žena + 3x dítě + 2x netopýr
Národnost	středočeská!
Povolání	skladatel, vynálezec, hudebník, učitel, dealer peří, protektor

Antonín Dvořák byl slavný dirigent, skladatel vážné hudby a machr na klávesy.

Život

Antonín Dvořák, celým jménem Antonín Leopold Dvořák, se narodil v Nelahozevsi nedaleko Mělníka, v dohledu rafinerie Kralupy nad Vltavou v rodině Františka Dvořáka, povoláním otce a řezníka a Anny Dvořákové (roz. Zdeňkové), která se narodila na nešťastném šafářově dvorečku v obci Uhy a byla mu vlastní matkou. Malého Toníčka to poznamenalo na celý život. Byl velmi bystré a chytré dítě s hudebním talentem a proto měl ještě osm sourozenců, aby alespoň někdo byl schopen rodiče ke stáru uživit.

Při pohledu na krev se mu dělalo nevolno a proto nemohl po otci převzít živnost. V šestnácti letech odchází do Prahy studovat na varhanické škole, aby se stal varhanem, tedy smutečním šumařem, což je dodnes společně s plačkami velmi výhodný byznys. Antonín právě prochází pubertou a více než dalekonosné housle ho zajímají nedospělá děvčata. Život ve stověžaté matičce je ovšem nad možnosti Antonínova kapesného a proto se nechá zaměstnat jako příležitostný programátor třídiček sladu pro nově založený pivovar Staropramen. Svět IT jej zcela pohltí a brzy již k němu chodí zástupy děvčat na doučování z informatiky, což bohatě pokrývá náklady na jeho rozmařilý způsob života a návštěvy šantánu. Hnán mladistvým elánem tvoří jeden sortovací algoritmus lepší než druhý a jeho děrné štítky si po nocích študují programátorští elévové i profesoři. Při jednom z doučování poznává svou budoucí manželku a musí se začít věnovat užitečným věcem, protože mu ty špumprnákle zakázala.

Dílo

Antonín Leopold Dvořák je autorem DSK (Dvorak simplified keyboard ) rozložení kláves, která sice má základ v klávesnici QWERTY, ale má oproti ní několik změn. Přesně tolik, že je to úplně celé jiné a jinak to i vypadá. Dvořák vycházel totiž z vědeckých poznatků a vlastních experimentů, což jak víme, je zřídlo převratných objevů, hlubokého vědění a smrtelných úrazů.

Dvořák používal na svém fortepianinu klávesnici QWERTY s naprostou grácií, ale jako pragmatik viděl prostor pro zlepšení. Když se na něj obrátil výkonný ředitel soukromé firmy Zářez & Škrtátko, rodinný obchod dámským šatstvem frivolním s poptávkou napsání katalogizačního programu pro zcela nový sálový klapkobřinkostroj v jejich centrále v Dolních Mrdoklečích (okres Pardubice), Antonín s vidinou rychlého zisku nabídku přijal .

Čelil ovšem mnoha výzvám - největším stresovým faktorem byl šibeniční termín, proto se muselo pracovat ve třísměnném režimu. Instrukční sada stroje byla sice dostatečně široká a rejstřík dostatečně bohatý, ovšem vypisování instrukcí na klávesách bylo zdlouhavé a obsluha se musela po dvanáctihodinových šichtách pro přílišnou dehydrataci střídat. Nehledě na to, že si najmuté dělnice založily odbory a požadovaly zkrácení šichty na 11 hodin a 30 minut s tím, že by chtěly také něco sníst a hodila by se lampička. Protože místně příslušný Úřad práce nebyl schopen dodat čerstvé zaměstnance a import levných nádeníků z Asie napjatý rozpočet nedovoloval, musel začít Antonín obě nákladně vyškolené zaměstnankyně šetřit.

Cesta k zefektivnění programování vedla přes zlepšení ergonomie práce. Ponejprv nakoupil Dvořák ještě jednu klaviaturu, čímž umožnil pracovnicím vyťukávat instrukce do dvou vstupů zároveň. Nápad jistě dobrý, ale dopadlo to jako vždycky. Pracovnice stále po 11 hodinách a 29 minutách žbrblaly a teatrálně omdlévaly. Dvořák začal zkoumat vztah mezi rychlostí práce a rytmem poslouchané hudby a jako první popsal dopad metalové hudby na pracovní efektivitu, čímž položil základy Pláničkovy metody . Za pár grošů najatý chlapec z Blízkého východu nejasného původu, který hrál na příčnou violu kvapík a polku si na sebe podle dochovaných účetních knih nevydělal.

