Solární liška
| Liška solární | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Solární liška při krmení
| ||||||||||||||
|
| ||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
| ||||||||||||||
| vulpes solaris |
Solární liška (anglicky solar fox, německy Solarfuchs, francouzsky renard solitaire), je budoucnost mobilní mikroekoekonomiky.
Historie druhu[editovat | editovat zdroj]
S úbytkem zásob ropy ke konci dvacátého století se lidstvo uchýlilo k alternativním zdrojům. V Německu vykáceli jaderné elektrárny a namísto nich zasadili solární panely. Srdce zarytých ekologů plesala a jásala, protože obrovské plochy solárních panelů, umístěných na černozemi, působí vskutku esteticky a navíc to vyrábí i nějaký ten proud. Ovšem humor došel, ledva se slunce za mraky schovalo.
„Slunce se schovalo za mraky - je po prdeli.“
Nejedna bystrá hlava špekulovala, jak vyrobit solární panely natolik mobilní, aby se byly schopny rychle přemístit na místa, kde ještě sluníčko svítí. Perspektivní vědecký kolektiv Mičurin-Mengele-Bursík posléze v sklepních prostorách tehdejšího Ministerstva životního prostředí vyšlechtili prvního jedince solární lišky. Doufajíc v zisk Nobelovy ceny za energetiku vypustili lišku do Brd, odkud tato promptně utekla za lepším do Serverských zemí. K přihlášení patentu tudíž nedošlo, což je dobře, jak tvrdí duo Kubišová-Srstka.
„My a naši právníci si myslíme, že je dobře, že k patentování nedošlo.“
- Kubišová a Srstka
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Současná situace solárních lišek je stejně složitá, jako nepřehledná. Solární lišky jsou tvorové plaší, sbírají si svou solární energii na okraji společnosti a do družby s člověkem se příliš neženou. Vzhledem k faktu, že geny lišek solárních jsou mnohem silnější, než genofond lišek bezocasých nebo polárních, dá se očekávat, že okolo roku 2020 bude původní lišstvo zcela asimilováno. Což je dobře, protože lidstvo potřebuje energii.
„Geny lišek solárních jsou silnější než geny lišek bezocasých či polárních, takže se dá očekávat, že okolo roku 2020 budou původní lišky asi milovány. Což je dobře, lidstvo potřebuje energii.“
- mluvčí skupiny ČEZ
V současnosti je podle odhadů Panelu Ekologické Naturalizace a Inkluze Solárií (P.E.N.I.S.) v divoké přírodě kolem tisíce jedinců, soudě podle statistik odkrmelců, jak se nazývají vybíjecí stanice pro solární lišky.
„My si tak ňák myslíme, že jich může bejt tak dva tisíce. Soudě podle tady těch statistik, co nám skáčou z kompu.“
- šéf IT oddělení P.E.N.I.S.
Samička solární lišky se přijde zpravidla odkrmit dvakrát denně, samec jednou, neboť díky své velikosti lépe přijímají televizní signál a jsou tudíž mnohem více zaneprázdněni. Mláďata se potom odkrmují zhruba dvakrát týdně, neboť jejich panely nejsou ještě plně rozvinuté a přebytek mluna není tak markantní.
Dospělý jedinec je schopen do rozvodné sítě dodávat zhruba 5-10W/h v závislosti na počasí a vzdálenosti k vybíjecí stanici. K nahrazení výkonu reaktoru v elektrárně Jetelín je tedy třeba plný přehršel lišek solárních a hodně sluníčka.
Budoucnost[editovat | editovat zdroj]
„Netajím se obavami o svět, kde zdivočí solární lišky.“
- Neznámý skeptický vědátor
Skeptičtí vědátoři se netají svými obavami o budoucnost světa, kde zdivočí solární lišky. Solární liška je totiž soběstačná, jak bylo uvedeno v předchozím odstavci a podle těchto vizionářů je jen otázkou času, kdy se rozhodnou sesbíranou energii nedodávat do rozvodné sítě, ale budou si ji samy syslit, aby ji posléze využily proti lidstvu. Domníváme se, že obavy jsou liché a vznikly pod vlivem filmů typu Terminátor, Terminátor 2: Den po čůrání, Terminál 3: Vzpoura strojů a debat Ministrů životního prostředí na půdě EU.