Prase domácí

Z Necyklopedie
(přesměrováno z Vepř)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Split-arrows.png

Tento článek se tematicky překrývá s článkem Miloš Zeman.

To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Prase domácí
Prase.jpg
Domácí miláček

Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: mamutovci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď: prasatovití (Suidae)
Podčeleď: pravá prasata (Suinae)
Rod: Prase (Sus)
Druh: Prase divoké (Sus scrofa)
Poddruh: Prase domácí
Binomické jméno
Sus scrofa f. domestica


Chcete-li se pobavit, a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Prase domácí na české Wikipedii.
Nehopsající Wikipedie.png
Prase animované, autor p. Kantorek. Kantorkovo prase je univerzálním symbolem veškerých možných prasečin. Až lidstvo vyhyne a naši civilizaci nahradí prasata, bude tento obrázek symbolem Velkého prasího bratra, neomezeného blahosklonného vůdce veškerého prasečenstva.

Prase domácí, německySchweine zuhause“, latinskyprasus domacensis“, je domestikovaný savec, vyšlechtěný z prasete divokého. Samec prasete se zove „kanec“, zatímco samice jeho jest slovem „svině“ zvána. Jedná se o nejvýznamnější druh dobytka ve střední Evropě. V České republice se k 31. prosinci 2005 chovalo celkem 2 876 834 prasat a jako prase se chovalo cca 10 milonů lidí.


Život[editovat | editovat zdroj]

Život prasete je zcela bezstarostný. Prase je vyvrženo z matky a od té doby má pohodu. Chodí si sem tam cucnout, protože je savec, ale jinak si pobíhá po místnosti nebo výběhu a nemusí chodit ani do jeslí, ani do školy a už vůbec ne na gympl. Práce se také neobává, protože do chlívku obvykle není zaveden internet a nemůže tak odbavovat e-maily ani řešit požadavky na helpdesku. Prase není stavěné k těžké manuální práci a proto nemůže jít ani za kasu do Kauflandu jako Slovenky ani do uhelných dolů jako haviři. Pokusy zaměstnat prasata na úřadech přinesly smíšené výsledky - výkon byl sice stejný jako u úředníků, ale lid si stěžoval, že je v papírech bordel jako v chlívku a na úřadě samá svině.

Prase vydává v průběhu života dva druhy zvuků: tzv. „chrochtání“ a „kvičení“. Prase chrochtá blahem, zejména když je v žitě. Nebo v blátě. To je tím, že prase nikdy nečetlo Bibli, Korán ba ani Honzíkovu cestu a tak nemá ani potuchy, že s končí pro hřích obžerství v pekle. Prase je bezstarostný živočich a veškeré vrásky má jen z obezity a to ještě jen nad očima, protože jinak je pěkně buclaté, jako Aleš Juchelka. Jediná starost, kterou prase za život má, je obava o plné korýtko. V tom se některým lidem vyrovná a je možné, že se v budoucnosti uplatní třeba v politice.

První starosti si prase zpravidla pořídí až když dosáhne dospělé jateční váhy a povšimne si, že se kolem jeho příbytku prochází pán ve vixlajvantové zástěře. Poté zpravidla začne kvičet, což je příznak překvapení. Překvapené prase není šťastné prase a proto je třeba aplikovat terapii, aby se blbá nálada nešířila. Nebo eutanázii, to jak to přijde. Tak či tak, prase se nemusí strachovat, jestli si našetřilo na pořádný důchod a jak to bude příští týden s akciemi a bitcoinem.

Většina prasat je sice společenských, ale trpí ADHD nebo jinou poruchou koncentrace a proto je lidé soustřeďují do „vepřínů“, což je takový zemědělský panelák o kterém ví široké okolí. Prasata introverti a sociofobní prasata bydlí v chvlívcích, což je samotka. Tam mají jistotu, že se nebudou muset dělit o baštu s ostatními souprasaty a tak vzkvétají, až je jim chlívek malý a ten pán, co nosí kýble dobré bašty jej drbe za ouškem a chválí, jaký je to macek.

V Sovětském svazu se prasata chovala pod otevřeným nebem, tedy extenzivně. K dispozici měli jen malou boudičku nebo zemljanku bez splachovacího WC, žili tedy jako úplně normální Rusové, protože v SSSR byla rovnoprávnost. V Polsku se prasata přikrmují zbytky mořských ryb s vysokým obsahem Omega mastných kyselin a proto mají polská prasáta hebkou srst. Ta se zatím k ničemu nehodí, ale je dobré vědět, že ovce nemají na vlnu monopol a měly by se víc snažit, než budou nahrazeny.

