Trojkoň
Tento článek může obsahovat výsledky vlastního výzkumu!
To je ale moc dobře, protože vlastní výzkum zaručuje faktickou správnost, kterou často nespolehlivé nebo lživé zdroje neposkytují.
| Trojkoň | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Exemplář pokusného redukovaného trojkoně
| ||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
O existenci trojkoně přicházely nejasné zprávy už z dob pradávných. Je znám pojem „trojčení“, kdy se jedná o šílení, blouznění, třeštění. Přímý odkaz na existenci trojkoně je zachycen i v textu písně, kde se doslova praví: „Vstávej pachole s trojkoně…“
Právě neurčitost, která je s oním trojkoněm spojená, vedla badatele k hlubšímu zkoumání, jak to vlastně s tím více či méně mythickým trojkoněm ve skutečnosti je – a zde je výsledek:
Postupně jsem, na základě hlubšího studia zdrojů i pramenů, došel ke zjištění, že v případě trojkoně se jedná o dva různé jevy z říše živočišné. Zjištění, kdy v prvém případě se jedná o živočišnou formu srostlice, nebo též drúzy, jevu to dobře známého z oblasti mineralografie. V druhém případě jde o jev arteficiální, kdy ke vzniku trojkoně došlo, či snad i průběžně docházelo, coby důsledku genových manipulací. Proto je výsledek bádání rozčleněn do dvou částí, kdy každá samostatně rozebírá a opětně skládá oba rozdílné případy. A protože při rozebírání a opětném skládání čehokoliv nakonec vždycky něco zbyde, bude možno tyto zbytky shrnout do části třetí, kdy se ukáže, zda je z nich možno něco smysluplného, či naopak nesmysluplného, sestavit.
Trojkoň paralelní[editovat | editovat zdroj]
Prvým případem je trojkoň paralelní.
Počátek jevu tohoto lze vysledovati ke spřežení koňskému, které je známé coby „ruská trojka“.
Tam si lze povšimnouti, že zatímco střední kůň běží ve směru přímém, krajní dva táhnou do stran. Výsledný vektor síly tažné je pak výsledkem souhry všech zúčastněných, tedy jak koní samotných, tak i toho, kdo je ovládá.
Každopádně, jak je z připojeného obrázku zřejmé, je zjevným důsledkem tohoto typu zápřahu i extrémní přiblížení zadních částí takto spřežených koní; přiblížení takové mohutnosti, že mohou začít působit i standardní fysikální kohezní síly; ty pak, je li kritická mez přiblížení překročena, mohou dát vzniknout skutečně pevnému, jen obtížně rozbornému spojení. Jak je z připojeného obrázku zřejmé, u středního a levého koně již k jevu onomu dochází, a tak můžeme pozorovat vznik primárního dvojkoně.
Pokud bude proces, tedy takováto jízda v konfiguraci ruské trojky, dále pokračovat, vznik výsledné srostlice, tedy trojkoně, bude bezpochyby zaručen.
Že se cosi podobného může stát i v přírodě, toho budiž důkazem i další obrázek, kde pohotový myslivec bleskurychlým stisknutím spouště, snad přímo od boku, zachytil cosi, co nelze nazvat jinak, než trojsrnka. Zde se už zřejmě jedná o výsledek zcela spontánního trojčení.
Trojkoň seriový – housenkoidní[editovat | editovat zdroj]
Druhým případem je trojkoň seriový, též možno nazvati jej koněm housenkoidním.
