Filosofie

Milan Knížák: Hérakleitos z Efesu. Detail z fresky „Athénská škola“ ve Vatikánu (1967).

„Není shoda v tom, co je filosofie, ani v tom, na co je dobrá.“

- Karl Jaspers

„Třeba se v nepřátelském znamení Štíra střetl mikrokosmos s makrokosmem. Zkrátka elixír se ne, a nedaří...“

- Honza Skoták z Hrdlořez

„Vím, že hodně sním.“

- Zarathuštra

„Myslím, tedy hovno vím.“

- René Descartes

„Raději miluji víno, ženy a zpěv, než moudrost.“

- Anonym

„Filosofie vznikla při pitkách řeckých gayů.“

- Václav Bělohradský

„K čemu ti je ten doktorát z filosofie? Celkem k Nietzschemu“

-

„Do hajzlu, co s tím?“

- Vulgární materialisté na kongresu v Basileji

Filosofický úvod

Co je filosofie? Není možné začít byť jen pomýšlet na to, že bychom byli schopni byť jen začít hledat odpověď na tuto zdánlivě jednoduchou otázku, ve skutečnosti však jednu z těch nejobtížnějších—ta nejobtížnější z nejobtížnějších, ne-li přímo ta nejobtížnější vůbec, a současně i ta nejdůležitější, by byla: Co je úkolem filosofie?—aniž bychom si uvědomili, ale nejen uvědomili, ale vzájemně se shodli na významu pojmů je, tedy být, bytí, versus nebytí (pro začátek bude jednodušší říci si, co filosofie není), ale to nebude možné bez ujasnění pojmů uvědomit si a vědomí, jenže měli bychom začít u významu samotného pojmu pojem... k tomu zde bohužel není dostatek prostoru, a proto pro začátek odkážeme na popularizovaný úvod pro předškolní mládež publikovaný na českopedii: [1].

Definice pojmu

Lepista nuda = Pěknice nahatá. Kritické části plodnice jsou proto zahaleny, aby obrázek nenarušoval zákaz zobrazování explicitní nahoty. U té menší, nezahalené, jen doufám, že nenarušuje zákaz zobrazení pedofilního obsahu...

Filosofie je cosi jen velmi obtížně definovatelného, jest to jakási kratochvilná hra s více či méně uspořádanými myšlenkymi, kteréžto myšlenkování si z vnitřního přetlaku svého moudra už fakt hodně dávno vymysleli chytří páni, a to nejspíš ve chvílích, když se opravdu hodně moc nudili. (Co je to ta nuda, to názorně ukazuje vpravo přiložený obrázek.)

Ten obrázek ovšem nemá implikovat to, že filosofie je venkoncem na houby. Pravý okap je pravdou! Pravda je, že filosofie zatím asi ničemu kór moc nepomohla, ale to je jedno. Alespoň zaměstnává mysl lidí, kteří by jinak mohli vymýšlet různá alotria. Tato, jak nefilosofové často rádi říkají, pavěda, přitom nemá lautr nic společného s filozoofilíjí, což je nauka o tom, jak milovat ty, co až moc milují zvířata.

Temnomilectví

Filozofie - temnomilectví, opak to filosofie. Filosofie, řecky φιλοσοφία, z φιλειν (milovat, toužit po něčem) a σοφια (sofia - moudrost) vs. ζόφος (zofos - temnota), tedy filozof = milovník temnoty. Filozofie byla, coby specielní, vysoce obskurní vědecká metoda, zavedena Járou da Cimrmanem při zkoumání rychlosti šíření tmy. Nepochopením, či snad záměrnou zlomyslností, bylo temnomilectví, tedy filozofie protlačeno do nových pravidel pravopisu namísto původního mudromilectví neboli filosofie.

Mudromilectví

Už samotné pojmenování "milovat moudrost" naznačuje to, k čemu filosofie vlastně je. Milovat (a krásně milovat!) se dají třeba krásné správňácké ženské (tzv roštěnky), gaily gay zas může milovat vymakané řízky, obecně může být milována svíčková či jogurt, ale moudrost? Co s ní? Dá se moudrost přefiknout, je snad moudrost přímo k sežrání? Čí moudrost? ptá se obyčejný člověk, odpovědi konejšivé nenalézaje...

