Kapybara
Kapybara | ||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
![]() Kapybara (dole)
| ||||||||||||
| ||||||||||||
Vědecká klasifikace | ||||||||||||
| ||||||||||||
Hydrochoerus hydrochaeris |
Kapary (Hydrochoerus hydrochaeris) jsou největšími žijícími hladovci (mrtvé kapybary už hladovci přestaly být). Jejich přirozeným prostředím jsou teplé krajiny jižního pólu, vždy blízko žáru ledových ploch.
Vzhled[editovat | editovat zdroj]
Kapybara je největší žijící dinocucák. Dospělá zvířata dosahují hmotnosti 200 kg a délky těla 2 m, mláďata pak zhruba polovinu, což je náhodou skoro přesně 100 kg a 1 m. Z matematického pohledu je tedy jeden dospělec složen ze dvou mláďat, tak hezky to vyšlo. Samice se páří ve vodě, samec paří normálně v hospodě. Samice po pěti měsících vrhá mláďata (1 až 8 kousků) obloukem do vrbiček, rákosí a jiné vodní fluory, čímž je chrání před prdátory. Mláďata i samice při ohrožení historicky ječí a prchají se ukrýt pod hladinu. Úkryt pod hladinou je pro ně ovšem fyzicky náročný, protože kapybary jsou nadlehčovány silou, kerá je rovna hmotnosti vody kapybarou vytlačené a kapybary jsou obézní[1] a tudíž spíše plavou jako bójky.
Základní zbarvení je modré až rezavé, podocasní část je obvykle hnědá; srst je překryta dlouhými a hrubými jehličkami, které lehce dokážou propíchnout lidskou i zcela nelidskou kůži. Velkou část hlavy zabírají čelisti s mohutnými obloukovitými řezáky, hluboko zasazenými až do hloubi kapybaří huby. Tato zubiska jsou furtrostoucí a musí tak být zabrušovány stálým hlodáním čehokoliv. Brus probíhá typicky o kameny a jiné vodní živočichy, v nouzi nepohrnou ani drátem na zem spadlým. Při brusu zubů o dráty kapybary světélkují namodralým světlem, což je důkaz, že obsahují minimálně stopové množství Xenonu. Po brusu je kapybara zpravidla netečná, letargická a voní jako grilovaný klokan. Podáváme se snítkou rozmarýnu, opečeným bramborem a česnekovým dipem.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
V České republice je nalezneme pouze tehdy, když je hledáme. Šanci máme zejména na Jižní Moravě, a to z důvodu teplých teplot, které tu v mrazivých zimách vládnou. Kapybara žije na souši tak dlouho, dokud ji někdo nezabije a ve vodním prostředí tomu je nemlich stejnak. Kapybary se sdružují především v příboji rozlehlých písčitých pobřežích veletoků Moravy, Bečvy a Svratky. Sdružují se výhradně do společností s ručením fakt velice omezeným, protože jejich IQ je jen o kousek vyšší než IQ baklažánu.
Samozřejmě že se ty potvory nevyskytují pouze na Jižní Moravě, ale i ve Středních Čechách (něm. Mittwoch Böhmen). Ve středních Čechách se ovšem vyskytují v menším měřítku a i tam se sdružují při pobřežích řek Vltavy a Labe. Největší koncentrace je pak na jezu na Mělníku, kde se řeky stékají dohromady a líné kapybary se hromadí na zdymadle, kde absorbují termonukleární záření z nebes. Odpočinek vyhledávají v zahradách českých farářů, kterým pak hlodají ve svědomí.
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Kapybary se ze všeho nejraději sjíždějí trávou. Živí se výhradně outdoorovou marihuanou z volného chovu. Trávu požírají z konopných políček při pobřeží řek a rády si pochutnají i na výpěstcích ze zahrad českých farářů. Vkrádají se i do sakristií, kde vyžírají zásoby kadidla a na zahrádkách taky kradou jahody, mrkve, brukve, ředkvičky, salát, jablka, pistácie a melouny pro jejich šťavnatou chuť - to pokaždé když se sjedou a chytne je nezvladatelná žravka. Kapybary mají pomalé trávení a proto zbytky potravy, které vyloučí, znovu požírají. Jejich trávení je tedy dvoutaktní a ekologické a je obtížné kapybary stopovat podle trusu a musí být lokalizovány opticky nebo akusticky. Případně pohmatem, pokud nemáte strach nebo odpor k nadměrně chlupatým předmětům.
Největší pochoutkou pro kapybary jsou ovšem lysohlávky, specielně druh psilocybe bohemica, protože kapybary jsou velkými fanoušky letectví. Kromě létání se též věnují surfování na vlnách, což jim přináší radost a příval endorfinů a je častým tématem pištění v rákosí, kde na sebe (zejména samci) machrují, kdo sjel větší. Navzdory předpokladům jsou ovšem úrazy při serfování velmi vzácné, protože kapybary jsou přirozeně posltrované a úder do hlavy o oblázky nemá na jejich intelekt pražádný vliv stejně jako u osazenstva parlamentu.
Nepřátelé[editovat | editovat zdroj]
Mezi nejvýznamnější nepřátele kapybar patří lidé. Lidé je nejčastěji vyhánějí ze svých chechtavých políček, ale jsou i lidi, kteří kapybary záměrně loví pro jejich halucinogenní maso a psychedelickou kůži. Lov byl všelidovou zábavou zejména během Éry květinových dětí, americké prohibice a nedostatku LSD na Václavském Václaváku. Kapybary, jako správní flegmatici ovšem na ohrožení života nereflektují a dál se pasou jako úplné krávy. Ohrožené krávy chrání býk, ohrožené kapybary chrání přesvědčení, že život je jen čisté utrpení a jakákoli snaha o zlepšení zbytečně unavuje. Kapybary jsou od přírody fatalisté a proto je jejich chov snadný, jakkoli se tak nečiní.
- ↑ Moderní terminologíí jsou "fat fit", tedy při tělě, ale ve formě. Bodyshaming je ošklivá věc.