Hydrant
| Hydrant | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Hydrantus urbis
| ||||||||||||
|
| ||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||
| ||||||||||||
| hydrantus urbis (Ujel Israzil, 2013) |
Hydrant je jedinec-samec obojživelného mytologického druhu hydry. První hydrant byl syn stohlavého obra Týfóna a Echidny, napůl ženy, napůl hasičské hadice. Jeho sestrou byla hydra, jeho bratrem pes Kerberus.
„Hoří hasiči horečně hledaný hlavní hydrant“
- Vlasta Redl
Druhy[editovat | editovat zdroj]
- atlantský - endemitní druh, dokonale přizpůsoben pobytu pod velkou vrstvou dihydrogenmonoxidu, prakticky neškodný.
- městský (obecní) - poměrně rozšířený druh, pohybově velmi úsporný, zato velmi vnímavý; kdyby se jej podařilo naučit mluvit, drbny by přišly o práci.
- domovní - spontánně domestikovaný druh. Zpravidla se vyskytuje na chodbách paneláků, kde je přisát na hlavní rozvod vody zhruba ve výši očí.
Hydrant atlantský byl tvrdým oříškem i pro Hérakla, neboť na něj neplatila ani síla ani oheň. Byl to nakonec Eliášův oheň, který hydranta odehnal. Hydrant se poté pln hněvu uchýlil mezi korály, kde nasraně vyčkává dodnes. Námořnické báchorky jsou plné nepodložených tvrzeních o erupcích hněvu, které se na hladině projevují gejzíry hnědé, teplé vody.
Hydrant městský se obratně pohybuje po jedné noze poskakujícím způsobem a vylézá ze svého úkrytu hlavně večer. Nejvíce nebezpečný je proto pro opilce, kteří se právě večer vrací z hospod. Opilcům zpravidla pouze nafackují a udělají jim ošklivý a krvavý šrám na obličeji. Není ovšem zdokumentován případ, kdy by agresivní hydrant podroušeného pronásledoval [1] např. přes několik ulic, bloků nebo okresů. Dle všech indicií se jedná o druh postižený latentní leností.
- ↑ Zatím, nutno dodat. Zatím.