Filosofie tedy spočívá v podstatě v tom, že se člověk ptá na otázky, na které není odpověď. Někomu by to mohlo připadat trochu jako matematika, ale je třeba upozornit, že s tou má kulový (či případně žaludový) společnýho, protože v matice člověku alespoň někdy vyjde něco smysluplnýho, zatímco bez patřičné inspirativní podpory v té filosofii můžete uvažovat třeba do aleluja a stejně z vás nic krásně smyslného nevyleze. Hlavní smysl filosofije tkví totiž v hádkách a výsledných výplodech následných, tedy pohádkách.

Dle pisatelova autoritativně skromného názoru je filosofie něcosi neuchopitelného a nehmatatelného. Tedy neošukatelného, případně nejedlého, a když už nějakou tu filosofii někomu zbaštíme, téměř jistě to bude cosi nestravitelného, tedy pro poživatele vlastně nepoživatelného... kurvajéžiš, já mam hlad... a taky bych si vrznul!

Vemte si třeba výklad takového učitele, který se to snaží vysvětlit malým, nebohým dětičkám:

Filosofie je... (následuje několikaminutový nudný výklad naučený z příslušné, přiblble primitivní učebnice, v horším případě plk onen z učebnice přímo čtený)... A tak ten Zetor teda vymyslel ty Apomeje. Což mi připomíná například tu želvu se zajícem, on se jmenoval, sakra... jo, Ari... Aristoteles? Ne, no tak, pomozte mi! Ale to je jedno, to mi připomíná, jak jsme na základce běhali... já jsem taky nedohonil toho přede mnou. Třeba u nás nejrychleji běhal Pepa Zajíček, to je docela nesranda, ne? Kde tomu je taky dneska konec, chlapíkovi... To víte, on ještě před revolucí odjel na západ a už se nevrátil. Tam je docela fajn, když si tak vzpomínám, asi jsem měl vypadnout taky. To je jako ten spisovatel, co utekl před Rakouskem-Uherskem. Ale on se sem jeste vratil. Mezitím se ale stal v Americe dokonce guvernérem Wisconsinu. Jo, tak ten se sem vrátil až za hodně let. Fakt delal Cecham cest. Kde jsem to skončil? Jo, tak ta Prusko-francouzská válka skončila v roce 1971 podepsáním mírové smlouvy na zámku Versailes... teda on sem potom mohl vrátit, jestli mi rozumíte, předtim to nešlo. No, nakonec, proč vám to vypravuju - teď už se konečně dostáváme k jádru věci, a to k tomu Pepovi, to víte, von byl fakt dobrej, hlavně v tom zeměpisu, jak jsem vám o tom povídal, takže já jsem dycky seděl s nim a on mi napsal písemku taky a měli jsme oba za jedna. Jo, to byly časy. Moment, my jsme se bavili o něčem jinym, ne? Sakra, to mě taky musíte zastavit. (zvoní zvonek)

Historický vývoj

V současné době je filosofije rozdělována na tři význačná období. Prvním je tzv. Předplatovské, po něm následuje platovské a nakonec poplatovské. Nejvýznamnější filosofové se ovšem dodnes nemohou shodnout nejen na tom, kdo je vlastně filosof, ale ani kdy které období probíhalo, kdo byl jeho hlavním představitelem a která probíraná témata jsou pro každé období typická. Během času naštěstí samy od sebe vykrystalizovaly dvě hlavní názorové linie, což obyčejným smrtelníkům přece jen alespoň zčásti usnadňuje orientaci.

Materialisté

Materialisté tvrdí, že lidé se, spolu s celým světem, zrodili z matky (mater). Jsou proto na svých matkách existenčně závislí a nemohou se od nich odtrhnout. Měřítkem světa je podle nich především jejich matka, která jim poskytuje dostatek potravy a přístřeší, ovšem pouze do té doby, než dorostou. Poté však nastávají krušné časy, kdy jsou svými matkami vyhozeni na ulici a musí se o sebe postarat sami.