Až optimalizace klaviatury samotné přinesla tolik očekávaný úspěch. V první fázi se Dvořák pokusil implementovat segregované klávesy. Rozdělením kláves na bílé a černé snížil množství překlepů o 30 %^[zdroj?]­ a mohl prodat nadbytečnou klaviaturu. Za utržené peníze si otevřel laboratoř a vybavení si vzal na splátky u společnosti Homecredit, Vyžírka & synové, nebankovní firma.

Zatímco pracovnice zadávaly data do klapkobřinkostrojů, v laboratoři činil Dvořák výzkum. Sledoval a pečlivě zaznamenával fyzické atributy i množství úhozů pokusných osob, vedl pečlivou statistiku Nudaje a pracovních úrazů s velmi zajímavými výsledky. Například se ukázalo, že klávesnice pro psaní všemi deseti prsty je pro běžné nasazení zcela nevhodná už z toho důvodu, že lidé deset prstů prostě nepoužívají. Naprostá většina zkoumaných subjektů sice psala jako blesk, ale hlavně používala jen prsty dva, jmenovitě ukazováček levé ruky a ukazováček pravé ruky, přičemž ten na levé ruce o něco více .

Obecně vzato, z testovaných subjektů psal deseti prsty jen pouhý zlomek. Například prakticky nikdo z členů Jakuzy, který se výzkumu účastnil, nebyl schopen psaní všema deseti. Mezi truhláři bylo množství desetiprstých psavců snad ještě nižší. I pro běžné lidi z ulice to byl problém. V té době se zcela běžně topilo dřevem a když nebyli kočovní štípači k dispozici, lidé si sekali špalky sami. Optimalizoval proto klaviaturu pro zadávání instrukcí dvěma prsty, přičemž avatgardně implementoval občasné použití palce nebo pěsti pro manuální přerušení, dnes známé jako mezerník.

Jeho metoda "výzkum - implementace - návrat k původnímu" vyvolávala tehdy úžas, dnes se tomu říká Agile. Měla ovšem úspěchy. Již po třetí verzi kleslo množství pracovních úrazů o dvě pětiny a některé úrazy - např. mnohočetná fraktura holení kosti, způsobená kopem z otočky, zcela vymizely. Prokouslé jazyky od pekelného soustředění ovšem přetrvávaly stejně tak, jako tenisové lokty a dehydratace.

Dvořákova zjednodušená klávesnice verze 3.1, build #1864. Povšimněte si místa pro úder pěstí nebo čelem, označená jako Space Key.

Optimalizace přinesla kýžené ovoce a zeleninu. Posledních pět kousků zboží do katalogu zadaly pracovnice v rekordním čase 11 minut 18 sekund a to včetně zalití kafe syntetickým dihydrogenmonoxidem. Ohromený Dvořák si uvědomil finanční potencionál tohoto objevu a začal pořádat párty a seance pro podobně postižené nerdy. Aby ale mohl dokonalost nové klávesnice prezentovat prostému lidu, potřeboval nějaký chytlavý případ. Zde pomohla stará přítelkyně chronická dušnost, se kterou se léčil na Třeboňsku u rybníka Svět, kde v houští potají inhaloval čistý kyslík a pozoroval koupající se nahaté domorodce, zejména ženy. Okouzlen jejich půvabem sepsal na hrázi Symfonii č. 9 , která trvá 41 minut, což je zhruba jako kdyby trvala bez 19 minut celou hodinu. A to je jako hodně moc minut.

Prezentace klaviatury formou symfonie se stala naprostým fenoménem a zařadila Dvořáka mezi největší Středočechy (něm. Größte Mitwochböhmen). Například když předváděl toto dílo ve slavné Carnegie Hall, dostal za ni šek na 7.500 dolarů, který nebyl krytý. Pravděpodobně proto, aby mu připomněl, že Češi jsou prostě všude a nedá se před nimi zdrhnout ani do Ameriky. S humorem sobě vlastním to komentoval, že by stejně zaplatil daně a měl holou Sitzfleisch

Zajímavosti

• Na počest tohoto vynálezce vychází časopis Leo pro fanoušky vodních hlodavců, zejména bobrů. Mají ho v trafice.
• Když Karl Wittgenstein zakládal svoje hütte na Kladně, pojmenoval je Leopoldi právě po Dvořákovi. Jenže k bobrům neměl dobrý vztah a nechtěl být s nimi spojován a tak první tři písmena nechal sundat .
• Michal David používá DSK na svých elektrických varhanách. Díky tomu dokáže hrát cajdáky rychle a bez koukání i v uličce Penny márketu mezi kompoty.

Hudba