Někdy se majitel prasete rozhodne prasátko na poslední chvíli vyslat na výlet. Ostatní prasátka udělají šťastnému vepříkovi Pápá, ten jim slíbí, že jim pošle z výletu pohled a odfrčí za zvuku ukulele do západajícího Slunce jako ve westernu. Samozřejmě, že slíbený pohled nikdy nedorazí a může za to samozřejmě Česká pošta, ale prasata mají obecně sklerozu jako čepici, takže to nevadí. Výhodou je také fakt, že prasata nemají jména a to ani v prasečtině, takže není na koho vzpomínat. Jak se vědeckému týmu Necyklopedie podařilo během pobytu mezi dobytkem zjistit, prasata se mezi sebou oslovují „ty prase muži“, „ty prase ženo“ nebo, pokud není pohlaví zcela jasné, tak „soudruhu“.

Prasata spojuje jeden jediný jazyk, který má ale mnoho dialektů. Ty jsou však veskrze srozumitelné a prasata si spolu celosvětově rozumí stejně tak, jako Brňák s Pražákem a Chachar s Horním Uhrem. Uveďme si nejznámější:

Země Označení Vydávaný zvuk
Česko prase chro-chro
Anglie pig oink!
USA pig STOP RESISTING, YOU SICK BASTARD!
Francie (le) cochon oinqué!}
Itálie (il) maiale oink!
Kanada (Québec) le pig Le Chrocht!
Španělsko (el) cerdo oink cervéza!
Německo Schwein grundz-grundz
Vatikán porcus chrochtus
Chemie porkan

Prase v lingvistice[editovat | editovat zdroj]

Oslovení „prase“, „kanec“ nebo „pěkný kanec“ či „kaňour“ se v lidské společnosti už dlouho používá jako pochvala. Označujeme tak muže, který má vysoký sexuální potenciál. Naproti tomu titul „svině“, či dokonce „pěkná svině“ onen implicitní sexuální kontext obvykle chybí a nezřídka se používá pro označení osob za keřem nebo tchyni. Zajímavé je použití domáckého „čuník“. Jako čuníka označují milující matky své ratolesti, když jsou špinavé. Když je špinavá hlava rodiny, je titulován obecným „dobytek“.

Prase v galerii[editovat | editovat zdroj]

Pašík je ožralý úplně jako člověk.

Prase v citátech[editovat | editovat zdroj]

Baloun.jpg „Moje prase bude mít tak asi sto padesát kilo. Má hlavu jako buldok a takový prase je nejlepší. Z takovejch prasat nejsou žádný uhejbáci. To je moc dobrá rasa, která už něco vydrží. Bude mít sádla na vosum prstů. Když jsem byl doma, tak jsem si dělal jitrnice sám a vždycky jsem se tak naládoval prejtu, že jsem moh prasknout.“
Baloun, II/5 - Z Mostu nad Litavou k Sokalu
„Pepíčku, co víš o praseti domácím?“
„Nic. Nemůžu vám o něm nic říct. On by nám dal výpověď z bytu!“
„Jaký je rozdíl mezi muži a prasaty?“
„Prase se nestane mužským, když se opije.“

Prase v odkazech[editovat | editovat zdroj]

Víte, že?[editovat | editovat zdroj]

  • Orgasmus prasečího samce trvá 30 minut. Během nich je kanec spokojený, drnčí a frčí jak žigulík na ledě. Třicet minut! Chápete?
  • Pravidelná konzumace vepřového masa snižuje pravděpodobnost sňatku s devítiletou sestřenicí o celých 99,9 %.
  • Nejdůležitější vzdělávací publikací o chovu prasat je kniha O třech prasátkách, ze které čerpá nejeden šlechtitel.
  • Mezi nejznámější milovníky divokých i domácích prasat patřil staroslověnský Bivoj, řečený Kancovod[1]. Ten nosil raněná prasata na zádech až domů, kam je kolikrát vzal i na večeři.
  • Prasata jsou velmi zimomřivá a to i po smrti. Proto se obkládají zelím a knedlíky.
  • Postí-li se člověk na Štědrý den až do večeře, pořídí si křeče v břiše a mžitky, kterým se říká „zlaté prasátko“. Když člověk nahradí uzobávání cukroví chlastem, uvidí bílé myšky.
  • Prase se umí opít úplně jako člověk a pod vlivem alkoholu vyvádí psí kusy. Má bojovnou náladu, šňěruje si to přes celou silnici a vyřvává obscénní písničky. Při časté konzumaci alkoholu si prase pořídí cirhózu jater a o dokazuje, že ona proklamovaná podobnost vnitřních orgánů s člověkem je pravda.


  1. Titulem jej obdařil Lumír, slovanský pěvec, vítěz několika celoknížeckých recitačních soutěží a první hvězda pop-music na našem území.