Musí proto, chtě nechtě, začít pracovat a dostávat plat. Toto období tedy označují jako platovské, předchozí jako předplatovské. Naštěstí je však matky vybavily dostatečným množstvím znalostí, takže vědí, jak nejsnáze dosáhnout dalšího kýženého stavu, kdy už nebude třeba pracovat a bude možné si zase jen užívat. Využívají k tomu různých fíglů, jako je simulace různých duševních poruch, studium na vysoké škole apod., aby si podle nich toto naprosto neužitečné a rozčilující platovské období co nejvíce zkrátili.

Vysněným cílem každého materialisty je dosáhnout dalšího období, kdy už zase nebude muset dostávat plat, co nejdříve a s co nejmenšími náklady a duševními deformacemi. Toto tzv. poplatovské období je jim ale jejich filosofickými protivníky - holisty - stále více oddalováno. Stejně tak pořádají holisté hony na materialisty, kteří se snaží si platovské období co nejvíce zkrátit nejužitečnější možnou činností, velmi prospěšnou pro duchovní stav člověka, tzv. flákáním.

Holisté

Holisté naopak mají za to, že lidi nosí čápi a současný svět byl stvořen pomocí kouzelné hole. V současnosti jsou mnohem reakčnější, než materialisté, a především v Polsku, USA a některých dalších zemích znovu dobývají ztracené pozice. Rozpoznatelní jsou především díky své oholené hlavě, ale ne všichni (některým už vlasy vypadaly). Jejich životním cílem je pak druhé co nejvíce oholit, a to pro dobro "nás všech", jak říkají. Jejich hlavním motto zní "mysleme holisticky" (v překladu "zničme kapitalismus"). Pomocí různých úskočných technik, jako například ochrana životního prostředí či sociální stát, se snaží z nevědomých nefilosofů vylákat co největší finanční částky a co nejvíce omezit jejich osobní práva a svobody, přestože mnohdy podle tvrdí pravý opak. Materialisté jsou jim úhlavním nepřítelem, které bijí především holemi, ale taky berlemi a baseballovými pálkami.

Holisté taktéž rozeznávají předplatovské, platovské a poplatovské období, ovšem to se točí kolem vynálezce plata na vejce, stejnojmenného Plata (materialisty hanlivě označovaného jako Platón) a jeho následovníků. Předplatovské a poplatovské období jsou podle nich období, kdy nejsou ve společnosti uplatňovány myšlenky jediného skutečného filosofa, božského Plata, a jeho následovníků (např. Marxe). Poplatovské období se od předplatovského liší tím, že úroveň ideje dobra (v překladu socialismu) klesá, zatímco v předplatovském stoupá. Vrcholem je ovšem období platovské, kdy nejenže úroveň ideje dobra i dalších idejí je dostatečně vysoká, ale navíc ještě všichni dostávají dostatečně vysoký plat (i když si za něj nemohou nic koupit). A tento fakt tak tvoří pevný základ jasné dialektické jednoty rozporu mezi filosofickou koncepcí materialismu a holismu.

Obyčejní smrtelníci

Jako obyčejní smrtelníci jsou poté označování ti, kteří nejsou dostatečně filosoficky vzděláni na to, aby na tyto dvě skupiny tvrdě nedřeli a neplatili jejich hádky ze svých kapes. Ostatně právě z tohoto důvodu je celá filosofie zahalena do nesrozumitelných pojmů a zdánlivě smysluplných diskusí. Obyčejní smrtelníci rozdělují historii filosofie taktéž do tří období.

Předplatovské období bylo tehdy, kdy filosofové za své otázky bez odpovědí a hádky nedostávali žádný plat, platovské období, které trvá posledních cca 2000 let, značí, že i žvaněním bez kloudných výsledků se dá uživit, a doposud nenastavší období poplatovské má signalizovat, že nesmyslné kecy konečně vystřídala skutečná práce.

Význačné osobnosti

Hádaly se, hádaly, až se neshodly, která že sem vlastně patří.

Viz též

• Řečnická otázka