Zde se jedná o výsledek genových manipulací pomocí editačního nástroje CRISPR/Cas9 (Clustered Regularly Interspaced Short Palindromic Repeats plus příslušný enzym, nukleasa), což je sice velice fajnový nástroj, pokud se ovšem nedostane do nepravých rukou. A právě to se v tomto případě stalo. Laborant, který měl provést jakousi rutinní genovou manipulaci, si krátce předtím přiskřípl prsty pravé ruky do pootevřeného šuplíku, který si vlastním kolenem přirazil. V důsledku toho onu genovou manipulaci prováděl jen tak levou rukou, tedy rukou skutečně nepravou, navíc po bezprostředně předcházejícím bolestivém prožitku ještě stále pěkně rozklepanou. Není tudíž divu, že jistou sekvenci nabryndal opakovaně, čehož důsledkem byl vznik něčeho skutečně neočekávaného. Kobyle, kterážto zde fungovala coby náhradní matka, se po jistých problémech, daných nečekanou délkou novorozence, narodil trojkůň. Živočich s jednou hlavou, jedním ocasem, a mezi těmito koncovými body plným tuctem nohou.
Snímek tohoto živočicha se nepodařilo, a to i přes velmi důkladné bádání, nalézt, je však k disposici obrázek, zachycující výsledek jiného, následného experimentu, tedy trojkoně s částečně redukovaným počtem nohou. Důvodem redukce zde byly problémy se vzájemnou koordinací tak velkého počtu nohou, kdy tyto měly neblahou tendenci o sebe vzájemně zakopávat při pokusech docílit i jen trochu rychlejší lokomoci. Ukázalo se, že bude nutná softwarová úprava automatiky pohybu/koordinace nohou, a po poradě celého týmu bylo rozhodnuto, že by se trojkůň měl pohybovat jako mimochodník.
Problémy se softwarem[editovat | editovat zdroj]
Zde ovšem nastaly další problémy. Po bouřlivé výměně názorů bylo rozhodnuto, že pro výrobu potřebného softwaru bude oslovena zkušená zahraniční firma Macrohard, společnost s ručením fakt velice omezeným.
Problém vznikl už při zadávání výroby, kdy pojem „mimochodník“ byl nezkušeným překladatelem přeložen jako „out of the pavement“.
Dodaný software ono zadání splňoval bezchybně, jím vybavený redukovaný trojkůň se při svém vrávorání skutečně vyhýbal čemukoliv, co i jen vzdáleně připomínalo chodník. O nápravu průšvihu se pokusil jeden z tuzemských tvůrců redukovaného trojkoně, leč ten svou práci nedokončil, protože mu došel potřebný matroš, a tak jeho program, splácaný jen tak mimochodem, už mimochodem nesynchronisoval koncový pár nohou, na které se holt už jaksi nedostalo.
Ve výsledku to znamená, že takto vybavený trojkůň se pohybuje natolik srandovně, že nejlepší je na jeho dlouhém hřbetě krásně ulehnout, a vychutnávaje si přitom až nečekaně příjemně stimulující, vlnivý pohyb trojkoňského hřbetu, přímo báječně odpočívat, což mnohá pacholata s oblibou činí. Je pak je třeba je opakovaným zvoláním „vstávej pachole s trojkoně!“ budit a vyzývat k opuštění jejich až příliš pohodlného lože.
Zbývající otázky[editovat | editovat zdroj]
Lze ovšem přijmout i alternativní fakt, a to, že inkriminovaná část výchozího textu, tedy "vstávej, pachole, s trojkoně" je zatížena chybou zápisu, že správně má být "vstávej, pachole, ztroj koně!".
Ani pak by se podstata celé této trojkoniny příliš nezměnila. Stále zde přichází do úvahy genová manipulace; buď jako výzva k dalšímu genetickému inženýrství, kdy je dotyčné pachole vyzváno k započetí práce na další, nejspíše inovované versi trojkoně, možná s cílem budoucího vzniku tetrakobyly, nebo to může být výzva k instantnímu naklonování tří monokoní, zřejmě i v tomto případě pro potřeby dalšího výzkumu.
Zároveň se zde jasně ukazuje, že rutinní zacházení s moderními nástroji genového inženýrství hravě zvládne i čerstvě probuzené pachole, v opačném případě by přece k něčemu takovému nemohlo být vyzýváno.
A právě to současně přináší i znepokojivé otázky, kam to vše nakonec povede.