Koloběžkoun plynotvorný

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Koloběžkoun plynotvorný
Koloběžkoun.jpg
Koloběžkoun plynotvorný. Povšimněte si nádoby na jímání produktů

Stupeň ohrožení
Na silnici neohrožený
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: primáti (Primates)
Čeleď: hominidi (Hominidae)
Rod: Koloběžkoun (Turbomovus)
Binomické jméno
Turbomovus gasfartus


Google uncyc.jpg plynotvorný Koloběžkoun plynotvorný na googleTohle je jediný článek na téma „Koloběžkoun plynotvorný“ na celým internetu.

Vědci z Necyklopedie na to opět přišli jako první!


Koloběžkoun plynotvormý (latinsky turbomovus gasfartus, severomaďarsky koloběžkún prdľavý) je živočich na první pohled podobný člověku. Je zde ale několik podstatných biologických rozdílů. Jeho výskyt ve volné přírodě nebyl zatím zaznamenán. Protože koloběžky nerostou v Lese ani na louce a terén nebývá pro jízdu na koloběžce vhodný, předpokládá se, že jde o domestikovaného mazlíčka užitkové zvíře. Jejich počet roste úměrně tomu, jak rostou ceny plynu na světových trzích.

Anatomie[editovat | editovat zdroj]

Stavba těla je podobná člověku. Prvním rozdílem, který vás zaujme, jsou atrofované svaly zadních končetin. Z tohoto důvodu není schopný samostatného pohybu a musí používat alternativní způsob, spočívající ve využití motorové koloběžky. Co ovšem chybí na příčně pruhovaném svalstvu zadních končetin,vynahradila mu příroda na hladké svalovině zažívacího traktu. Dokáže tak vyprodukovat tlaky plynu až kolem 50 barů. Je vybaven i dvojicí řitních otvorů, přičemž horní slouží k vypouštění střevního plynu a je napojený na plynový měchýř. Za den dokáže natlakovat středně velkou plynovou bombu.

Dolní řitní otvor pak slouží k vylučování ostatních zbytků nezpracované potravy.

Chov[editovat | editovat zdroj]

Navzdory omezené pohyblivosti, koloběžkouni vyžadují velký výběh, ideálně město, kde se cítí jako doma. Výběh je nutné ohraničit pomocí zastavovacích zdí, aby se předešlo jejich útěku.

Tento druh koloběžkouna je nutné krmit speciální potravou, skládající se z luštěnin, kedluben, cibule, hrášku, košťálové zeleniny, uleželých vajec a podobně.

Další nároky jsou už jen na chovatele, který musí mít pevné nervy, protože neví, kde ta potvora celé dny trajdá a co vyvádí.

Příklad oblíbené krmné směsi[editovat | editovat zdroj]

Vezmete 0.2kg ječných krup, které properete v cedníku pod tekoucí vodou a dáte do hrnce. Přidáte hrst sušeného hrášku, v případě nedostatku to jde nastavit i čočkou. Srovnáte směs do roviny, zarovnáte vrstvou sušených hub a nalejete vodu tak, aby byla cca 1.5cm nad směsí. Na hrnec dejte křidlu, ať do toho nepadají muchy, a nechte 12 hodin odpočívat.

Druhý den dejte hrnec na sporák, přidejte dvě lžičky sádla, dva rozmačkané stroužky česneku a majoránku. Začněte pomalu vařit, dokud kroupy nezměknou a nevyvře většina vody. Zvláště ke konci, kdy už se vody nedostává, je třeba vše míchat. Když se to totiž připálí ke dnu, koloběžkoun to nežere a musíte začít znovu.

Mezi tím je vhodné připravit si kořenící směs. Na prasečím sádle zesklovatíte cibuli (množství určíte dle toho, zda výsledným plynem chcete topit, nebo rozhánět demonstrace) a na kostky nakrájenou slaninu. Kořenící směs vmícháte před koncem vaření.

Tato dávka vám pro středně velkého koloběžkouna vystačí na 2-3 dny. Když mu ji kydnete do misky, můžete mu to ještě přizdobit, například strouhanou kedlubnou.

Shrnutí[editovat | editovat zdroj]

V době, kdy jsou ceny plynu a jiných paliv nejisté, je chov tohoto poddruhu koloběžkounů jednou z možných alternativ. Bohužel pro chovatele, ochránci zvířat zablokovali dotační titul na jejich pořízení a chov, takže je vhodný jen pro dostatečně movité jedince.